Jak se mění život

30.1.2012 11:49 | Přečteno: 1736×

Byl to klasický pracovní den středa 18. Ledna, který začal jako každý jiný den. Vstávání v 8:15, příjezd do práce v 9:00 a odchod z práce v 18:15. Řekl jsem si, že by nebylo od věci zajet na nákup a trochu něco nakoupit. Vzal jsem svojí spolubydlící na nákup a náš delší směr byl Globus. Pořád pohoda a klid jako každý den. Opravdu nic zvláštního a zajímavého. Zajímavé věci se začali dít až o několik hodin později. V 19:17 mi zazvonil telefon a vytrhl mě z pracovní činnosti. Na mobilním telefonu se objevilo jméno volajícího „Miláček“. Neváhal jsem a zvedl jsem hovor.

Na druhém konci linky se ozvala moje přítelkyně: „Ahoj miláčku. Máš teď čas?“ a od této chvíle se vše změnilo. Rozhovor trval cca. 15 minut a na jeho konci jsem se dozvěděl, že budu otcem. Z prvotního překvapení a šoku jsem se musel vzpamatovat. Taková zpráva! Neuvěřitelné! Tolik zajímavých pocitů a myšlenek v jednu chvilku mi hlavou nikdy neprolétlo. Potomka jsme pomalu plánovaly za 1 - 2 roky, ale teď? To jsem si nedokázal představit. V prvních dnech po tomto oznámení mi v hlavě leželo a leží mnoho otázek. Mnoho je jich bez odpovědí.

Představa, že na přelomu Září/Října 2012 budu, otcem mi pořád připadá lehce „šílená“. Pořád dokola a dokola na to nějak nemůžu představit. V jednu chvilku mám pocit, že to bude všechno výborné, ale za chvilku se dostaví pocit - jak to všechno zvládnu? V hlavě mám zmatek a nepořádek. Ne, že by se mi to nelíbilo - na svého budoucího potomka již teď jsem náležitě hrdý. Ovšem všechno má svojí světlou i temnou stránku.

Ke konci mám na otce - matky v diskusi dvě otázky? Také jste byly po oznámení této zprávy v podobném rozpoložení já?

A nakonec otázka druhá. O víkendu plánujeme tuto krásnou zprávu oznámit rodině a přátelům. Jak jste oznámili očekávaný příchod svého potomka? Pořád hledáme aspoň trochu kreativní způsob oznámení této zprávy. Máte nějaký tip či radu? Díky všem

       

Komentáře

[grim]

prosté

- čau babi, čau dědo

by nestačilo? :)

[wasabi1]

No, nad timhle resenim jsem uz premyslel

[Max]

Teta : no, náš milý syn nám ani neřekl, že čekají druhé dítě, dozvěděli jsme se to až po delší době
Max : Proč vám to neřekli?
Teta : Prý to mají na facebooku, že jsme se tam měli podívat ...

Zdar Max

[belisarivs]

1: Why did you set your Facebook status to: "It is getting complicated"? 2: I don't know, whether I should use left or right hand.

[bambas]

No ja to mel s oznamenim o tom, ze budu fotr, podobne. Taky jsem to tak nejak neplanovali, ale kdyz mi pritelkyne (dnes uz manzelka) volala, nechtela rict o co jde, ze az osobne, tak jsem to tak nejak tusil. Sice prvni den, dva to bylo tak, ze jsem si rikal, jak to zvladnem, apod., jako to mas ty, ale za chvili to preslo. Kdyz to zvladli jini a za horsich podminek, proc bysme to nezvladli my? Tak ze budn v klidu, tenhle stres te prejde cuby dup a to ze budes fotr si stejne uvedomis az par dni po porodu :) A jak jsme to oznamili? No ja jsem rekl moji mame: Ahoj babi!

[Luboš Doležel (Doli)]

Kdyz to zvladli jini a za horsich podminek, proc bysme to nezvladli my?

Přesně to jsem chtěl napsat. Dokázalo to tolik lidí a byli na tom mnohem hůř, tak proč by to nešlo.

My jsme to před rodiči pár týdnů tajili, než bude více méně jisté, že to vyšlo (tj. že je odezva srdce), ale máma to tušila už delší dobu, protože já ras jsem ženě nedovoloval ani kapku alkoholu, ani kapku kávy atd. Tak to by bylo, aby to - tím spíš lékárnici - nedocvaklo.

[bambas]

Jo a jak se ti zmeni zivot? No nebudes mit toik volnyho casu a na pripadny akce se budes muset domlouat minimalne tyden, 14 dni predem. A co se tyce konicku? Musis si vybrat ty nejoblibenejsi a z nich neustoupit., jinak te to semele. Ja jsem dal jasne manzelce najevo: hele, mam 3x tydne treninik, nepocitej s tim, ze bych nechodil. I kdyby se treba stavela na hlavu. :)

[dad]

u nas to bylo obracene. Mne to takhle rekla manzelka.

[Dalibor Smolík]

Jako že "musíš minimálně třikrát týdně na trénink, jinak bude zle" ?

[dad]

nee, mazelka delala zavodne sport a mela 3 tydne trenink a v sobotu zapas. Takze jsem byl pondeli, streda, patek navecer s holkou doma sam. Hruza. Deti to vyciti, ze tatinek je nervozni a schvalne celou dobu rvou.

[Dalibor Smolík]

Jo, tohle je normální. Na to mají děti nos

[Mrkva]

Pořád hledáme aspoň trochu kreativní způsob oznámení této zprávy. Máte nějaký tip či radu?

Pošli jim link na tenhle blogpost.

[wasabi1]

Klidne, ale ma to jeden zasadni problem. Rodice nejsou na internetu. Ziji si pohodlny zivot off-line.

[dad]

...Potomka jsme pomalu plánovaly ...

my, kteri mame jeste normalni vzdelani se casto jen stezi v tom novem svete orientujeme ...

[Dalibor Smolík]

Proč by si ho nemohly plánovat spolu dvě dívky?

[dad]

ja sem se fakt nekecam, kdyz jsem tu vetu cetl znova ubezpecil, jestli to pise chlap. Dneska je to fakt uz tak daleko.

[Dalibor Smolík]

V blogu či diskuzi bych zamhouřil oko, ale nejhorší je, když takovou věc napíše profesionální novinář a text projde korekcí. Úroveň znalostí českého jazyka rok od roku bohužel klesá, což není dobrá známka pro naše školství.

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

Ve skutecnosti ta veta muze byt gramaticky spravne, i kdyz pisatel je muz. U shody podmetu s prisudkem v cestine neni dulezity 'biologicky' rod, ale gramaticky rod podmetu. Kdyz je podmet nevyjadreny, tak by se to melo urcit podle gramatickeho rodu 'opomenuteho' podmetu. A v cestine existuji slova, ktere maji zensky gramaticky rod, ale pritom mohou reprezenovat jak muze tak zenu (treba 'osoba'). Takze napr. z vety "Tyto fyzicke osoby v manzelskem svazku potomka planovaly az za 2 roky." po vynechani podmetu zbyde "Potomka planovaly az za 2 roky.". I kdyz je pravda, ze zvlast kdyz je to sloveso v prvni osobe, tak je to dost umela konstrukce.

[Dejv]

po vynechani podmetu zbyde "Potomka planovaly az za 2 roky."

Ano, ovsem za predpokladu, ze z predchoziho textu jasne vyplyva, ze potomka planovaly zminene osoby. Pokud toto neni splneno, predpoklada se, ze se cinnosti ucastni (take) muzi a proto by bylo spravne planovali (s mekkym i)

[Dalibor Smolík]

To mi připomíná nadpis v jednom bulvárním časopise někdy v roce 1990, kde bylo napsáno: "HAVEL BUDE VYSET". Pod tím byl článek o novém druhu pšenice, pojmenovaném po našem novém prezidentovi a tou pšenicí se právě oseje pole.

[robotics]

A kolik ti je?

[wasabi1]

Je mi 24

[xvasek]

To je, myslím, těžká ideálka. Spadl jsem do toho podobně, jako ty - bylo mi 27 a byli jsme přesně ve fázi "za rok - dva", ale myslím, že by nám to vydrželo až do 35 let a nedovedu si představit, že bychom v takovém věku měli první dítě. Nějaký čas po narození Venduly mi naopak přišlo, že jsme měli začít _minimálně_ o ty dva roky dřív, protože od dvacátého pátého roku je z člověka čím dál tím větší lenoch a já mít dítě po třicítce, tak je z něj jedináček (další nééé, hrůza, práce) a naprostý spratek - a všechna čest všem, kteří tuto mou představu dokáží nabourávat.

K těm otázkám - zmatek v hlavě si dovedu představit, my jsme bydleli v pronájmu a chtěli jet do Irska za prací, takže totální změna směru. Ale nelituju ani v nejmenším - to by se jenom všechno zdrželo a už teď máme mezi dětmi menší rozestupy, než jsme si malovali (poslední jsme chtěli mít ve čtyřiceti?).

K obavám bych řekl asi toto - ono je pěkné, jak to všechno přijde pomalu - teď máš devět (no osm) měsíců, kdy si to všechno připravíš a jak se mimino narodí, není to prakticky žádné omezení, dokud je maličké - za začátku pořád spí, takže zvládneš chlastačky, hory v zimně, všechny výlety apod. Teprve s vyšším věkem a větším počtem je potřeba to začít organizovat, ale přijde to plynule.

Na co bych se já (zpětně) těšil, je změna žebříčku hodnot. Ve 24 jsem všechno počítal na prachy. Mám Oktávku, ta stojí půl mega, ten má Mercedes za mega, tak je dvakrát úspěšnější. Byt 75m2 stojí jeden a půl mega, na dvojnásobný potřebuje člověk tři mega (2x lepší), pořádný barák s bazénem za šest - zase 2x víc. Teď přijdu domů, "Hurá tátá", Vendula přilepená na jedné noze, Radim na druhé, malý Štěpán píská z obýváku, všichni úsměv od ucha k uchu - jak to přepočítat na peníze? Tisíckovka? Mega? Já to prostě _mám_, bez ohledu na to, kolik to je, je to velké bohatství a ta trocha práce za tím je na porovnání směšná.

Taky je fajn, že děcka jsou tví kamarádi. Když jedem s Venďou (4) sami autem, klidně 3 hodiny vykládáme, ale žádné infantilní "jé, dívej, koně, a tady traktor" - ona normálně řeší stav světa, jenom nemá dost informací - proč chodím do práce, proč se někdy hádáme se ženou, jaké by se jí líbilo auto... Radim (2) je zase jiný, on moc nemluví, ale přijde mi to, jako když jsem třeba s dobrým kamarádem na rybách a hodinu se člověk dívá do vody, aniž by musel cokoli říct. No a Štěpán (0) je maličký, ale on se taky vyprofiluje.

Co se týká oznámení, do hodiny od té chvíle, co jsem to věděl já, to věděli všichni. Prostě jsem měl v ruce telefon, tak jsem s tím vším zmatkem v hlavě začal postupně vytáčet čísla a všem to říkal. Bylo to uvolňující, všichni to brali jako výbornou zprávu (měli jsme cca týden po svatbě), přimělo mě to chápat stejně. Další děti jsem pro velký úspěch dělal podobně.

[Aleš Kapica]

To je, myslím, těžká ideálka. Spadl jsem do toho podobně, jako ty - bylo mi 27 a byli jsme přesně ve fázi "za rok - dva", ale myslím, že by nám to vydrželo až do 35 let a nedovedu si představit, že bychom v takovém věku měli první dítě.

V pohodě. 35 je houby věk. I když pro ženské to pravda optimální moc není. Ne že by to nezvládly, ale chcete víc potomků, tak se to musí vzít hopem. Známí takhle sfoukli postupně tři klučíky.

Naše mamka není žádná rychlovka, a všechno si musí pečlivě připravit. Tudíž kdyby nebylo mě, nejspíš by se potomka nedočkala nikdy. To byl také důvod proč jsem do toho šlápnul. Už jsem se na to nemohl koukat. Takže to šlo ráz na ráz. Většina lidí zalapá po dechu, když jim řeknu že v půlce června jsme měli první rande, začátkem července jsem se jí optal jestli souhlasí s tím že Quido bude Quido a za devět měsíců byl na světě. Ono to dostává trochu jinou perspektivu, pokud zasvěcený ví, že jsme se tou dobou znali vidění asi patnáct let a poslední tři roky éry p.Q. se více potkávali při nejrůznějších příležitostech.

Pokud jde o oznámení rodičům. Tak jsem se akorát zeptal svého otce, co by říkal na dalšího vnoučka. O tom, že to bude klučík jsem nepochyboval. Na obou stranách totiž byly samé dospívající vnučky našich starších sester.

Zajímavější reakci však měla moje dlouholetá kamarádka, o kterou jsem neúspěšně usiloval. Tu jsem při té příležitosti viděl prvně v životě uronit kroupu. Zřejmě jsem byl pro ni tajná pojistka a v tu chvíli jí došlo, že z toho nebude nic. Ale nakonec měla štěstí a potkala prima kluka - sice ještě o chlup staršího ode mě, ale zachovalejšího a v srpnu se brali.

[neal_cz]

Možná počkejte s oznámením rodičům. My jsme takhle oznámili mimimo v ranné fázi těhotenství a pak přišel potrat. Příliš mnoho slz...

[Řepa]

Moudrá rada.

[RapMan]

Ahoj, jako otec 17 mesicni dcerky Ti gratuluju a uvidis, ze se zacne rodit nejkrasnejsi obdobi ve Tvym zivote.

Co se tyka oznameni, dle nejakych pravidel se vetsinou do 3 mesicu tehotenstvi nic nerozsiruje, pokud to nikdo nepozna. Prvni tri mesice jsou velmi narocny a muze se stat, ze neco nevyjde, a vysvetlovat podrobnosti vsem je dost velky utrpeni.

Ja osobne jsem oznamil tuhle radostnou novinu rodicum spolecne s fotkou z ultrazvuku, nekdy kolem 13-15 tydne, uz si presne nepamatuju.

Byt rodicem je krasna vec, a je uplne skvely se ucastnit a pozorovat, jak se moje spermijka vyvuji a co vsechno uz za par mesicu dokaze...

[jozka]

"Milacek" neco vymysli. Ono uz vubec samotne telefonicke oznameni zploditeli te skutecnosti, ze je zploditelem je dost... rekneme... kreativni. Jinak se pripojuju k tem, kdoz radi neukvapit se a preju at vsichni prospivaj.

[wasabi1]

Ja si ani nedivim, ze telefonicky. Ted jsem pet dni v tydnu pryc a proste si nemohla pomoc tak zavolala. Osobne na tom nevidim nic spatneho i kdyz pravda.. existuje i lepsi moznostijak takovou vec oznamit

[kavol]

jelikož s vývojem teleportu to zatím vypadá bledě, tak při odloučení nic než telefon nezbývá, pokud se to chlap nemá dozvědět až jako poslední (nebo znáš ženskou, co by vydržela něco takovýho nevykecat prvnímu člověku, co má po ruce?)

ovšem ještě kreativnější je po telefonu oznámit své drahé polovičce, že je těhotná (a pak se druhej den tím telefonem nechat vzbudit brzo ráno se zprávou, že právě počůrala papírek a vidí dvě čárky)

[Martin]

Gratuluji ;)

Obavy ze zvládnutí jsou na místě - myslím, že každý vcelku normální rodič je má :). A protože jsem zrovna v tento čas pohroužen do četby zajímavé knihy, tak si jí dovolím doporučit: Respektovat a být respektován

[Tomáš]

Nejméně kreativní je vložit do obálky fotku z ultrazvuku. Ale zase k tomu nemusíš nic dodávat.

Ničeho se neboj, generace tvých rodičů mívala první dítě kolem dvacítky (ženy často 9 měsíců po maturitním večírku, nebyly-li těhotné už dřív). Čím dřív máš děti, tím dřív s nimi bude rozumná řeč.

[wasabi1]

Tak to mas pravdu, protoze mamka cekala brachu kdyz ji bylo 20 a me kdyz ji bylo 21.

[Heron]

Mě tyhle radosti naštěstí nečekají, takže se na to můžu podívat z nadhledu. Jsem ve věku, kdy lidé kolem mě mají (první) potomky. Je pravda, že to zvládne každý a pokud je vše v pořádku, tak tohle zvládnutí je poměrně hladké (prvních pár měsíců náročných, pak už to jde).

Jen ti lidi, které jsem znal i 15 let už po této události nějak nepoznávám. Změní se, dost.

[RapMan]

Za 15 let se clovek zmeni i bez ditete...

[wasabi1]

To je pravda.

[Heron]

To zcela nepochybně, ale o to jsem nic nepsal . Ti lidé se "skokem" změní k nepoznání po narození potomka.

[dad]

je to fakt totalne vylouceno, ze to v hlave neudela cvak a prece jen dojde ke zmeene orientace.

[Heron]

Tak totálně vyloučené není nic, ale to by potom muselo dojít k výrazné změně osobnosti a byl by to jiný člověk.

Navíc tohle je fajn, a co se týče pozorování okolních začínajících rodičů, tak je to k nezaplacení.

[Dadam]

Gratuluju! Mně se se ženou "přitrefilo" ještě o něco dřív, bylo nám 23. Tehdy ještě zasnoubení, já při škole začínal pomalu pracovat. U švýcarské firmy, za kterou jsme měli na týden jet na "stáž". Byl začátek června. V sedm mě probudil telefon. "Myšáčku, jsem si dělala test..." První co mě napadlo byl anglický test, a že zjistila že se v tom Švýcarsku nedomluví Pak mi to docvaklo, chvilka paniky, ale pak jsem umřel, bo jsem si uvědomil že to budem muset říct tchyni. Ona není z těch lidí, co by řekli "Hm, co se chystáte dělat?" ... "OK, zní to rozumně, chci vidět že se vám to povede". Vyšel jsem z pokoje, tam spolubydla. "Áďo, co je? Vypadáš nějaký vyflusnutý" "Ale... uletěly mi včely..." Neřekli jsme to nikomu. Kvůli tchyně jsem nepřemýšlel o blbostech, jen se soustředil na to, aby nám to vycházelo a já měl dost munice.

Vrátili jsme se ze Švýcarska a pozvali moji rodinu (tehdy už to věděl můj švagr, tchyně pořád ne) na prohlídku fotek. Ať je dostanem všechny do jedné místnosti. Po skončení jsem navrhoval že si dáme sklenku whisky, mamka nechtěla, když jsem na tom trval, tak zavětřila, že "co nám chcete říct O_o?" "Nooo... pamatuješ ten dárek? (kondomy, jiná historie) Tak se nám stala taková malá nehoda...", a vzali to v pohodě, viděli že plány jsou reálné.

O prázdninách se to oznamovalo tchyni. Byla v lázních (ty jí žena nechtěla kazit), když jsme pro ni jeli a zašli si tam do bazénu, tak žena furt běhala na záchod, a tchyňa že "nejsi ty těhotná?" "neee" Dojeli jsme domů, pozvali švagra a švagrinu, kdyby jí náhodou ruplo v bedně, a dali jí hrneček "najlepší starka" s fotkou krpca vevnitř. "No to nemyslíte vážně..." Následně jí obličejem proletěla plejáda emocí, které se tak nějak vyrušily, tak zůstala jen v šoku.

S tchyní (ta je asi horší vždycky) je to jakš takš v pohodě, párkrát si na mě vylila vztek (asi nejhorší věci co mi kdo kdy řekl), švagr mě sotva pozdraví, ser ho pes. V listopadu jsme se vzali, na nový rok pronajali byt (práce vyšla), teď si žijem ve vlastním a čekáme pomalu každým dnem

Je trochu ironie osudu že na začátku roku jsem si říkal že joooo, sice je mi 23, celý život před sebou, ale jestli to takhle půjde dál, tak ve třicíti budu ukázkový příklad krize středního věku, a že jestli s tím chci něco dělat, tak bych měl asi začít hned...

[wasabi1]

Strašne dlouho mám jednu takovou partičku kamarádů - skoro bratů a sester, kterým jsem vždycky říkal, že budu mít potomka jako poslední z nich. No, jsem třetí Je to takové zvláštní, ale na druhou stranu z toho prvotního "šoku" jsem se vzpomatoval a mám z toho čím dál tim víc radost.. snad mi to vydrží

[Tomáš]

partičku kamarádů - skoro bratů a sester

No jestli opravdu jako bratrů a sester, tak se nedivím, že jsi je předběhl.

[Dadam]

Proč? Ty běžně "děláš děti" se svými sourozenci? Nebo nemáš žádné kamarády? Jako jo, tu představu to ve mně taky vyvolalo, ale to ještě neznamená že wasabi1 je nějaký fanatický hippík

[pavlix]

:D

Delší vedení někdy pobaví. Až ti to dojde, zasměješ se.

[Dadam]

No a co, tak mi to vedení vedlo někam jinam, no

[gtz]

Proč Ti to nesdělila osobně, že budeš táta no za nás se to tak dělalo a vždy s tím byla pak spojená velká pijatika.

[wasabi1]

Velká pitka bude až se to oznámí doma a kamarádům. O tom nemám sebemenší pochybnosti

[radeczek]

Hlavně si tu pitku užije nastávající maminka :D

[wasabi1]

Tak asi taky uzije, ale bez alkoholu ..

[tom]

Jak uz tu nekdo psal - jeste tak dva mesice pockej. Neni to jako v televizi - behem prvnich tri mesicu to muze samovolne skoncit a pak bys vsem zas vysvetloval, ze to byl planej poplach, takze chvilku vydrzet.

[kavol]

tak naokraj, říká se (...), že o prvním těhotenství, které končí potratem(*), naprostá většina ženskejch ani neví, že byla těhotná, takže v této fázi, když už na to přišla, bych už donošení považoval za celkem pravděpodobné

krom toho, pro ženskou je to dost na palici, když přijde o dítě, takže nikoliv "vysvětlovat planej poplach", ale spíš naopak najít podporu v těžké situaci, rodiče pro to nejspíš budou mít pochopení (dost možná s tím mají vlastní zkušenost)

jinak většina keců o nebezpečí v prvním/druhým/třetím trimestru je ... no, jsou to kecy

(*) což je mimochodem normální stav, že na poprvý to nevyjde, nechce se mi to hledat, laskavý čtenář použije Google, ale tak nějak mlhavě tuším, že se to týká snad asi tří čtvrtin ženskejch

[Řepa]

Otázka je, zda statistika, že o prvním těhotenství se neví, není starší, než ty superhypermoderní testy, které se dělají div ne druhý den a jsou čím dál tím levnější, takže nedočkavá ženská se testuje alespoň jednou týdně.

[kavol]

správná připomínka

nicméně platí jen právě pro ty nedočkavé ženské, ty co plánují dítě "až po škole" apod. většinou ty testy (moc často) nepoužívají

takže se nám ta "většina" možná srazí na "o trochu menší většina", což je docela jedno, když se nebavíme o konkrétních číslech :o)

[Řepa]

Tak tady by asi byla potřeba informace od autora blogu, kdy že si jeho Miláček dělal test :)

[pan Větvička]

Nechci rejt, ale spolubydlící? Přítelkyně ti tuhle novinu oznámí mobilem? Čekat dítě a nebydlet spolu ve vlastním... No ale asi to máš vymyšlený a do září času dost. Taky nechci strašit, ale s oznámením rodině bych počkal tak do konce prvního trimestru, do té doby je to opravdu hodně nejisté.

[wasabi1]

Ono to je s tim bydlenim slozitejsi. Ja pracuju u jedny velky firmy v PCE, ale pritelkyne dela zase pro jinou v NA. Ve finale by nemel byt problem aby jsem byl napr. 3 dny na office v PCE a 2 dny na homeoffice. Nerikam, ze to je uplne optimalni, ale na druhou stranu zatim to nejlepsi co muzu mit. Porad lepsi nez byt cely tyden pryc.

[sidik]

Tak GZ :) Já dospěl do věku, kdy jsem sám přišel s tím jestli by náhodou nebylo celkem záhodno něco malého počít. Pravda, přítelkyně je o 5 let mladší ale taky by ráda malého skřeta, zvlášť když se můj mladší bratr před nedávnem okotil a stvořil dvojčata.

[lelio]

To si napísal ako sprosté prasa.

[pavlix]

Tady se zas někdo špatně vyspal...

[whistleblower]

Také jste byly po oznámení této zprávy v podobném rozpoložení já?

ja som šla s "tretím" na gyndu až niekedy skoro v piatom mesiaci, takže ma už neposlali na ultrazvuk... bola sm zmierená s jedným prírastkom... a asi o mesiac či dva... už si nepamätám... sa na ultrazvuku zistilo, že sú dve... tak to som si nedokázala pri odchode obuť topánky tak sa mi triasli nohy aj ruky

[s0]

neoznamovat, počkat. Když to drahá udrží, tak se připrav na to, že to bude úplně jiný, než si představuješ. Jo, a vyprdni se na rady z okolí - každej fágoš je unikát, takže pak akorát řešíš, proč je to jinak.

[dad]

takže pak akorát řešíš, proč je to jinak.

+1 vidim to taky tak.