Dle plánu byl vývoj Firefoxu přesunut z Mercurialu na Git. Oficiální repozitář se zdrojovými kódy je na GitHubu.
V terminálovém multiplexoru GNU Screen byly nalezeny a v upstreamu ve verzi 5.0.1 už opraveny bezpečnostních chyby CVE-2025-23395, CVE-2025-46802, CVE-2025-46803, CVE-2025-46804 a CVE-2025-46805. Podrobnosti na blogu SUSE Security Teamu.
Training Solo (Paper, GitHub) je nejnovější bezpečnostní problém procesorů Intel s eIBRS a některých procesorů ARM. Intel vydal opravnou verzi 20250512 mikrokódů pro své procesory.
Byla vydána nová verze 25.05.11 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Nejnovější Shotcut je již vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Svobodný elektronický platební systém GNU Taler (Wikipedie, cgit) byl vydán ve verzi 1.0. GNU Taler chrání soukromí plátců a zároveň zajišťuje, aby byl příjem viditelný pro úřady. S vydáním verze 1.0 byl systém spuštěn ve Švýcarsku.
Spolek OpenAlt zve příznivce otevřených řešení a přístupu na 209. brněnský sraz, který proběhne tento pátek 16. května od 18:00 ve studentském klubu U Kachničky na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického na adrese Božetěchova 2/1. Jelikož se Brno stalo jedním z hlavních míst, kde se vyvíjí open source knihovna OpenSSL, tentokrát se OpenAlt komunita potká s komunitou OpenSSL. V rámci srazu Anton Arapov z OpenSSL
… více »GNOME Foundation má nového výkonného ředitele. Po deseti měsících skončil dočasný výkonný ředitel Richard Littauer. Vedení nadace převzal Steven Deobald.
Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Psal jsem dnes Markétě mail. To nebývá zas tak nic neobvyklého. Markétě píši rád a často. Protože psaní mě baví. Vyprávěl jsem jí příběh dvou žen, které znám velmi dobře a zblízka. Obě mají společné několik věcí. Povolání a podobnou životní tragedii. Oběma zemřely děti. Jedna měla jediného syna a zbyla po něm jediná dcera. Ona kolegyně žije sama. Už není mladá. Druhá má ještě děti dvě a zemřela ji dcera. Sedmnáct let.
Tak jsem zjistil, že vypalovat DVD v Linuxu za pomoci K3b je v podstatě záležitost pro mentálně retardované. Pouze jsem si musel koupit jiná media, vzhledem tomu, že film má délku 140 minut a velikost 7.2 G. Ale vážně, už nevím co ti lidé, uživatelé takzvaně běžní, používající wokna na nich vidí. Než to nainstalují, viry, věčné restarty a pády. Jo jo, komu není rady tomu není pomoci. I když napadá mě, že touží po dobrodružství u PC. Nikdy nevědí jak to dopadne. Zkusil jsem první kopii ve Slackwaru, druhou v Debianu a poslední jsem vypálil ve FreeBSD. Všude K3b udělal tradá vypsal „successfully.” Což je vlastně samozřejmost. Inu pokud člověk používá osvědčené značky, pak jej úspěch nemůže minout.Vypadá , že Linux i Unixy neskutečně zjednodušily. Což je dobře.
Nikam se mi nechce, sedím doma, učím se v Linuxu vypalovat DVD a je mi skoro dobře. Někdy mívám takové stavy, kdy nemusím nikam ven a jsem nejradši doma v klidu. Nic nehraje, nikdo nemluví, jen si dělám věci co mě zajímají. Dnes je to vypalování. Snažím se zkopírovat za pomoci K3b a následně vypálit DVD. Udělat si legální kopii filmu. Nikdy jsem předtím DVD nevypaloval. Dělám to metodou pokus omyl, pokouším se zatím ani nečíst manuály, spíše logicky odvodit ze svých předchozích znalostí. Je sice pravdou, že bych se měl věnovat knížce o závislosti, již chci vydat do konce srpna, ale zatím dělám jen doplňky a procházím všechny ty texty, znovu je čtu. Některé jsem napsal už před mnoha lety.- takže je pokud možno opravuji, doplňuji, u některých vzpomínám. Ale pravdou je že mě to moc nebaví.
Dostal sem nápad, že vydám knihu o terapii závislosti a spoluzávislosti. Zprvu jsem myslel,že by to mohlo být odborné pojednání z hlediska člověka, který má vlastní zkušenost z vyrovnáváním se se závislostí a životem v abstinenci. A zároveň dlouhodobě pracuje jako terapeut. Nakonec převážilo rozhodnutí koncipovat knihu jako soubor esejů na téma závislost a spoluzávislost.
Cesta z Barrandova do Bohnic bývá vždy zdrojem poznání a dobrodružství. Dnes, když jsem viděl dvě mladé a krásné dámy v dlouhých sukních, hezky přiléhavém tričku, jsem si vzpomněl na své dvě bývalé manželky. Alenu a Petru. Dívajíc se na ony mladé dámy, vzpomínal jsem jak obě ženy rády nosily dlouhé sukně a já jsem vždy z toho byl jak u vytržení, protože jsem věděl, že obě mají krásné dlouhé nohy. Samozřejmě jim slušela i mini, ale každá když šla, tak šla a nesla si to všechno co na těch krásných nohou bylo.
Vyrazil jsem na svou obvyklou sobotní procházku po okolí a do města. Na Zlíchově šel proti mě pittbull a Honza. Pittbull si mě hladově prohlížel, Honza se tvářil přívětivě. Už jsem ho dlouho neviděl. Honza je abstinující feťák, můj bývalý pacient. Seká latinu, oženil se, vypadá jak kulturista a živí se poctivě. Prací. Povídá: „Sem vás viděl, tak jdu pozdravit. ” Říkám mu: „No je vidět, že si vychovanej, vychovává tě Káča, co?” Kejve a šklebí se. Tak chvíli povídáme co a jak? Zjišťuji, že bydlí ode mne kousek na Barrandově. Za chvíli se loučíme. Jdu po svém a on taky. Cestou, tak přemýšlím, o tom když jsem ho viděl prvně. Byl strašně mladý, hubený, vyfetovaný. Pak se dal do pořádku.
Ve čtvrtém patře Tesca na Národní třídě mají můj oblíbený koutek českou produkcí muziky. Pokud jdu kolem vždy se tam vydám a vždy najdu. Nepochybně bych našel i jinde, ale tam chodím rád. Pokaždé si něco koupím. Dnes jsem si koupil Přenosilovou a Bobka. Oba rád poslouchám od svého mládí. Už poprvé když jsem viděl dokumentární film, co se myslím jmenoval „Olympic v Lucerně.” Vystupovali v něm všechny tehdejší idoly mojí generace. Miky Volek, Pavel Sedláček, Pavel Bobek a nejsem si jistý jestli i Yvonne Přenosilová. Ale to je jedno.
Říkám si už dlouho, že popíši seznamování se z libovolným linuxovým distrem z hlediska člověka, který neměl žádnou předchozí zkušenost s Unixem nebo Linuxem jako takovým. K počítači přišel po dosažení čtyřiceti let a vlastní počítač si pořídil v padesáti. Navíc k Linuxu až za dva roky poté. Jeho jedinou devizou byla zvědavost a ochota se naučit jak s tím zacházet. Tedy píši k lidem, kteří jsou podobného osudu a mají chuť se něco naučit. Hodně budou používat Google, někteří si stejně jako já ve svatém nadšení pořídí knihy o Linuxu a budou shánět informace kde se dá.
Někdy, když je noc mám chuť poslouchat bigbít. Bigbít mám rád, jenže nejde poslouchat potichu. A už nejsem ve věku, kdy si za každou cenu potřebuji udělat zle mezi sousedy. Byly doby, kdy jsem měl za to, že čím víc hluku, tím víc rozumu. Nějak to v posledních desetiletích přestalo platit. Ale zvuk elektrických kytar mě už drží víc jak čtyřicet let. Vlastně si vzpomínám jak jsem v šedesátých letech poprvé slyšel rokenrol. Ten pravý, žádný český, ale Elvise.Shake Rattle and Roll. U známých. A bylo to přesně jako v mnohem pozdějším hitu od Queenů.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz