Indická společnost eMudhra po bezpečnostním incidentu, tj. kompromitaci soukromých klíčů osmi mezilehlých certifikátů své certifikační autority, opouští globální byznys s SSL/TLS certifikáty.
Dle Phoronixu zveřejnila společnost Trend Micro prostřednictvím programu Zero Day Initiative (ZDI) několik hlášení bezpečnostních zranitelností přímo na veřejném mailing listu LKML, přestože některé chyby dosud nemají opravu začleněnou do hlavní větve jádra. Mezi hlášenými problémy jsou dvě zranitelnosti s hodnocením CVSS 9.0, týkající se SMB Direct a KSMBD, které mohou umožnit vzdálené spuštění kódu. Další hlášení se týkají … více »
Správce hesel KeePassXC byl vydán ve verzi 2.8.0. Přechází na Qt 6, podporuje vkládání hesel s Waylandem, rychlé odemykání pomocí Polkitu nebo možnost nastavení klávesových zkratek (seznam změn).
Databáze DuckDB (Wikipedie) byla vydána ve verzi 2.0.0 LTS. S kódovým názvem Cinnamon Teal (čírka skořicová). S vyladěným protokolem Quack.
V implementaci Broadcom 802.11 byla zjištěna chyba ve zpracování WPS/EAP, týká se to SDK od roku 2010. Broadcom podle výzkumníka Quentina Kaisera odmítl CVE přidělit. Modemy Huawei a Technicolor jsou používány i v ČR, v LTE routerech, běžných domácích routerech a firemních přístupových bodech, jejich současný počet a zranitelnost konkrétních verzí však zatím neznáme. Více detailů a demo. GitHub / Broadcom 802.11 SDK Detection Toolkit.
Byla vydána nová verze 10.8 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Přibyl balíček DietPi WireGuard.
Oslavte vydání openSUSE Leap 16.1 s námi v Praze! Ve středu 4. listopadu 2026 (den po vydání Leapu 16.1) vás zveme na malou oslavu vydání openSUSE Leap 16.1 do pražské kanceláře SUSE. Připravili jsme pro vás dvě krátké přednášky: … více »
Dle plánu bylo PHP vydáno v nových verzích 8.5.12, 8.4.27, 8.3.36 a 8.2.35. Opraveny jsou kritické zranitelnosti CVE-2026-109618 a CVE-2026-109619 aneb PHP2Shell.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-2.1 a 24.04-1.5. S opravou kritických zranitelností.
Společnost Škoda Auto zveřejnila na Printables bezplatné 3D modely příslušenství do svých vozů (držáky na nápoje, pomůcky pro vedení kabelů, mincovníky, háčky na USB kabely a čepice pro kapsy na zadních stranách opěradel sedadel, držáky na telefony a úchyty pro horní upevnění bezpečnostních pásů).
Psal jsem dnes Markétě mail. To nebývá zas tak nic neobvyklého. Markétě píši rád a často. Protože psaní mě baví. Vyprávěl jsem jí příběh dvou žen, které znám velmi dobře a zblízka. Obě mají společné několik věcí. Povolání a podobnou životní tragedii. Oběma zemřely děti. Jedna měla jediného syna a zbyla po něm jediná dcera. Ona kolegyně žije sama. Už není mladá. Druhá má ještě děti dvě a zemřela ji dcera. Sedmnáct let.
Tak jsem zjistil, že vypalovat DVD v Linuxu za pomoci K3b je v podstatě záležitost pro mentálně retardované. Pouze jsem si musel koupit jiná media, vzhledem tomu, že film má délku 140 minut a velikost 7.2 G. Ale vážně, už nevím co ti lidé, uživatelé takzvaně běžní, používající wokna na nich vidí. Než to nainstalují, viry, věčné restarty a pády. Jo jo, komu není rady tomu není pomoci. I když napadá mě, že touží po dobrodružství u PC. Nikdy nevědí jak to dopadne. Zkusil jsem první kopii ve Slackwaru, druhou v Debianu a poslední jsem vypálil ve FreeBSD. Všude K3b udělal tradá vypsal „successfully.” Což je vlastně samozřejmost. Inu pokud člověk používá osvědčené značky, pak jej úspěch nemůže minout.Vypadá , že Linux i Unixy neskutečně zjednodušily. Což je dobře.
Nikam se mi nechce, sedím doma, učím se v Linuxu vypalovat DVD a je mi skoro dobře. Někdy mívám takové stavy, kdy nemusím nikam ven a jsem nejradši doma v klidu. Nic nehraje, nikdo nemluví, jen si dělám věci co mě zajímají. Dnes je to vypalování. Snažím se zkopírovat za pomoci K3b a následně vypálit DVD. Udělat si legální kopii filmu. Nikdy jsem předtím DVD nevypaloval. Dělám to metodou pokus omyl, pokouším se zatím ani nečíst manuály, spíše logicky odvodit ze svých předchozích znalostí. Je sice pravdou, že bych se měl věnovat knížce o závislosti, již chci vydat do konce srpna, ale zatím dělám jen doplňky a procházím všechny ty texty, znovu je čtu. Některé jsem napsal už před mnoha lety.- takže je pokud možno opravuji, doplňuji, u některých vzpomínám. Ale pravdou je že mě to moc nebaví.
Dostal sem nápad, že vydám knihu o terapii závislosti a spoluzávislosti. Zprvu jsem myslel,že by to mohlo být odborné pojednání z hlediska člověka, který má vlastní zkušenost z vyrovnáváním se se závislostí a životem v abstinenci. A zároveň dlouhodobě pracuje jako terapeut. Nakonec převážilo rozhodnutí koncipovat knihu jako soubor esejů na téma závislost a spoluzávislost.
Cesta z Barrandova do Bohnic bývá vždy zdrojem poznání a dobrodružství. Dnes, když jsem viděl dvě mladé a krásné dámy v dlouhých sukních, hezky přiléhavém tričku, jsem si vzpomněl na své dvě bývalé manželky. Alenu a Petru. Dívajíc se na ony mladé dámy, vzpomínal jsem jak obě ženy rády nosily dlouhé sukně a já jsem vždy z toho byl jak u vytržení, protože jsem věděl, že obě mají krásné dlouhé nohy. Samozřejmě jim slušela i mini, ale každá když šla, tak šla a nesla si to všechno co na těch krásných nohou bylo.
Vyrazil jsem na svou obvyklou sobotní procházku po okolí a do města. Na Zlíchově šel proti mě pittbull a Honza. Pittbull si mě hladově prohlížel, Honza se tvářil přívětivě. Už jsem ho dlouho neviděl. Honza je abstinující feťák, můj bývalý pacient. Seká latinu, oženil se, vypadá jak kulturista a živí se poctivě. Prací. Povídá: „Sem vás viděl, tak jdu pozdravit. ” Říkám mu: „No je vidět, že si vychovanej, vychovává tě Káča, co?” Kejve a šklebí se. Tak chvíli povídáme co a jak? Zjišťuji, že bydlí ode mne kousek na Barrandově. Za chvíli se loučíme. Jdu po svém a on taky. Cestou, tak přemýšlím, o tom když jsem ho viděl prvně. Byl strašně mladý, hubený, vyfetovaný. Pak se dal do pořádku.
Ve čtvrtém patře Tesca na Národní třídě mají můj oblíbený koutek českou produkcí muziky. Pokud jdu kolem vždy se tam vydám a vždy najdu. Nepochybně bych našel i jinde, ale tam chodím rád. Pokaždé si něco koupím. Dnes jsem si koupil Přenosilovou a Bobka. Oba rád poslouchám od svého mládí. Už poprvé když jsem viděl dokumentární film, co se myslím jmenoval „Olympic v Lucerně.” Vystupovali v něm všechny tehdejší idoly mojí generace. Miky Volek, Pavel Sedláček, Pavel Bobek a nejsem si jistý jestli i Yvonne Přenosilová. Ale to je jedno.
Říkám si už dlouho, že popíši seznamování se z libovolným linuxovým distrem z hlediska člověka, který neměl žádnou předchozí zkušenost s Unixem nebo Linuxem jako takovým. K počítači přišel po dosažení čtyřiceti let a vlastní počítač si pořídil v padesáti. Navíc k Linuxu až za dva roky poté. Jeho jedinou devizou byla zvědavost a ochota se naučit jak s tím zacházet. Tedy píši k lidem, kteří jsou podobného osudu a mají chuť se něco naučit. Hodně budou používat Google, někteří si stejně jako já ve svatém nadšení pořídí knihy o Linuxu a budou shánět informace kde se dá.
Někdy, když je noc mám chuť poslouchat bigbít. Bigbít mám rád, jenže nejde poslouchat potichu. A už nejsem ve věku, kdy si za každou cenu potřebuji udělat zle mezi sousedy. Byly doby, kdy jsem měl za to, že čím víc hluku, tím víc rozumu. Nějak to v posledních desetiletích přestalo platit. Ale zvuk elektrických kytar mě už drží víc jak čtyřicet let. Vlastně si vzpomínám jak jsem v šedesátých letech poprvé slyšel rokenrol. Ten pravý, žádný český, ale Elvise.Shake Rattle and Roll. U známých. A bylo to přesně jako v mnohem pozdějším hitu od Queenů.