Google Chrome 132 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 132.0.6834.83 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 16 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře (YouTube).
Byla vydána verze 11.0.0 knihovny libvirt (Wikipedie) zastřešující různé virtualizační technologie a vytvářející jednotné rozhraní pro správu virtuálních strojů. Současně byl ve verzi 11.0.0 vydán související modul pro Python libvirt-python. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byla vydána nová verze 3.4.0 nástroje pro inkrementální kopírování souborů rsync (Wikipedie). Přehled oprav a vylepšení v souboru NEWS. Řešeno je 6 zranitelností.
V srpnu loňského roku byla vyhlášena RP2350 Hacking Challenge aneb oficiální výzva Raspberry Pi na prolomení bezpečnosti mikrokontroléru RP2350. Povedlo se. Včera byli představeni čtyři vítězové a jejich techniky.
Na čem aktuálně pracují vývojáři open source operačního systému Haiku (Wikipedie)? Byl publikován přehled vývoje za prosinec 2024. Vypíchnuto je začlenění webového prohlížeče Iceweasel, tj. alternativního sestavení Firefoxu.
Tetris a DOOM běžící v pdf. Proč a jak v příspěvku na blogu.
Společnost Oracle představila sadu nástrojů a skriptů pro sběr a analýzu dat o stavu linuxových systémů a jejich ladění pod společným názvem Oracle Linux Enhanced Diagnostics (OLED). K dispozici pod licencí GPLv2.
OpenZFS (Wikipedie), tj. implementace souborového systému ZFS pro Linux a FreeBSD, byl vydán ve verzi 2.3.0. Přináší RAIDZ Expansion, Fast Dedup, Direct IO, JSON a Long names.
Společnost PINE64 stojící za telefony PinePhone nebo notebooky Pinebook publikovala na svém blogu lednový souhrn novinek.
Baví vás bastlení, fyzika, IT a nebo prostě cokoliv technického? Proseděli jste celé Vánoce v záři obrazovky počítače a nebo jste o tom alespoň snili? Chcete se pochlubit technickými vánočními dárky? Pak doražte na Virtuální Bastlírnu - online pokec (nejen) techniků a bastlířů!
… více »Řekl jsem si, že by bylo fajn naučit se pořádně plavat. Před tím jsem plaval jen v létě na písákách stylem "paní radová" (prsa s hlavou nad vodou), což není ani rychlé, ani efektivní a ani vhodné pro krční páteř.
Tak jsem se podíval jak je na tom kraul, motýlek, prsa a zjistil, že nejen, že je kraul nejrychlejší, ale i energeticky nejméně náročný.
Nyní stačilo zodpovědět otázku: Kde se naučit pořádně plavat kraul? Nakonec jsem se po několika hodinách hledání, na základě pozitivních ohlasů, rozhodl pro plavecký víkend v Chrudimi, který pravidelně pořádá ETriatlon team v čele s Petrem Valešem.
Poprvé jsem tento plavecký kemp navštívil koncem roku 2008 s tím, že plavu špatně i prsa a pseudokraulem uplavu takovou vzdálenost než mi dojde dech, já se pokusím nadechnout, při tom se napiju vody a dřív nebo později zastavím, protože mám vodu úplně všude a jsem v koncích s dechem.
Na kempu jsem pomaličku začal vstřebávat potřebnou teorii, která byla bezvadně vysvětlena. Na bazénu vždy trénují dvě skupiny, jedna o maximálně šesti lidech. Každá skupina plní zadaný úkol a všichni členové jsou okamžitě individuálně upozorňováni na chyby, takže si člověk snadno zafixuje co dělá špatně, případě problém rovnou eliminuje.
První kemp mi ukázal, že se musím poprat s dýcháním, jinak se nikdy neposunu dál. Ale mimo plavání jsem měl ještě šest dalších tréninků týdně (posilka, spinning), navíc bazén byl trochu z ruky, takže na plavání nebyl čas.
Koncem ledna 2010 jsem trošku upravil harmonogram tréninků a došlo i na začlenění plavání. Konečně se mi začalo dařit uplavat kraulem celý bazén v kuse a úplně se u toho nevyřídit. Ale po měsíci pravidelného trénování 3x až 5x týdně jsem cítil, že je třeba něco opravit, ale já nevím co. Počet uplavaných bazénů v kuse se sice zvýšil, ale stále mi kraul bral tolik energie, že jsem musel dříve či později zastavit a vydýchat se.
Tak jsem si řekl, je pravý čas znovu vyrazit na kemp. Minulý pátek nastal den D. Kemp se vydařil, splnil má očekávání a posunul mě zase o kousek dál. Po shlédnutí videa, které jsme natočili na bazénu a komentářů od Petra mi bylo hned jasnější kde dělám já a ostatní základní chyby.
Takže pokud se někdo z vás chce naučit pořádně plavat, a je jedno jestli to je v rámci přípravy na triatlon nebo jen pro relaxaci po celodením sezení u počítače vřele doporučuji kemp v Chrudimi s Etriatlon teamem.
Rád bych vyrazil zase v dubnu nebo květnu a myslím, že by se tady našlo i pár dalších Linuxáků plavců, tak by to možná nebyla špatná forma menšího srazíku pár lidí z Ábíčka. Aby se pořád jen nesedělo v restauracích u piva, ale posezení by následovalo až jako odměna za poctivý trénink.
Tiskni Sdílej:
Hodně se přetáčím a neplavu rovně, když přenáším ruku zpět k záběru, tak mi nemíří rovně ale do strany, takže spoustu energie vyplácám na neustálé dorovnávání směru, navíc jelikož dám pravou ruku místo rovně doleva, tak záběr není tak efektivní. A ještě roztahuju zbytečně nohy a poloha hlavy taky ještě není ideální.
Před tím jsem plaval jen v létě na písákách stylem "paní Radová" (prsa s hlavou nad vodou), což není ani rychlé, ani efektivní a ani vhodné pro krční páteř.tak toto je moj styl plavat (+ sauna) chodim pravidelne skoro kazdy tyzden (firemny benefit) a "krcni pater" je v pohode; ale rozmyslam, ze si kupit plavecke okuliare a skusim iny styl, snad sa neutopim
Možné úpravy jsou slaná voda, chlor, brom, ozon, elektro-chemická úprava, bezchlorové přípravky a možná ještě něco dalšího. Teď už "jen" najít bazény bez chlóru, což nebude mimo velká města snadný úkol.
Mně stačilo cvičení v bazénu v Jeseníku (lázně). Druhý den jsem měl na tříslech vyrážku (nebo co to bylo) a už jsem od bazénu musel upustit.
Neplaval jsem celou dobu jen jeden styl, bylo to tak 65% kraul 30% prsa, 5% zada.Nejlepší je střídat styly. Pokud plavu delší vzdálenost (tím myslím tak 200+ m), většinou je to tak 70 % prsa, 25 % znak a zbývajících 5 % na zádech bez pomoci rukou (pohon jen nohama; je to pomalé, ale baví mě to ). Jak si každý může všimnout, kraul chybí - to proto, že jsem ho nikdy moc neuměl a ani mi nějak nechybí. Kraul je dobrý na rychlost, ale pro rekreační plavání ho nepovažuji za nezbytně nutný.
5 % na zádech bez pomoci rukou (pohon jen nohama; je to pomalé, ale baví mě to )+1 Jinak mě po plavání zase bolí kotníky, plavu (jenom párkrát za rok) prsa a pohyby nohama mi moc nejdou. Já jsem na jakýkoliv sport antitalent .
Ja ani plavat nemohu pac mam hustotu vetsi nez voda. Kdyz se nadechnu, skocim do bazenu, za chvili lezim na dne.
Tak takovy ja jsem strejc. A dokonce i prastrejc v lete budu navic dvoj a trojnasobny.
Jak to děláte, chlapi?Nevím, jak autor zápisku, ale podle Tabulek má tuk o něco nižší hustotu než voda, takže já se jakš-takš udržím na hladině i bez pohybu.
jsem schopen plavat ve chlorovaném bazeně pod vodou s otevřenýma očima bez brýlíVidíte, jaké máme zocelené pracovníky. To bych nedokázal. Měl jsem takové velké potápěčské brýle, ale někde mi je ukradli, tak od té doby pod hladinu neklesám .
Pod vodou 50m na jeden nádech určitě udělám. Rekord mám asi 60m.Nedělá ti chlorovaná voda v bazénu špatně na žábry?
Uplavete kraulem najednou alespoň 4km?Opravuji otázku (zaspal jsi asi dobu):
Ujdete pěšky najednou alespoň 4km?
Z lidí co se s nimi vidím na cvičeních má tak polovina zapsané tělocviky jako bowling, lukostřelba, ping-pong atp. všichni líný jak prase.Když se kdysi dělala anketa, který další sport by se měl na FEL ČVUT zavést, naprosto drtivě zvítězily šachy (což samozřejmě neznamená, že byly následně zavedeny)
Ze zvědavosti jsem si dal na FAVce kdysi badminton. Vynikající, mohu doporučit, naběháte se a vyřádíte sakra dost.
nebo aerobicNa FELu se fakt provozuje?
zachrana tonouciho by se nemusela provadet, kdyby se kvuli debilnimu telocviku lidi netopiliNení to spíš pro záchranu v případě nějakého zranění ve vodě?
BTW: V jistých oblastech Jižní Ameriky je v důsledku výskytu této rybičky velmi nerozumné močit pod vodou ...No, ono to není až tak horké, ale jak říká vševědoucí Cecil: "Yeah, I know. I crossed my legs too."
jo s tou rybou uz to je horsi, to je drsna realita
nestihnem sa podchladitMáš mít izolační tukovou vrstvu jako každý pořádný tučňák .
Aby se pořád jen nesedělo v restauracích u piva, ale posezení by následovalo až jako odměna za poctivý trénink.
Tak tomu říkám ptákovina dne. Něco tak absurdního jsem ještě neslyšel.
Jako zásadnímu odpůrci sportu mi představa nějakého „poctivého tréninku“ už předem obrací žaludek naruby. A po takové akci, kdy je člověku snad nejhůř, jak mu být může, psychicky i fyzicky, má přijít „za odměnu“ ještě nějaké posezení u piva??? To je totéž jako uspořádat ples pro vězně koncentračního tábora.
A po takové akci, kdy je člověku snad nejhůř, jak mu být může, psychicky i fyzickyNemáš nejmenší ponětí o čem mluvíš...
Psychicky i fyzicky by se člověk po tréninku (pokud to dělá dobrovolně) měl cítit dobře.
Znova ta samá písnička, klasické sportovně-fanatické řeči. Většina lidí se možná cítí dobře. Věřím tomu, i když nejsem schopen to ani ověřit, ani jakkoliv blíže pochopit. Nicméně tohle je typický příklad pokrouceného uvažování ve stylu většina == všichni. Že prý by se měl „člověk“ cítit dobře... Takže když se cítím přesně opačně, pravděpodobně nejsem člověk.
Ačkoli pokud někomu vyhovuje ochablé tělo, 30 kilo i s postelí (nebo druhý extrém), zadýchání se po vyšlápnutí dvou pater, případně neschopnost dopravit v supermarketu balík minerálek ze země do nákupního vozíku, je to jeho věc...
Standardní výčet nesmyslů. Přesně tohle jsem viděl před cca pěti lety na jiném diskusním serveru od úplně jiného člověka... Všichni jako přes kopírák!
Základní typ postavy (atletický, astenický, piknický, ...) je vrozený. Na tom žádná fyzická aktivita, ať už dobrovolná nebo vynucená, nic nezmění.
Zdá se ti například 192 cm a 80 kg nenormální, tedy „30 kilo i s postelí nebo druhý extrém“? Já bych řekl, že slepě opakuješ pověry pramenící z lehce totalitního pohledu na sport, který se v české kotlině traduje snad už od vzniku Sokola. Kdo sport nesnáší, ten přece musí mít potíže s nadváhou! A určitě neuzvedne balík minerálek a nevyjde po schodech, to je přece jasné!
I kdyby některá z pověr byla pravdivá, zcela správně poznamenáváš, že „je to jeho věc“. Nežijeme v pravěku a nemusíme denně lovit. Nežijeme ani ve starověku a nemusíme se umět (fyzicky) bránit. Kdyby si tohle uvědomili například představitelé českého školství, možná by pak byla Česká republika o něco tolerantnější k menšinám.
...a nehýbe se, což mívá nedobré následky...
Stejně jako přemíra pohybu.
...po tělesné aktivitě je "krásně unavený", tzn. sice to cítí ve svalech, ale celkově je mu dobře (už jsem to konkrétně zmiňoval výše u toho plavání). To je můj případ, nejdřív se mi často moc nechce, ale pak jsem rád, že jsem se hýbal.
Jistě, každý tohle vnímá jinak. To třeba já dokážu být unavený jedině hnusně a žádnou „krásnou únavu“ neznám.
V tomto ohledu patřím k menšině. Proto ostatní občas považují mé názory za pobuřující nebo (přinejmenším) překvapivé. Já to samozřejmě chápu, spoustu názorů člověk někdy slyší poprvé. I přesto mě ale dokážou vytočit fráze typu „nevíš, o čem mluvíš“. Vím, o čem mluvím.
Že prý by se měl „člověk“ cítit dobře... Takže když se cítím přesně opačně, pravděpodobně nejsem člověkUvědomte si rozdíl mezi "měl" a "musí". Základní typy postavy sice vrozené jsou, ale žádné tělo žádného člověka není neměnné a každé nějak reaguje na fyzickou aktivitu (nárůstem svalů, změnou kapacity plic, ...). Takže i pokud je někdo (patřím mezi ně) ektomorf a s tím balíkem minerálek problém má (čímž ovšem neříkám, že každý ektomorf musí mít problém s balíkem minerálek), může s tím něco dělat. Nebude sice vypadat jako tento maniak, ale fyzicky bude jistě zdatnější. Pokud nechce, nemusí. Nikde tu žádný totalitní pohled na sport nevidím.
Kdo sport nesnáší, ten přece musí mít potíže s nadváhou! A určitě neuzvedne balík minerálek a nevyjde po schodech, to je přece jasné!Nikde jsem toto nenapsal, tak mi to prosím nepodsouvejte.
Nebude sice vypadat jako tento maniak, ale fyzicky bude jistě zdatnější.Aby nedošlo k mýlce - fyzicky zdatnější než dříve. Ne s lepší fyzičkou jak Coleman :)))
Pravda, přehnaně jsem se rozohnil, to uznávám. Nicméně nejrůznější pověry o třicetikilogramovém panáčkovi s obrovskou hlavou, případně o odporně zpoceném a páchnoucím tlustoprdovi jsem už musel v životě vyslechnout tolikrát, že při pouhém náznaku něčeho takového mi jde pára z uší.
Už od dětství jsem měl vždy naprosto normální BMI, většinou sice v dolní polovině „normálního“ intervalu, ale tak to u mladých lidí převážně bývá, že ano. Historky o tom, co ze mě bude, když nebudu sportovat, jsem musel poslouchat neustále. Od tělocvikářů, s nimiž jsem se nezřídka pohádal, i od spolužáku, kteří sokolskou ideologii nekriticky přijímali jako základní pravdu...
A když už jsem zmínil ten tělocvik, často jsem (k mému nemalému zděšení) sledoval, jak se po pěti minutách nějaké sportovní aktivity z jinak normálního kolektivu mladých lidí stává parta vypatlaných dravců, kteří jsou ochotní po vzoru zvířat soupeřit o každou blbost, trousit kolem sebe nadávky a (obrazně i doslova) podrážet nohy těm, jejichž rada jim ještě před chvílí v hodině angličtiny přišla vhod...
Teprve popzději jsem se dočetl o tom, že fyzická aktivita má údajně v organismu vyvolávat produkci látek, které jsou velmi vzdáleně příbuzné některým drogám. A začal jsem spoustu věcí chápat. Třeba je v mém případě produkce těchto látek nedostatečná. Třeba na ni fyzická aktivita nemá tak velký vliv jako u většinové populace. Těžko říct. S jistotou ale vím, že pohyb mi přináší jedině negativní pocity.
Můj dojem z každého kolektivního sportu je asi takový: Je bar, v baru spousta lidí, každý člověk spolkl éčko a zapil ho pěti panáky. A já do toho baru vcházím zcela střízlivý. Nechápu, co se to děje a proč se lidi, které tak dobře znám, najednou mění v jakési agresivní živočichy...
...každé nějak reaguje na fyzickou aktivitu...
Bezesporu. Čím větší aktivita, tím větší poškození a opotřebení tkání. Při následné regeneraci pak organismus toto opotřebení nejen opraví, ale udělá i něco navíc, aby snížil pravděpodobnost poškození v budoucnosti. Díky tomu se bříška prstů přizpůsobí hře na kytaru, dlaně si zvyknou na častou práci s lopatou, když člověk rád zahradničí, a tak dále. Anglicky se tento jev nazývá overcompensation a píše se o něm například i v této souvislosti. Rozhodně nezpochybňuji existenci takového jevu, ale zároveň na jeho důsledcích v podstatě nevidím nic pozitivního.
Nikde tu žádný totalitní pohled na sport nevidím.Já ano. Především ve školství. Sen o škole bez tělesné výchovy se mi splnil až ve třetím ročníku vysoké školy. Do té doby jsem to prostě musel nějak přetrpět a můj názor na věc nikoho nezajímal. Ani dnes nikoho nezajímá; to já dobře vím. Ale i přesto o něm píšu. Třeba se jednou někdo zamyslí a přestane vlastnost většiny považovat za samozřejmost.
dokázali přátelský fotbalový "zápas" změnit v hru na život a na smrt.Vzpomínám na přátelský hokejový zápas Sparty a Slavie (hrál se mimo extraligovou sezónu) před pár lety. Po neuvěřitelně brutální masové bitce byly v závěrečné fázi zápasu obě trestné lavice nacpané hráči tak, že tam byli jak sardinky.
Vezme kolo a jede třeba padesát nebo sto kilometrů a přitom se uvolní, utřídí si myšlenky a má klid.
Proti tomu nic, samozřejmě. Za léto většinou aspoň nějaký ten tisíc kilometrů najezdím. Stovka za den se mi taktéž tu a tam podaří. Nicméně kolo je pro mě pouhý dopravní prostředek, který poskytuje bezkonkurenčně nejširší a ničím nerušený výhled do okolí. Fyzickou aktivitu tam vnímám jako nutné zlo a rozhodně není tím hlavním důvodem, proč nějakou cestu na kole podnikám. (Naopak je jedním z hlavních důvodů proti takovému počínání. Jenže zvědavost, jak vypadá nějaká vesnice, kde jsem dosud nebyl, zpravidla zvítězí.)
IMHO tělesná výchova na základní/střední školu patří.
Nemám námitek. Podobně jako tam patří matematika nebo český jazyk. Je bezesporu dobré o fyzické aktivitě něco vědět, zažít ji na vlastní kůži, poznat, komu která vyhovuje (či nevyhovuje) a tak podobně.
Rád bych se ale přesněji vyjádřil k tomu, proč jsem si tolik přál školu bez tělocviku. Protože tělocvik na většině škol, kde jsem byl, se zvrhl v klasifikovaný teror. Kdo byl zkrátka v jakýchsi tabulkách výkonů na špatných pozicích, neměl to v kolektivu příliš snadné. Tělocvikáři tento sportovní fašismus čile podporovali průpovídkami ve stylu „Ty (stále ještě) nevyšplháš po laně bez přírazu??? Hmmm, tak to bude přinejlepším dvojka z tělocviku...“ Jistě není těžké si představit, že například pro mě byla občasná dvojka z tělocviku dost velká nepříjemnost, když jsem měl ze všech ostatních předmětů jedničky.
Tolik společenská stránka věci. To je ještě v pohodě, někdo se tomu třeba zasměje... Ale když začne jít o zdraví, je to jiná situace. Jednou jsem si na švédské bedně urazil polovinu předních zubů, čemuž se tělocvikář srdečně zasmál. No jo, on pak nemusel absolvovat bolestivé návštěvy u zubaře. Možná ještě horší na celé věci bylo, že jsem úplně ztratil odhad při všech možných skocích. Dřív jsem bez problémů přeskočil prakticky cokoliv, protože jsem dost vysoký, a ani mě nenapadlo, že bych z toho snad měl mít srach. Od toho incidentu jsem už měl problém prakticky se vším. Prostě se mi něco v hlavě totálně posralo a do pořádku už jsem to nedal.
Další skvělý zážitek byl přemet. Řekl jsem, že ho dělat nebudu. Tělocvikář se zeptal, co vlastně z toho tělocviku chci, a poznamenal, že nemá problém dát někomu trojku. Dnes bych ho poslal do prdele, ale tehdy jsem byl malý hloupý vystrašený studentík. Spadl jsem na hlavu. V krční páteři mi to zachrastilo tak, že jsem se bál nejhoršího. Byla to pořádná bolest, točilo se se mnou fakt úplně všechno. Tělocvikář poznamenal něco o tom, že takhle to dopadá, když je někdo fakt úplně blbý, a že ať si jdu na chvíli někam sednout. Jo, to sezení... S tím mám problém dodnes. Na ten okamžik si chtě nechtě vzpomenu každý den asi tak stokrát, kdykoliv potřebuju chvíli nehybně sedět nebo stát.
Tak proto jsem chtěl školu bez tělocviku.
Tělocvikářů jsem během své školní docházky zažil několik. Většinou se jeden od druhého moc nelišili. Jediný, který za něco stál, byl instruktor floorballu na vysoké škole. Ten žádné fašounské řeči nevedl a hlavně už jsem se nemusel tolik bát nějakého úrazu.
Je mi jasné, že je moje zkušenost je spíš souhra nešťastných náhod a setkání se špatnými lidmi než chyba celého vzdělávacího systému. Něco takového se ale nedá vrátit zpátky. Můj názor zkrátka je (a obávám se, že i zůstane) v tomto směru silně subjektivní.
Tento výčet zajímavých zážitků s mými původními poznámkami prakticky nesouvisí. Negativní vztah k fyzické námaze jako takové jsem měl už v předškolním věku, tedy mnohem dřív, než jsem zažil výše zmíněné nepříjemnosti. Zážitky ze střední školy tu uvádím pouze jako zdůvodnění toho, proč jsem chtěl školu bez tělocviku.
Opravdu by se to dalo přirovnat k nějakému druhu opojení.
Věřím, že většina lidí asi něco takového zažívá. Je to celkem logické: Přece by nepodstupovali bezdůvodnou námahu, kdyby z toho nic neměli... Já jsem ale takové opojení nikdy nezažil. V tom je celý problém. Bezesporu je to menšinová záležitost, protože ze všech lidí, se kterými jsem na toto téma mluvil, vnímají fyzickou aktivitu čistě negativně nanejvýš dva.
Protože tělocvik na většině škol, kde jsem byl, se zvrhl v klasifikovaný teror. Kdo byl zkrátka v jakýchsi tabulkách výkonů na špatných pozicích, neměl to v kolektivu příliš snadné.Na základce se na tabulky nehrálo. Sice se výkony sledovaly, ale známky byly spíš podle toho, jaký k tomu měl kdo přístup. Zato na průmce se jelo čistě podle tabulek. Pro každou disciplínu (kde to šlo měřit - takže typicky všechny běhy, skoky, šplh atd.) bylo nadefinováno, jakému rozmezí výkonů odpovídá jaká známka. K tomu učitel přidal ještě pár známek z ostatních disciplín (např. cviky na hrazdě, volejbal, basketbal, fotbal...) a aritmetickým průměrem toho všeho vypočítal výslednou známku. Čtyřky z těláku na vysvědčení tak nebyly vůbec ojedinělé, naopak jedničky byly řídkým jevem.
Jediný, který za něco stál, byl instruktor floorballu na vysoké škole. Ten žádné fašounské řeči nevedl a hlavně už jsem se nemusel tolik bát nějakého úrazu.Na fakultě byl vůbec tělocvik úplně o něčem jiném než na těch předchozích školách. Chodil jsem na něj dobrovolně i v semestrech, kdy už nebyl povinný. Byl za to 1 kredit a mohl jsem si zdarma zaposilovat (normální posilovna by se mi dost prodražila).
Čtyřky z těláku na vysvědčení tak nebyly vůbec ojedinělé, naopak jedničky byly řídkým jevem.
Tak to je ještě drsnější extrém, než jaký si vůbec dokážu představit. Kdybych na takové škole byl, mojí jedinou záchranou by byl fakt, že z tělocviku se nedá propadnout. (Nevím, který zákon to říká, ale prý to tak opravdu je.)
Tak to je ještě drsnější extrém, než jaký si vůbec dokážu představit.Podobné to ale bylo i ve čtvrťáku v pololetí z angličtiny - a to to mělo být původně ještě horší, vypadalo to i na nejednu pětku (pak byla - s ohledem na to, co píšu dál - kritéria změkčena). O rok dříve jsme totiž měli Holanďanku, která nejenže nás vůbec nic nenaučila, ale naopak skoro všichni zapomněli i to, co se naučili za předchozí roky.
Nevím, který zákon to říká, ale prý to tak opravdu je.Já myslím, že to žádný zákon neříká, ale že je to nepsaný zvyk.
Vím naprosto přesně, o čem mluvím. Někteří jedinci (nazvěme je například „sportovní fašouni“) nedovedou pochopit, že na světě existuje menšina lidí, u nichž fyzická námaha nevyvolává příjemné pocity, nýbrž pravý opak. Jakmile se někdo z této menšiny ozve proti všeobecné propagandě typu „sport všem!“, prakticky ihned se ho někdo bude snažit umlčet. „Nemáš ponětí, o čem mluvíš...“ „Sport působí radost, to je vědecky dokázáno!!!“ Jak typické a jak smutné!