Byla vydána (𝕏) zářijová aktualizace aneb nová verze 1.105 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.105 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Ve Firefoxu bude lepší správa profilů (oddělené nastavení domovské stránky, nastavení lišt, instalace rozšíření, uložení hesla, přidání záložky atd.). Nový grafický správce profilů bude postupně zaváděn od 14.října.
Canonical vydal (email) Ubuntu 25.10 Questing Quokka. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Jedná se o průběžné vydání s podporou 9 měsíců, tj. do července 2026.
ClamAV (Wikipedie), tj. multiplatformní antivirový engine s otevřeným zdrojovým kódem pro detekci trojských koní, virů, malwaru a dalších škodlivých hrozeb, byl vydán ve verzi 1.5.0.
Byla vydána nová verze 1.12.0 dynamického programovacího jazyka Julia (Wikipedie) určeného zejména pro vědecké výpočty. Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání. Aktualizována byla také dokumentace.
V Redisu byla nalezena a v upstreamu již opravena kritická zranitelnost CVE-2025-49844 s CVSS 10.0 (RCE, vzdálené spouštění kódu).
Ministr a vicepremiér pro digitalizaci Marian Jurečka dnes oznámil, že přijme rezignaci ředitele Digitální a informační agentury Martina Mesršmída, a to k 23. říjnu 2025. Mesršmíd nabídl svou funkci během minulého víkendu, kdy se DIA potýkala s problémy eDokladů, které některým občanům znepříjemnily využití možnosti prokázat se digitální občankou u volebních komisí při volbách do Poslanecké sněmovny.
Společnost Meta představila OpenZL. Jedná se o open source framework pro kompresi dat s ohledem na jejich formát. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Google postupně zpřístupňuje českým uživatelům Režim AI (AI Mode), tj. nový režim vyhledávání založený na umělé inteligenci. Režim AI nabízí pokročilé uvažování, multimodalitu a možnost prozkoumat jakékoliv téma do hloubky pomocí dodatečných dotazů a užitečných odkazů na weby.
Programovací jazyk Python byl vydán v nové major verzi 3.14.0. Podrobný přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
V dětství jsem velmi rád četl dobrodružné knížky, konečně některé z dětství čtu dodnes. „Kniha džunglí” od Kiplinga, „Dva divoši” od Setona a ještě některé další. Například „Lovci mamutů.” Četl jsem westerny, četl jsem nejrůznější „braky” jak bylo zvykem říkat a ze všech jsem si odnesl kupodivu určitou dávku pohledu na svět. Pohled na to co, znamená být muž, odpovědný člověk atd. Byly v nich samé důležité věci jako je „Láska a spravedlnost. Odvaha pomáhat slabším, být prospěšný tam kde lze.”
Jak si tak čtu tady na abíčku některé diskuse, táhne mi hlavou ledacos. A přemýšlím o mnohém.
Přemýšlím proč si například nešiji sám boty, nepíši kupní smlouvy a nebo neopravuji PC? A odpovídám si. Z jednoduchého důvodu. Protože to neumím jako odborníci. Zcela určitě bych se to naučil kdybych měl zájem a čas. Ale oboje mi chybí .
Po dvou dnech strádání jsem opět plnohodnotně připojen. Včera mi odborník přišel zapojit wifi. Dohodil ho kamarád a tak jsem mu věřil. Nesplet sem se. Nabídl mi slušnou variantu, Air Live WL - 1120 AP zařízení, které umí dhcp a tím pádem mě zbavil „zábavy” hledání konfiguračních souborů pro cdma po netu na každý typ BSD. Tedy konečně, když jsem se naučil hledat, tak mi takhle zatrhne tipec.
Dnes ráno jsme na komunitě zpívali Dylanovu písničku o Cestách. Už dávno vím, že když přijde čas a zavoní počasí, tak se nesmím ani z okna podívat. Natož zpívat takovéhle songy.
Justýna povídala, že mi neporadí o čem psát blog. Konečně můžu jej napsat tom jak se nechce naučit psát v TeXu. Což je pro mne naprosto nepochopitelné, protože já když chci aby nějaký text hezky vypadal a udělal jsem někomu radost, tak ho napíšu především v TeXu. Lépe řečeno v LaTeXu. I když guruové radí spíš TeX a plain než LaTeX. Ale jsem naprosto línej a chci si ulevit.
V komentářích minulého blogu padla otázka, zda si připouštím,že existují u nás chudí lidé. Abych uměl odpovědět na tuto otázku, musel bych se dohodnout co si pod tím pojmem představuje tázající a co já.
V posledních desetiletích se rozmáhá přesvědčení u určité části spoluobčanů, že pokud nemají to na co si ukážou, strádají. A že nejenom strádají hmotným „nedostatkem,” také vlastně tím nepřímo naznačují, že jestli se někdo o ně nepostará poškozuje tím jejich lidská práva. Neb nejsou naplněny jejich možnosti blahobytu.
Proti widlím není třeba bojovat, widlemi není nutné ani příliš zabývat. Ukážeme si, že widlemi je uplně nejlepší se zabývat jen v rámci nutného osobního seznámení. Widle mají ekonomickou moc jen do té doby dokud si je kupujete. Stejně tak televize, reklama, politické lobování v mediich vás ovlivňují jen do té míry v jaké míře se jimi zabýváte. Politické strany mají moc jen do té doby dokud mají dost velkou voličskou základnu a zájem voličů. Populární zpěvák je populární a hvězdou do té doby dokud někoho zajímá.
Včera jsem psal o skrytých komplimentech a dnes bych s chtěl zastavit u smyslů situací. To pochází z logoterapie. Logoterapie je psychoterapeutický směr, který založil V.E. Frankl. Měl k tomu setsakramentský důvod. přežil jako vídeňský žid holocaust a po návratu pokračoval v práci psychiatra. Frankl se velmi často zabývá ve svých knihách lidským utrpení, smyslem utrpení a smyslem životních situací.
Jestli něco mám opravdu ve výuce asertivity rád, je to vysvětlení teorie a praktický nácvik komplimentů. Kompliment je stejně jako kritika jak jsem před nedávnem psal sdělený pocit, nikoliv hodnocení.Rozdíl mezi hodnocením a kritikou jsem dost podrobně popsal jinde. Kdo bude mít zájem najde si to.
Přečetl jsem si ty "hrůzné blogy" kolegy Plešingera. Prosím vás mohl by mi někdo vysvětlit podstatu té hrůzy? A v čem se liší od posledních? Žádný kvalitativní rozdíl jsem nezaznamenal. Ale možná jsem jen nechápavý. Vyčetl jsem že má zájem o Linux, a nezavrhuje Windows. Sděluje to jak umí. Což není nic moc, ale oproti některým to dělá podstaně slušnější formou. A má i smysl pro humor. Zřejmě je tu mnoho méně odolných při sdělení odlišného názoru a mají potíž z jeho následným přijetím. No snad se z toho dostanou. Budou to v životě moc a moc potřebovat.
Nadávka není argument. Nadávka je projev bezmoci a důkaz chybějících argumentů
Kdysi dávno ještě když jsem čítával různé pamflety typu: „Zenová hůl, Cesta Zenu, Umění lukostřelby, Jóga od staré Indie k dnešku, Cvičíme Jógu” a mnohé jiné, jsem s nimi měl moc a moc velké potíže. Vůbec jsem jim ze začátku nerozuměl. Mluvilo se tam takovým divným jazykem. Ty autority tam říkaly zvláštní hesla, která mě fascinovala svou tajemností, duchovností, moudrostí a především nesrozumitelností. Protože jak je něco z Východu a je to patřičně nesrozumitelné zcela zaručeně je to moudré.
Jedna z nejpalčivějších lidských otázek, kterou si lidé kladou je asi ta: „Co mě bude bavit za rok, za dva, co budu dělat, když mě přestane bavit to co dělám, co vlastně budu dělat když se stane když...? ” Je to otázka,spíše možná otázky kterým vždy rozumím jako projevu zmatku a nejistotě. A v těch se čas od času ocitne každý z nás.
V poslední době se na mě obracejí lidé, kteří mají potíže se seznamováním. Vetšinou přicházejí s představou, že se stačí naučit pár triku a budou úspěšní v životě a stanou se z nich „lovci dívčích skalpů” případně „čarodějky jejichž kouzlu neodolá naprosto žádný chlap.”
Nějak mě přestaly bavit ty svaté války, které se vedou jak na Abíčku, tak i jinde. Konečně v mém povolání toho užiji dost a dost, a jestli se mimo jiné živím tím, že někdy se snažím motivovat nemotivované, tak dělám to jedině proto, že jsem za to placen a patří to k mému povolání a k jeho etice. Na Abíčku skutečně nemusím.
Ve všech těch diskusích o Linuxu cítím touhu diskutujících „být brán vážně.” Být brán vážně je jedním z nejdůležitějších lidských požadavků Všichni máme rádi, dospělí, dospívající i malé děti, když nás ti druzí berou vážně. Homosexuálové se dožadují registrovaného partnerství z toho důvodu, že se chtějí cítit být postaveni na úroveň běžné rodiny, běžného manželství. Uživatele Škodovek nechtějí být jen těmi co mají „škodovku”, ale mají auto. Děti malující obrázky ve školce, chtějí aby táta s mámou ocenili jejich obrázky co pro ně namalovaly. Přijali je jako dárek a přijetím svého obrázku se cítí být bráni vážně.