Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »vim ze update patri nakonec, ale snad me neukamenujete, než byste to tam našli....
jak uz jste si nekteří všimli, dal jsem Monči odkaz na tenhle blog...
a už mi tady zacina "řádit", pokud vám můžu poradit, moc ji nezlobte, protože má pěkně prořízlou pusu a velice ráda a ostře vám to vrátí
jenom mě doted' zaráží jedna věc, jak se Monča k tomuhle blogu vlastně dostala... Sedím si tak včera kolem půlnoci na netu a na icq mi najednou bliká zpráva od monči " to cos napsal, si strč za klobouk" takže sme si začli psát o všem, o mě, o nás.. a na to "strčení za klobouk se nějak zapomnělo" až když sem se jí dneska zeptal co konkrétně si o tomto blogu myslí, tak něco "začalo smrdět", protože mi prý nic takového nepsala, blog nečetla a o ničem neví, resp něco mi něco možná psala ale v polospánku a neví co přesně a prý reagovala na to co sem psal já... takže sme si začli povídat vlastně skrz něco co se nestalo... skrz větu kterou si ona přesně nepamatuje a já si ji nějak vyložil..
vzhledem k povaze místních diskutujícich mám otázku: nesedli ste si mi náhodou někdo pod okno s not'asem wifinou a neodchytávali mi icq komunikaci? a pak mě i monči neposlali zprávu která "vlastně není?" pánové pokud je tu někdo takový dotyčný, prosím ozvi se, tebe chci člověče poznat, jednak z profi důvodů a jednak poděkovat aspoň tobě osobně.... Vám všem moc každopádně děkuji za pomoc a přeji příjemný týden
jeste jednou děkuju všem za pomoc, rady, nazory... rikal jsem si ze bbych tu vyjmenoval nektere z vas jejichz rady mi dali nejvic, ale pak jsem si rekl ze by to nebylo fer, protoze urcite bych si nevzpomnel na vsechny....
Děkuju -------------------------------------------------------------------------
Preju vsem webovym tulakum, blogerum(jak se to spravne sklonuje?) ajtikum, nocnim zivlum a i vsem ostatnim, kteri na tenhle zapisek narazi, krasny vecer...
Muj prvni zapisek tady byl skolniho razu, ted se pokusim zformulovat sve myslenky kolem trosku osobnejsiho problemu, ktery asi kazdy(nebo velka vetsina) tady zna.. Co vy a samota? jeste nez rozkliknete upozornuju ze je "ponekud" delsi...
Jak se vyrovnavate se zivotem bez partnerky(partnera, kazdemu dle jeho gusta)? Uz vic nez rok jsem bohuzel sam a posledni mesic mi to v kombinaci se zkouskovym obdobim na vysoke pekne vlezlo na mozek, nebyt nekterych lidicek v okoli asi by to nedopadlo dobre... Jak dlouha doba je podle vas rok? "Mam uz pravo" aby mi z toho zaclo hrabat?
Jasne byli tu pokusy hledat... seznamky, chat, diskoteky(nez jsem zjistil ze me z nich spis akorat boli hlava vetsinou), jenze bud neco delam spatne, nebo jsem proste pro slecny "nezajimavy"(ono sem ani nemusel zminit(zamerne) ze se pohybuju kolem pc, nektere to "vycitily" a zeptali se)...
Celou tu dobu(od lonskeho zari zhruba) se mi zivotem prolinala jedna uzasna slecna, z mesta cca 30 km ode mne( pro znale lokality Zlin a Uherske hradiste). Stravili jsme spolu nejeden vecer povidanim po chatu, vedeli jsme o sobe kde co, parkrat se i na tema vztah dostalo, jenze to vzdy ztroskotalo na mem strachu ze vztahu na dalku, protoze tou dobou jsem se uz pohyboval v brne na vysoke, domu jezdil maximalne jednou za tyden a proste sem si nedokazal predstavit ze bych mel pritelkyni jeste z uplne jineho mesta nez kde sem(brno), prinejhorsim zlina... co vy? sli byste do takoveho vztahu? do zivota s pendlovanim mezi tremi mesty?(ted me napadla spis usmevna myslenka takovy projev degenerace IT uz jenom uhlidat kde mam ktere cd, nabijecku flashku... to byly vanoce rekneme... Celou dobu se u me vic nebo min projevovaly depky ze samoty, nechut do jakehokoli badani kolem linuxu, nedejboze prace do skoly...
Jak tak cas plynul skrz letni semestr prvniho rocniku na vysoke, depresi pribyvalo, chuti ubyvalo a do toho se vzdycky vritila Monca se svym nekonecnym elanem a chuti do zivota... Kdyz se nakonec rozesla s pritelem(ktereho si mezitim nasla - ne kazdy bude cekat az se rozhoupu...) byl pro me hodne velky sok, kdyz mi rekla ze sem byl jednou z pricin:-[... ale nakonec to dospelo k tomu, ze prijedu promluvime si a....(bude happyend) nakonec to dopadlo tak, ze sem sni parkrat provolal veskere volne minuty a jeste za zbytek hovoru zaplatil tri stovky. holt sem toho mel ve skole moc a nemohl se trhnout(snaha ucit se byla ale cas k tomu urceny sem vzdycky proflakal...) jenze mezitim ona zjistila, ze rozchod nebude tak jednoduchy, ikdyz si to nechtela priznat byla zavisla na byvalem, on zavisel na ni...
Jenze porad byla nadeje vydrzim tyden, pak mesic a vsechno bude ok... Ale ouha... ono prislo zkouskove cas byl zase vsechen v haji...
A tady se to vsechno zes*alo naraz... behem semestru se dalo prezit s tim ze se clovek dokopal jednou za tyden(v nedeli vecer pred odevzdanim) a nejak "odrbal"(co nejvic to slo=nejmin ztraveneho casu) protokoly jenze uceni na zkousky uz odrbat neslo, tady nepomaha tvarit se, ze delam tady je (ne)prace videt... Protoze mam na uceni rad klid zavrel sem se tyden pred prvni zkouskou v brne na private a zustavalo mi spousta veceru na premysleni, pokusy ucit se a snahu najit si pritelkyni. S Moncou jsem si porad psal, jenze ono jaksi psani po netu nestaci... touha mit nekoho(nejen sex) ale vztah.... touha po ni, polibek a radost pri setkani, smska na dobrou noc... a porad cekat jsem nedokazal)
Jenze pokusy byly neuspesne(nekam sem vyrazel i 3x tydne) a kazdy dalsi neuspech bolel vic... az to dospelo ke koupeni prvni lahve vina a druhe a treti a deprese se prohlubovaly, myslenky cernaly(nekteri vedi) co vy? "resili" jste nekdy problemy alkoholem?
Spolubydlici a sousedi pred (svou) zkouskou prijeli pokecali napsali(nebo nenapsali) ne tom nezalezi sve zkousky a zase odjeli. Prvni zkousku(matika) sem napsal nahodou, mel sem hodne bodu ze semestru. druhou fyziku(letosni procistovak) sem proletel stylem start cil(ironie) dvacet z potrebnych 37 a maxima 70 bodu. Po fyzice v pulce tydne se Monca a spolubydlici(ktereho znam od stredni), kteri mym problemum byli nejbliz, rozhodli dostat me domu... to jak to udelali nebylo uplne ciste, ani jeden z nich neprisel nerekl prehanis ty nalady, res to(narazky vecer na pokoji od spolubydliciho opravdu neberu za pokus probrat to(ne nema to znit nastvane, je to konstatovani faktu). Ze to bylo uz v dobe kdy nejhorsi sem mel za sebou, a zacal se z toho probirat a oni to znova otevreli takhle mi zrovna nepomohlo Ve zline sem se sesel se spolubydlicim a promluvili sme si( ne nekde jen tak mezi reci, ale proste sme sedli na pivo a probrali to, coz melo byt jako prvni(nez spiskali par dalsich veci, ktere by z tohoto zapisku udelali telenovelu na pokracovani(ikdyz uz ted sem ve vimu na pulce stranky, jak to bude vypadat v blogu? asi opravdu roman) jenze nikdo nevi vsechno a asi sem trochu rad ze to resili aspon nejak)
V patek jsem zpatky do brna a vzal sem to pres Uherske Hradiste abych si s Moncou mohl promluvit... Mezi prestupy jsem v UH mel cca pul hodiny coz sem doufal ze bude stacit... samozrejme ze kdyz sem ji napsal ze uz jedu zpatky byla nastvana, jenze nemohla nic moc delat... sesli sme se na nadru snazila se mi promluvit do duse ale moc sme toho nenamluvili. Jak mi pak napsala 'Honziku zdalo se mi to, bo ses musel hooodne predemnou pretvarovat a byl jsi nervozni... Tak mluv cesta je dlouha! ' nacoz jsem ji napsal neco ve smyslu(tu sms nemam - tak velkou pamet mob nevede a zalohovani pres gammu nemam nastavene) ze ji dekuju za zajem a za vsechno co sme si napsali, ale ze ji nechci zatezovat svyma problemama, ze ma pravo na lepsi vztah a ne nekoho tahat z depresi... coz ji samozrejme prislo, ze sem na ni nastvany... otazka na vas, opravdu to zni nastvane, jako 'nenavist' za snahu pomoct? ja to myslel tak jak to bylo napsano ze si ji proste nezaslouzim, ze je na me moc hodna, ze mi na ni zalezi prilis moc nez abych ji tahal do svych problemu a musela se trapit myma depresema... moje myslenka byla takova, ze na me casem zapomene a pujde dal... a ja se ze svych problemu dostanu, nebo si najdu dreveny spacak...
Zkousku z elektroniky sem nedal vybornych pet bodu z potrebnych 25, opravdu hodne sem se na ni ucil... zkouskou z anglictiny sem prolezl nahodou, souctem sem mel presne bodu na prolezeni, moje priprava trvala 10 minut, soucastky sem napsal, doted tomu neverim ale pry yo, podle reci nejcasteji vyrazily ty lidi co se na to ucili... proc sem to pak asi dal? na druhy termin sem nedal ani fyziku ani elektro, a ve stredu a ctvrtek tento tyden mam posledni sanci... toliko ke stavu mych zkousek zpatky k memu navratu do brna....
Ze sem tim vlastne poprel reseni, protoze vztah bez toho ze dvema na sobe zalezi je jen sex, mi zacalo dochazet az o tyden pozdeji a na rovinu sem si to pripustil dneska.. ze pokud budu chtit nekdy najit vztah tak je to vlastne prave o tom ze i ji na me bude zalezet... nedela mi problem ze se ja budu bat o ni a bude mi na ni zalezet, ale je mi neprijemne, ze se ona bude bat o me pripada mi to jako zacarovany kruh, bojim se nekoho na sebe vazat, protoze by se o me bala, ale kdyz budu milovat nebudu mit duvod k depresim(vim idealismus, ale ted staci)....vim staci rozseknout, nevim proc ale prijde mi to obtizne...
Tak ted poradte? hledat? nehledat? zit? nezit? jit za Moncou omluvit se? hledat ve meste kde sem ted(brno) a za tyden se tu na tri mesice neukazu, hledat ve zline kde zase budu tri mesice apak zpatky do brna... Jak vy resite podobne problemy? nechut do prace(nemyslim jednodenni kopr) ale setrvalou nechut i ke svemu konicku?
Vim ze tam chybi spousta informaci, Nektere sem vynechal zamerne, nektere protoze by to bylo na telenovelu popsat uplne vsechno, za coz se omlouvam a doufam ze to i tak bude pochopitelne, ikdyz pochybuju kolik z vas to docetlo az sem...
Vim ze podobny zapisek spis patri nekam na servr o vztazich, ale me by zajimaly reakce a nazory lidi z meho oboru....
co od tohoto zapisku cekam? nevim, mozna radu, mozna jen mam potrebu nekam to cele to napsat od zacatku do konce...
Tiskni
Sdílej:
sesli sme se na nadru snazila se mi promluvit do duse ale moc sme toho nenamluviliňadru, hehe
Když to tak vezmu, tak když jsem pracoval a bydlel v Praze, měl jsem to sice do práce jen kousek (vzdušnou čarou něco přes 3 km), ale pod půl hodiny cesty se prakticky nedalo dostat.Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?
Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?Nebyl, bohužel. Ty o něco více než 3 km to jsou vzdušnou čarou, po zemi skoro 4 km. Pěšky jsem to zvládal asi za 40 minut, tramvají to bylo přece jen o něco rychlejší. Ale hlavně se mi ráno nechtělo se moc namáhat (bylo to přes kopec).
Mimochodem, slečny od počítačů mají k důkladnému nácviku technik rozmnožování ideální podmínky
Pokud tímhle nemyslíš to, že holky "hackerky" dokonale znají algoritmus "hry života", pak tomu moc nerozumím A taky o tom dost pochybuju (znám jich dost z koleje v Tróji a marně bych hledal ten typ, který popisuješ).
Zvlášť, když se s nimi dá "po všem" povídat o TCP/IP, což je skoro vždy bráno jako velké plusROFL! :)
Asi si budu muset začít gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot...Horší by bylo, kdyby to bylo naopak: "Asi si budu muset přestat gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot..."
nagelovaný vlasy a rozkrok u kotníků...Mám pocit, že tyto dvě věci se vylučují už z principu.
No jasně, ale vem to tak, že se tady klidně mohla objevit diskuze o plísňovejch sýrech. Takže si představ holku, která si přečte ten blog a pod ním budou kecy jako "Niva mi nechutná a navíc tý plísně je v tom málo.", "Docela dobré jsou francouské sýry." a "Francouzské se píše se z."ROFL
I tak tě nechápu. Důležitý je zápisek autora a né nějakých magorů, co se projevují pod článkem.No třeba by se dala použít tahle logika: zápis psal Linuxák, reakce taky Linuxáci, tudíž je na tom stejně, jako oni. Logické to moc není, ale to v podstatě není podmínkou. PS: Už dlouho se mi nepodařilo sehnat hermelín, kterej by byl hotovej. Prostě mám vždycky to štěstí, že to rozbalím, na povrchu mikrometrová vrstva plísně a vevnitř tvaroh. Ti dobytci už to prostě ani nenechávají uzrát. A bohužel se to stává u všech značek...
Jinak k zapisku: pokud fakt chces, tak jsi v Brne! Tady se vztahy resi zpusobem "magic box", do krabicky se daji jmena a jen se taha kdo s kym, nekdo si vytahne rovnou vic, obcas se provede vymena, kazdy s kazdym je tu uplne normalni, moralka se neresi, krestanske hodnoty taky ne!
:D, že jsem o tom nikdy neslyšel
Napřed se naučit vydržet sám se sebou, a teprve až to půjde, začít hledat.Hmm, to nezní moc optimisticky, pokud se to časem spíš zhoršuje než zlepšuje.
Vlastně ti udělám službu, už nebudeš sám, budeš tam s JiKem.ROFL!!
Dobrá cesta, jak se vzchopit, je myslet si, že jsi na úplném dně. Pak tě hrozně potěší i drobné úspěchy, kterými se od toho dna odpíchneš. To si nejsem jist; tak může člověk s překvapením zjistit, jak hluboko do dna se ještě může zahrabat.Souhlasím, není to úplně nejlepší nápad. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře.
četba (něco lehkého, samozřejmě)To mi připomíná, takový Michel Houellebecq dokáže přivést do hluboké deprese i člověka naprosto nad věcí
co podle vas mam delat?Chovat veverky, skákat z jedoucího vlaku do řeky, hackovat nějaké embedded zařízení, číst…jeden by až řekl, že existuje nekonečná množina věcí, které je možno dělat.
Buď neuznáváš ZFKoho?
...skákat z jedoucího vlaku do řeky, ...Kde se to dá u nás provádět aniž by se člověk rozbil o zábradlí, římsy a podobné zbytečnosti?
BTW: Vsadil bych boty, že u nás někde existuje most bez těch rantlů jako je tento nebo něco podobného z čeho by se tato akce dala provést.
ze se o nekoho bojim ja, mi prijde normalni... ale nevim proc, proste je mi svym zpusobem neprijemne ze nekomu by mohlo zalezet na mne, ze by se o me mohl bat.... protoze cloveka to zavazuje, zavazuje k tomu, ze se bude chovat tak, aby neublizil.....Sice tenhle pocit tak nějak chápu, ale v rámci logiky by sis měl ujasnit, co cheš. Má mě ráda => stojí o mě => záleží ji na mě => bojí se o mě. No možná by se to dalo seřadit jinak, ale pointa je doufám jasná. A podobně jako jsem naznačil o pár příspěvků výš - i tady je symetrie větší než by se na první pohled mohlo zdát. A ty by ses o svojí slečnu bál, ne?
No a pak až bude mít čistou hlavu tak se může rozmyslet jestli to všecko hodí za hlavu a nechá tomu volný průběh protože na tragický myšlenky má nejmíň deset let čas anebo poběží za tou Mončou která jak to tak vypadá bude asi dost fajn holka.Nebo se za ní poběží schovat před Linuxákama
Jenze zasadni problem je v tom pocitu, ze se jedna o nejaky unikatni problem. Existuji fury ucitelek, zdravotnich sester, ekonomek a co ja vim jake jsou jeste ciste zenske profese/skoly. A resi stejne problemy. Akorat ze ne na abicku, takze je treba jim vyjit trochu naproti.S tím bez výhrad souhlasím. Ajťáci si často myslí, že na tom jsou nejhůř ze všech, ale to není pravda, každá profese má svoje. Jen jsem chtěl podoktnout, že autorův nápad konzultovat to tady nebyl taky tak úplně od věci.
Pokud akceptujeme to, ze ITaci jsou obecne nadani nulovou socialni inteligenci, neni lepsi takovehle veci misto s ITaky resit s lidmi, kteri takovou chybu nemaji. Jinak receno, neni lepsi jit zadat o radu jinam?Problém se sociální inteligencí je ten, že "nepostižení" si to nedokáží představit. Ještě horší je to s depresí - většina lidí zažila tak maximálně splín a pak dávají rady jako "prostě něco aktivně dělej".
A nestydím se Vám tady přiznat, že jsem ho opravdu ze srdce MILOVALA...
Ten minulý čas to trošku kazí. Je vůbec na místě? Pokud je to člověk, na kterém Ti záleží, nevěřím, že by bylo zcela nezbytné bourat to, co už tam je, pokud to vyloženě nepřekáží (asi jsou i takoví lidé, já to na sobě zatím nepozoroval a tu potřebu udělat tlustou čáru po odmítnutí nebo rozchodu jsem nikdy neměl, a myslím, že bych tím i o hodně přišel). A i pokud cítíš, že to překáží teď, časem tomu může být úplně jinak.
To, že člověk v takovou chvíli cítí, že mu někdo "udělal jizvu", je asi naprosto normální. Taky jsem si to už několikrát myslel , ale zatím asi jedinou skutečnou jizvu, kterou dnes vnímám, způsobil člověk, kterému je tak trošku vlastní hrát si s jinými lidmi jako s loutkami a já to v té době nevěděl. Zvláštní je, že i když mi hodně podobnou bolest způsobili i jiní lidé, shledal jsem v jejich případě po čase, že ta bolest úplně zmizela a že nějaké "jizvy" najdu jen stěží.
[Osobně si to dávám do souvislosti s tím, že tu bolest způsobili jednáním či rozhodnutím, které pramenilo z jejich nejlepšího svědomí, a také s tím, že o tomto jejich svědomí vím. Tohle je dvousečná zbraň, protože tu lásku to (aspoň v mém případě) svým způsobem jen posílí , ale dlouhodobě mi to moc pomohlo (a možná i přispělo k tomu, že k některým lidem nikdy nezmizela). Když už se člověk, na kterém Ti moc záleží, rozhodne, že přeci jen s Tebou sdílet život nemůže, tak alespoň ta druhá nejkrásnější věc, kterou může udělat, je to, že Ti to pomůže překonat bez ohledu na to, že i jeho to bude stát třeba i dost času a především spoustu vlastních emocí (protože i on tím v tu chvíli nepochybně dost trpí).]
O dívkách se říká, že prý mají empatie více než muži. Tím spíš by pro Tebe mělo být snazší to pochopit a přijmout, obzvlášť pokud je řeč o člověku, o kterém tvrdíš, že ho miluješ (nebo že jsi ho milovala). Je pravda, že v tomhle případě to asi nebude nijak jednoduché, poněvadž to vypadá, že si tu někdo potřebuje urovnat vnitřek vlastní hlavy sám (natožpak aby se v něm vyznal někdo jiný), ale zdá se, že i tak máš v tomhle mnohem větší šanci. A lidé mnohem moudřejší a vnímavější než já (na které se bohužel ještě dlouho hrabat nebudu) mi ukázali, že poznat vůli, přání a potřeby svých bližních a snažit se je přijmout za vlastní je vždycky lepší, než se třeba po odmítnutí někým jen tak odtrhnout a odejít s pocitem, že mě někdo "nemá rád" a že mi "zanechal jizvy". Nebo že to aspoň stojí za pořádný kopec snahy. Jo, je to trošku náročnější, není to jednoduchá cesta, ale člověk má aspoň příležitost takhle dát průchod jedné části lásky, která je důležitá nejen ve vztahu, ale vlastně úplně všude, a i vůči lidem, se kterými nechce vstoupit do svazku manželského.
A s těmi jizvami bych to nebral tolik vážně. Odnesl jsem si z toho takový závěr, že jste hodně mladí a že toho potřebujete ještě oba dost zažít - to neber jako povýšenecký názor, já na tom ve vašem věku byl podstatně hůř a i teď si myslím, že jsem strašně pozadu za svými vrstevníky (ach ty poruchy a izolace v dětství...
) - ale časem bude vypadat všechno jinak. A podle mě je slušná šance, že časem to mezi vámi bude ještě lepší, než to kdy bylo.
Já už měla vztahů dost, neřekla bych, že jsem "nedospelě nevyzrálá" jen jsem se do také situace nikdy nedostala
Ti mí blízcí, které považuji za nejmoudřejší a nejzkušenější nejen ve vztazích, naprosto otevřeně přiznávají, že se pořád mají co učit a že posledních deset (někdy dvacet) let svého manželství "brali za úplně špatný konec". Navíc lidé jsou různí, co jeden člověk může na druhém vnímat jako nedospělost, to klidně může být třeba tím, že druhý prostě vnímá věci jinak, prožívá je jinak a už se to na něm ani nezmění (ale pořád ještě se v tom může naučit "chodit", a "žít sám se sebou" (i já se to ještě učím), případně si najít někoho, kdo k němu "sedne" blíž). Proto jsem to slovo ani nepoužil, bylo by hrozně jednoduché všechno shrnout do jedné škatulky. Měl jsem tím na mysli spíš to, že za takových deset let bys takovýhle zážitek s největší pravděpodobností přijala jinak. Sice taky s bolestí, protože bez ní to nejde, ale jinak. Možná trošku víc "s nadhledem"? Já nevím, ale přeci jen něco takového trošku pozoruju už na sobě, a snad můžu předpokládat, že i u jiných lidí se to projevuje podobně.
Honzu jsem v podstatě pochopila, ale jsou tu věci, které se staly a nechci, aby se to ventilovalo ven.. Kdyby jste věděli vše, bylo by to jiné povídání...
Možná bylo. Ale nemyslím si, že by to něco podstatně změnilo, i kdyby tu pak někdo přišel s něčím jiným. Tohle si oba musíte vyřešit mezi sebou, a ještě jednou pak každý sám v sobě. Tohle není inženýrský problém, ke kterému předložíte zadání a tucet lidí vám pak oběma napíše tentýž (správný) výsledek. Ale teď hlavně asi potřebujete čas a moc to nehrotit. Přeju vám oběma honě štěstí. Určitě bude líp.