Open source počítačová hra na hrdiny NetHack (Wikipedie, GitHub) byla vydána v nové verzi 5.0.0. První verze této hry byla vydána v roce 1987.
Evropská komise naléhavě vyzvala členské státy EU, aby kvůli ochraně nezletilých na internetu urychlily zavádění unijní aplikace pro ověřování věku a zajistily její dostupnost do konce roku. Členské státy mohou zavést aplikaci EU pro ověřování věku jako samostatnou aplikaci nebo ji integrovat do takzvané evropské peněženky digitální identity.
Richard Biener oznámil vydání verze 16.1 (16.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 16. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Zulip Server z open source komunikační platformy Zulip (Wikipedie, GitHub) byl vydán ve verzi 12.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Před 30 lety, tj. v úterý 30. dubna 1996, byl spuštěn Seznam.cz.
Byly zpracovány a zveřejněny všechny videozáznamy, které stojí za zveřejnění, z konference FOSDEM 2026.
Od úterý 28. dubna musí nově uváděné notebooky v Evropské unii podporovat nabíjení přes USB-C. Jednotná nabíječka byla schválena Evropským parlamentem v říjnu 2022.
Byly publikovány informace o kritické zranitelnosti CVE-2026-31431 pojmenované Copy Fail v Linuxu, konkrétně v kryptografii (AF_ALG). Běžný uživatel může získat práva roota (lokální eskalaci práv). Na všech distribucích Linuxu vydaných od roku 2017. Pomocí 732bajtového skriptu. V upstreamu je již opraveno. Zranitelnost byla nalezena pomocí AI Xint Code.
Textový editor Zed dospěl do verze 1.0. Představení v příspěvku na blogu.
Vývojáři svobodného 3D softwaru Blender představili (𝕏, Mastodon, Bluesky) nejnovějšího firemního sponzora Blenderu. Je ním společnost Anthropic stojící za AI Claude a úroveň sponzoringu je Patron, tj. minimálně 240 tisíc eur ročně. Anthropic oznámil sponzorství v tiskové zprávě Claude for Creative Work.
lspci. Ne vždy nalezne člověk tento příkaz v příslušném repozitáři a kompilovat jej ručně bývá na dlouhé lokte,zvláště pro nějakou tu exotičtější architekturu. Ano, většinou má jádro připojené /sys, ale hrabat se v něm ručně taky není příliš user-friendly. Jako rychlou náhražku tu proto mám následující narychlo napsaný skript (závislosti: jádro se sysfs připojené na /sys, /bin/sh, /bin/sed a chcete-li lidsky čitelná jména, pak /usr/bin/host a DNS konektivita):
Před pár lety jsem na „íbeji“ za levný peníz trhnul jeden Yealink VP-2009D telefon. Vzhledem k tomu, že se snažím protřídit přebytečné věci, zapojil jsem telefon do testovací sítě a koukal, zda-li vše funguje. Nefungovalo, protože sice to má pěkný hardware, ale firmware je naprosto tristní. Tak jsem v telefonu downgradoval firmware z 22.21.0.108 na 22.21.0.99 a najednou to začalo volat (tedy: alespoň echotest co mám na svém asterisku pro tyto účely). Jenže pak mě napadla naprosto idiotská myšlenka: změnit heslo z defaulního 'admin' na něco méně uhodnutelného.
Tento zápisek se snaží ukázat jednoduché řešení nastavení konfigurace PC s Debianem (Wheezy) a s vícero síťovými kartami (integrovanými na desce). Přitom jde o to aby: 1) byla vždy IPv4 konektiva (ať už PC bude zapojeno kteroukoliv ze síťových karet) - IPv6 nechceme; 2) PC musí vždy dostat stejnou lokální IPv4 adresu, ať už je zapojeno přes kterýkoliv port (resp. ať už se eth* rozhraní nadetekují v jakémkoliv pořadí) - přičemž tu adresu dostane přes DHCP; 3) nastavení musí být natvrdo v systému a dostupné všem uživatelům (a nikoliv pomocí NetworkManageru či tak podobně); 3) PC by případně mělo fungovalo jako switch a to se zapnutým STP; 4) nahození rozhraní a získání adresy z DHCP nesmí při bootu zdržovat.
Čas od času mě Firefox dost nasere, anžto inkrementálně (a někdy dokonce skokově) mrví UI neustále k horšímu. Tentokrát se vývojáři „pochlubili“ tím, že „Nastavení“ není starý dobrý dialog, ale zobrazuje se jako obsah v novém tabu. To by se ještě dalo překousnout (i když debilní to je, kdo to má mezi těmi desítkami tabů hledat :-/ ), ale horší je, že si Firefox bohužel nepamatuje, kde měl Nastavení naposled otevřené. Což je při některých věcech (např. časté ruční změny nastavení proxy) dost vopruz.
Krátký zápisek především pro sebe sama: Firefox v běžném nastavení má dvě velmi otravné „funkce“: a) http://host/ přesměruje na http://(prefix)host(sufix). Takže například to normálně přesměruje http://lokalni_stroj ⇒ http://www.lokalni_stroj.com, což je na blití. b) podobně, když člověk zadá do adresního řádku něco, co FF nepovažuje za URL, pak se to automaticky přesměruje na Google a všichni v GRU a u Čínských tajných služeb hned vědí, po čem se sháním.
Delší dobu přemýšlím, čím nahradit svůj router. V současné době mám Linksys WRTU54G-TM s OpenWrt. Sice to nějak funguje, ale v poslední době s tímto řešením spokojený nejsem.
Nainstaloval jsem pod Fedorou 14 LibreOffice. Jelikož standardní rpm-ka to háže někam do /opt, vytvořil jsem pod /usr/bin příslušné symlinky. Jenže ouha, z jakéhosi prapodivného důvodu se v tomto případě namísto LibreOffice spouštely OpenOppice. A anžto jsem byl líný dělat to pro každý link zvlášt, zbastlil jsem skript, který symlink předělá na shellový skript. Tady je, kdyby to někdo využil:
Občas se mi stane, že potřebuji vyextrahovat z DJVU souboru několik (souvislých) stránek do zvláštního souboru. Typicky se jedná o situaci, když mám naskenováno několik článků z jednoho sborníku v jediném souboru a potřebuji je „rozsekat“ tak, aby každý článek byl v jednom souboru. Dnes jsem se konečně rozhodl, že už to nebudu šolíchat ručně, překonal vrozenou lenost a vytvořil si na to jednoduchý skriptík.
Před časem jsem zakoupil za necelých 600Kč „krabičku“, na které lze přes její minimální parametry (2MB flash, 16MB RAM) rozjet „osekaný linux“. Jelikož jsem chtěl některé informace z /proc (apod.) zpřístupnit do LAN, přemýšlel jsem, jak na to. Webový server je moc velký kanón, tak jsem si řekl, proč nepoužít finger. Bylo to jednodušší, než jsem čekal.
Jak jsem se mohl v poslední době párkrát přesvědčit, spousta linuxových uživatelů sice ví, co to je UDEV; ten však na první pohled zřejmě působí příliš krypticky (třeba narozdíl od jiných „konfiguráků“), takže je pro mnohé těžké do něj proniknout. Přiznám se, že jsem byl donedávna ve stejné situaci. Pak jsem ale byl donucen pár pravidel napsat a zjistil, jak je to vše vlastně poměrně jednoduché. Takže přináším malý „manuálník“ - ovšem bez zbytečného vysvětlování a bez jakéhokoliv nároku na úplnost. Kdo chce podrobnější návod, či dokumentaci, ten jistě něco najde.
Již několik let obstarávám pro své rodiče PC s linuxem. S většinou věcí nejsou problémy (pominu-li občasný výpadek některé z hw komponent). Bohužel se však v několika posledních vývojových cyklech začaly dít prazvláštní věci se vstupními zařízeními v Xorg. Nejdřív mi přestalo fungovat druhé kolečko u mojí myši (určené k horizontálnímu scrollování) — takovou myš jsem naštěstí prozíravě rodičům raději nedával. Co je však horší, „přepínání klávesnice“ začalo být poněkud nedeterministické (zvláště v kombinaci nových Xorg + applet v GNOME). Rozhodl jsem se tedy, že připravím klávesovou mapu, ve které by naši měli po ruce všechny potřebné znaky bez jakéhokoliv tajtrlíkování s přepínáním „klávesnic“. (Já sám zůstávám u osvědčené vlastní česko-mezinárodně-hebraisticko-semitistické mapy — v kombinaci se „setxkbmap“ v konzoli, potřebuji-li použít další písma, jako je arabštiny, či syrština).