Byla vydána nová verze 4.8.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie).
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi: MagPi 142 (pdf) a HackSpace 79 (pdf).
Qtractor (Wikipedie) dospěl do verze 1.0.0. Jedná se o Audio/MIDI vícestopý sekvencer.
Byl vydán svobodný kancelářský balík OnlyOffice Docs 8.1. Vedle četných oprav přináší několik funkcí včetně podpory editace textu v PDF a vytváření formulářů v PDF.
Daniel Stenberg, autor nástroje curl, z databáze SteamDB zjistil, že aktuálně 22 734 her na Steamu používá curl.
Společnost Anthropic vydala Claude 3.5 Sonnet, tj. novou verzi své umělé inteligence Claude (Wikipedie). Videoukázky na YouTube. S Claude 3, stejně jak s GPT-3.5, Llama 3 a Mixtral, si lze pokecat bez přihlašování na DuckDuckGo AI Chat.
Byla vydána nová stabilní verze 6.8 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 126. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu a na YouTube. Vypíchnuta jsou vylepšení v integrovaném poštovním klientu.
Příspěvek Aukce domén – měsíc po spuštění na blogu CZ.NIC shrnuje první měsíc provozu Aukce domén .CZ. Aukcemi prošlo celkem 18 174 domén, z toho na 742 z nich byl učiněn alespoň 1 příhoz. Nejdražší aukcí byla na doménu virtualnisidlo.cz s cenou 95 001 Kč, která však nebyla včas uhrazena. Nejdražší aukcí, která byla vydražena i zaplacena je praguecityline.cz s cenovkou 55 600 Kč.
Před 40 lety, 19. června 1984, Bob Scheifler představil první verzi okenního systému X (X Window System). Vycházela z okenního systému W (W Window System).
Desktopové prostředí MATE bylo vydáno ve verzi 1.28. V gitových repozitářích je sice už od února, ale oznámení vydání se na webu objevilo s několikaměsíčním zpožděním (únorové datum zveřejnění je nepravdivé). Jde o první velké vydání od roku 2021. Uživatelsky nejvýznamnější pokrok je v podpoře Waylandu.
Ne všechny programy bohužel pracují na všech operačních systémech a architekturách. A některé jsou natolik speciální, že to od nich ani nikdo nečeká. Spec soubor proto může deklarovat, pro které architektury, případně i pro které operační systémy, lze balíček zkompilovat.
Architekturu, na níž lze balíček zkompilovat, deklaruje položka BuildArch
hlavičky (kdo rád píše dlouhé názvy, může použít i synonymum BuildArchitectures
)
BuildArch: i386 i586 i686 ppc64 alphaev67
Při kompilaci se pak rpmbuild
pokusí najít shodu mezi hodnotami
v BuildArch
a architekturou, na níž kompilujeme. Nepodaří-li se mu najít vůbec žádnou kompatibilní, kompilace selže.
První nalezená přípustná hodnota v BuildArch
pak určuje koncovku rpm, tj. ono i386
v lobster-1.10-1.i386.rpm
. Jenže pro jaký procesor se balíček opravdu kompiluje, to určuje volba --target
. To moc nedává smysl, že? Položka BuildArch
se tak v praxi používá k jedinému účelu:
BuildArch: noarch
označuje balíčky obsahující jen data či skripty nezávislé na platformě. Ty pak dostanou
koncovku noarch
.
Procesory a systémy, pro něž je možno balíček zkompilovat, deklarujeme následujícími položkami hlavičky:
ExclusiveArch
ExclusiveOS
ExcludeArch
ExcludeOS
Deklaruje-li spec soubor
ExclusiveArch: i686 pentium4 athlon x86_64
a naše implicitní architektura je i386
, balíček nezkompilujeme – musíme použít --target i686
. Tím se drasticky odstraňuje neshoda mezi deklarovanou architekturou a realitou.
Na Intelu se nám často bude hodit standardní makro %{ix86}
, které expanduje na seznam všech možných IA32 procesorů.
--target
a makro %configure
Volba --target
určuje cílovou platformu. To také znamená koncovku balíčku – neobsahuje-li tedy spec soubor položku BuildArch
, která má vyšší prioritu. Zejména však definuje hodnoty maker %_target
, %_target_cpu
a %_target_os
; dále hodnotu makra %optflags
a proměnné RPM_OPT_FLAGS
obsahujících volby kompilátoru vhodné pro daný procesor (odkud se berou, to uvidíme níže), a tím i chování standardního makra %configure
, jež tyto proměnné využívá a nastavuje podle nich CFLAGS
, CXXFLAGS
a FFLAGS
, které už opravdu ovlivňují vlastní kompilaci.
Balíme-li program, který nemá configure
, nebo nepoužíváme makro
%configure
, a chceme, aby na jeho kompilaci měl --target
vliv, musíme do CFLAGS
(případně dalších proměnných) přiřadit či přidat hodnotu
RPM_OPT_FLAGS
sami
export CFLAGS="$RPM_OPT_FLAGS"
Argument volby --target
je obecně tzv. kanonický triplet
procesor-vendor-operační_systém
, např.
i686-pc-linux-gnu
. Nebo i nekanonický; v označení platforem je pěkný guláš a rpmbuild
si dokáže přebrat ledasco. Zejména mu můžeme napsat jen procesor, a zbytek si doplní podle operačního systému, na němž běží. Toho jsme ostatně už využili výše.
Navzdory všem složitostem tak nakonec --target
obyčejně používáme jednoduše.
Chceme-li zkompilovat balíček pro svou distribuci, který pojede jen na procesoru i686 (a vyšších) a bude pro něj optimalizován, spustíme:
rpmbuild -bb --target i686 lobster.spec
Povolování a zakazování platforem položkami ExclusiveArch
je dosti hrubé. Programy často lze zprovoznit na různých architekturách a operačních systémech, ovšem za cenu úprav a nastavení – pro každou platformu samozřejmě jiných. Spec soubory proto lze větvit podle architektury a/nebo operačního systému. Máme k disposici podmínky:
%ifarch
, %ifnarch
%ifos
, %ifnos
Syntaxe podmínek velmi připomíná preprocesor C, vypadá totiž:
%iftyp_testu seznam_hodnot … %else … %endif
přičemž část s %else
je nepovinná. Rovná-li se cílová architektura (resp. systém) kterékoli hodnotě ze seznamu, je podmínka splněna (v případě negativní podmínky se výsledek pak přirozeně ještě zneguje).
Aplikovat patch číslo 3 jen na sparc64 a ppc64 tak můžeme:
%ifarch sparc64 ppc64 %patch3 -p1 -b .multilib-hack %endif
rpmrc
Některé informace o platformách jsou zadrátovány přímo do rpm
; další jsou jsou v souboru rpmrc
. Obsahuje několik tabulek (či zobrazení) ve formě řádků:
název_tabulky: platforma: hodnota
Platforma je označení procesoru nebo operačního systému. Názvy tabulek jsou utvořeny ze dvou částí oddělených volitelným podtržítkem. První část je arch
, os
, buildarch
nebo buildos
. Druhá část je typ tabulky: canon
– kanonické jméno, compat
– co je s čím kompatibilní, nebo translate
– převod na implicitní kompatibilní platformu. Ne všechny kombinace dávají smysl, jen některé se
používají, a ještě méně jich budeme někdy chtít měnit. Několik relativně zajímavých příkladů:
buildarch_translate
Zobrazení z architektury, na níž kompilujeme, na architekturu, pro niž kompilujeme. Standardní nastavení pro všechny IA32 procesory je
buildarchtranslate: cokoli: i386
tj. ať kompilujeme na čemkoli, kompiluje se pro i386. Má-li se na i686 implicitně kompilovat pro i686, změníme definici na
buildarchtranslate: i686: i686
arch_compat
Deklarace kompatibilních architektur. Řádek
arch_compat: athlon: i686
říká, že balíčky pro i686 jsou kompatibilní s athlonem. Kompatibilita je transitivní, tudíž například pro intelí procesory stačí deklarovat kompatibilitu s nejbližším nižším, a na konci pak
arch_compat: i386: noarch
zajišťuje, že noarch
balíčky lze instalovat na kterýkoli (intelí)
procesor.
arch_canon
Převod na kanonický název (sub)architektury, hodnota je kanonický název a číslo architektury. Nejspíš nikdy nebudeme potřebovat měnit. Příklad:
arch_canon: sun4c: sparc 3
To ale není vše, co v rpmrc
můžeme najít (nebo změnit). Kromě tabulek se v něm nastavuje několik proměnných. Řádky nastavující proměnné mají tvar:
proměnná: hodnota
přičemž proměnné existují tyto:
optflags
Asi nejzajímavější proměnná, definuje vhodné volby kompilátoru pro daný procesor. Právě tato hodnota se při kompilaci objeví v %optflags
a RPM_OPT_FLAGS
. První slovo v hodnotě je procesor, pro nějž volby překladače nastavujeme. Implicitní nastavení optflags
pro ppc64 tak kupříkladu vypadá:
optflags: ppc64 -O2 -g -fsigned-char
macrofiles
Soubory, z nichž mají rpm
a rpmbuild
načíst při spuštění makra (v uvedeném pořadí), oddělené dvojtečkami, jak je v Unixu zvykem. Standardní hodnota je docela dlouhá a najdete si ji v rpmrc
, za zmínku však stojí, že začíná
/usr/lib/rpm/macros:/usr/lib/rpm/%{_target}/macros:…
Po implicitním souboru s makry se tedy načte např. /usr/lib/rpm/i686-redhat-linux
, existuje-li a kompilujeme-li na i686 RedHatu, a může změnit definice maker pro tuto konkrétní cílovou platformu.
include
Nic nedefinuje, ale vloží soubor, který je jeho hodnotou.
provides
Netuším, co dělá, ani jsem ji nikdy neviděl.
Soubor rpmrc
tedy určuje, kde se hledají soubory s makry, ale kde se hledá rpmrc
sám? Buď v adresářích, které dáme jako argument rpm --rcfile
, nebo v implicitním seznamu adresářů, který je zakompilován do rpm
a typicky vypadá:
/usr/lib/rpm/rpmrc:/usr/lib/rpm/redhat/rpmrc:/etc/rpmrc:~/.rpmrc
Nejvíce nás zajímá ~/.rpmrc
, který si můžeme vytvořit v domovském adresáři a má nejvyšší prioritu. Do souboru /etc/rpmrc
bychom případně psali společnou konfiguraci. Do /usr/lib/rpm/rpmrc
nepíšeme nic, protože obsahuje implicitní hodnoty a nejbližší aktualizace RPM by nám jej přepsala.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: