Po půl roce vývoje od vydání verze 49 bylo vydáno GNOME 50 s kódovým názvem Tokyo (Mastodon). Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Článek na stránkách Fedora Magazinu informuje o vydání Fedora Asahi Remixu 43, tj. linuxové distribuce pro Apple Silicon vycházející z Fedora Linuxu 43.
Byl zveřejněn program konference Installfest 2026. Konference proběhne o víkendu 28. a 29. března v Praze na Karlově náměstí 13. Vstup zdarma.
Byla vydána Java 26 / JDK 26. Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 10. Odstraněno bylo Applet API.
Byla vydána nová verze 260 správce systému a služeb systemd (Wikipedie, GitHub). Odstraněna byla podpora skriptů System V. Aktualizovány byly závislosti. Minimální verze Linuxu z 5.4 na 5.10, OpenSSL z 1.1.0 na 3.0.0, Pythonu z 3.7.0 na 3.9.0…
Byla vydána nová verze 5.1 svobodného 3D softwaru Blender. Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Videopředstavení na YouTube.
Bylo oznámeno vydání nové verze 8.1 "Hoare" kolekce svobodného softwaru umožňujícího nahrávání, konverzi a streamovaní digitálního zvuku a obrazu FFmpeg (Wikipedie). Doprovodný příspěvek na blogu Khronosu rozebírá kódování a dekódování videa pomocí Vulkan Compute Shaders v FFmpeg.
Byl představen open-source a open-hardware prototyp nízkonákladového raketometu kategorie MANPADS, který byl sestaven z běžně dostupné elektroniky a komponent vytištěných na 3D tiskárně. Raketa využívá skládací stabilizační křidélka a canardovou stabilizaci aktivně řízenou palubním letovým počítačem ESP32, vybaveným inerciální měřicí jednotkou MPU6050 (gyroskop a akcelerometr). Přenosné odpalovací zařízení obsahuje GPS,
… více »Vědci z univerzity La Sapienza v Římě vyvinuli systém, který dokáže identifikovat jednotlivce pouze na základě toho, jak narušují signály Wi-Fi. Autoři tuto novou technologii nazvali WhoFi. Na rozdíl od tradičních biometrických systémů, jako jsou skenery otisků prstů a rozpoznávání obličeje, nevyžaduje tato metoda přímý fyzický kontakt ani vizuální vstupy. WhoFi může také sledovat jednotlivce na větší ploše než kamera s pevnou polohou; stačí, je-li k dispozici Wi-Fi síť.
SuperTux (Wikipedie), tj. klasická 2D plošinovka inspirovaná sérií Super Mario, byl vydán v nové verzi 0.7.0. Videoukázka na YouTube. Hrát lze i ve webovém prohlížeči.
Tento blog není recept, jak se stále obtěžujích lidí zbavit,ale jde jen o to položit pár otázek, na které si každý odpoví sám.
Pane Jílku,raději se v tom už nepitvejte.
1)Dotyčného jste neznal,nebyl Váš klient,jeho číslo jste neměl ve svém
seznamu klientů
2)Řekněte mi,to byla klika,že se omylem strefil do čísla terapeuta Jílka
zrovna když mlel z posledního
Prosím Vás,co je z toho k použití pro člověka,který není terapeutem? Když
mi omylem pošle SMS feťák,že chce skončit se životem,tak vyťukám 158 a dám
jim jeho číslo.Tím normální dement z ábíčka a ostatní se standardním i
nadstandardním intelektem nemůže udělat nic víc. Ovšem,terapeut Jílek může
udělat další kroky o kterých píše.Kolik takových omylů se stane,kdy feťák v
posledním tažení pošle SMSku přímo terapeutovi ze závislostí?
Musím říct, že tak pernou sobotu jsem už dlouho nezažil. Po půlnoci, když jsem napsal své mínění o některých lidech z abíčka a spokojeně ulehl s tím, že sobotu strávím nicneděláním, pouze si půjdu koupit něco pěkného na sebe, pár knížek a projdu se na čumendu po Praze, tak ani jedno z toho nevyšlo.
Tak těm kreténům, co se tak stupidně rozepisovali na web ČT, admin zkazil plkání o ničem a diskusi uzavřel. Takže se zase budou muset omezit na abíčko a nebo někam jinam. Nijak mě nevzrušovalo, jejich přiblblé dotazování, pouze jim nedocházelo a nedochází, stejně jako na závislosti, že tímhle chováním, kdy otráví pár lidí, co by se rádi zeptali, vyměnili zkušenosti, nebo i třeba nesouhlasili, způsobili jen zablokování diskuse, díky jejich chování znemožnili jiným lidem se doptat jiných terapeutů na jiné pořady než jen se mnou. Sobečtí kreténi, co myslí jen na sebe, na to jak by se ukojili a vůbec je nezajímají potřeby jiných. Tak nějak asi si myslím, že vím kteří to byli a rozhodně tedy nejen v mých očích, ale i v očích jiných jsou místo mne za dementy oni.
Jsem včera vyzvedl další čtyři díly „Ze závislosti do nezávislosti,” abych mohl vybrat, který z nich promítnu na uvítání své nové knihy „Lidé a manipulace,” které bude 5.10 ve Kbelích. Česká televize podpořila nápad, aby se uvedlo souběžně pokračování cyklu a knihy. Jsme rád, že můj nápad sloučit uvedení seriálu a uvítání knihy bylo přijato. Sice na to musím sehnat peníze, nebo pokud neseženu, zaplatit ze svého, ale zdá se mi i kdybych do celé akce měl investovat své peníze, že je taková akce pořád pro mne výhodná. Česká televize dodá jen ten jeden díl. Inu jsem fakt kapitalista. Knížka se od minulého týdne docela slušně prodává. Zřejmě brzy budu dělat dotisk. Navíc, je zde takový fenomén, že s novou knihou se objevuje zájem i o starší knihy. Těch už také moc nemám. Lidé si kupují někdy všechny najednou.
Tak mi za tři měsíce bude šedesát. V dobách kdy ještě platila hranice šedesáti let pro odchod do důchodu, bych už pomalu v nějakém zaměstnání balil, měl bych skoro všechno na háku a říkal bych. „Už mě nic nezajímá.” Dnes je hranice pro odchod důchodu u mužů věk šedesáti tří let a bude se prý zvyšovat. Mám-li být upřimný, je mi to jedno. Nelámu si hlavu tím v kolika půjdu do důchodu. Lámu si hlavu tím, jak zůstat co nejdéle funkční, abych měl důchod jako kapesné nebo jako příspěvek do fondu oprav a na telefon. Byt jsem si koupil, ještě ho splácím, pokud budu mít formu a kliku, obojí je potřebné, splatím ho do dřív, než půjdu do důchodu. Konečně víc než dvě třetiny jsem za čtyři roky splatil.
Vyrazil jsem na pohádku. S Ritou. Dostal jsem nápad, že půjdeme do kina a dal ji na výběr. „22 minut” s Jean Renem a nebo „Čarodějuv učeň.” Zvítězil druhý film. Nakonec proč ne? Pohádky jsou oblíbené ve všech věkových vrstvách, většinou v nich vítězí dobro. Zlo je tam jasně odlišeno a mají i mravní naučení. Ani tady tomu nebylo jinak. Přidal se k tomu poměrně neotřelý pohled na New York, slušné počítačové efekty a dobré herecké výkony. Nicolas Cage podal slušný výkon, Jay Baruchel byl vynikající a byly tam i pohledné herečky. Co víc si člověk v neděli večer může přát?
Vždycky, když někomu řeknu, že lidé jsou schopni si pomoci, jsou schopni se o sebe postarat, najde se někdo, kdo mému tvrzení oponuje. Někteří lidé tuhle starou pravdu, ověřenou tisíci generacemi prostě z nejrůznějších důvodů, nechtějí přijmout. Nacházejí pro svá tvrzení o neschopnosti jiných, své neschopnosti, nejrůznější důvody. Podíváme-li se ale za jejich důvody, objevíme motivy těchto důvodů.
Vezla mě dnes Rita ze skupiny domů a ptala se mě, jestli jsem četl, to co napsal divák na televizní web v diskusi k pořadu Rodina a já. Řekl jsem že ano, četl. Pobavil mě ten komentář, který onen divák napsal i sem. Tak ať si užije. A moje dcery mu vyřizují pozdrav. Jinak ty tři sloky z písničky „Potměšilý host” od Michala Horáčka asi přesně vyjadřují můj celoživotní postoj.
Tak jsem poprvé sám, bez cizí pomoci upgradoval Debian ze staré na novou verzi. Z Lenny na Squeeze. Jednou jsem viděl, pokusil se sám. Dva pokusy neúspěšné, třetí klapl i s novým nainstalovaným jádrem, plus zprovozněným iPhone na linuxu jako modemem. Musel jsem kvůli tomu právě přejít na novou verzi.
Nedalo mi abych nezkusil starý notebook Acer TravelMate 2310, který Amigo vyčistil, trochu poopravil, vzít k Ritě, a bez externího monitoru, zato s řádným úderem do něj, opravil grafickou kartu, tím mu domluvil, grafické prostředí naskočilo a drží, pak nainstaloval znovu Debian. A milý starý, dobrý Acer zatím jde jedna malina. Otázka sice je jak dlouho? Ale mám pocit, že pokud se s ním nebude nijak zvlášť hýbat, pak by nějaký čas s externí klávesnicí a myší mohl plnit, co plnit má.
Tak jsem byl dnes opět v televizi. V pořadu „Rodina a já.” Ze Smolíkem a paní Vojáčkovou-Rychlou a jejím synem. Bavili jsme se o dětech, co žijí doma, chtějí dělat dobré skutky a nemají na ně. Paní Rychlá onu debatu moc neunášela. Stále nemohla pochopit, že děti, které chtějí rodiče „potrestat” svým odchodem, pokud nechtějí plnit své povinnosti k sobě samým, nakonec díky „svému trestu,” který udělí rodičům, dospějí. Musí si občas prožít krušnější chvíle, ale na krušné chvíle se jednoduše neumírá. Spíš se skrz ty krušné chvíle dospěje. Aspoň dosavadní lidská zkušenost tomu nasvědčuje. Ale v každé generaci jsou hyperprotektivní matky, co by své děti měly u sebe do šedesáti let. Šedesáti let těch dětí.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz