Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevily v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 3.0.4 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.4 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 136. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Stále slyším a stále čtu nářky na malou kulturnost a na malou rozšířenost Linuxu na Desktopu. Osobně se domnívám, že je to dobře. Protože až to bude umět každý, budete ztraceni v davu "znalců" co budou vědět přesně jak to je, jak to máte dělat a co nemáte. A co oni by na vašem míste rozhodně udělali lépe.
Po delsim hledani se zadarilo pripojit Freebsd za pomoci CDMA k netu. Poshanel jsem to ruzne po netu a pro zajemce pripojuji konfiguraci. Zatim to chodi jak ma. Naplno. Mam FreeBSD 6.0.
Jak tak běží čas a život, ukazuje se mi tady na Abíčku jedna věc. A to ta, že jako všude tak i v tak specializované oblasti jako je IT a potažmo Linux vzniká vždy poptávka nejen po speciálním obsahu, ale i po obecnějším produktu. Lidé potřebují být spolu, aby si řekli co je nového v IT a zároveň se pobavili o politice, cestování, zájmech nesouvisejících jen zdánlivě s IT a s open source. Jestli říkám zdánlivě, myslím to zcela vážně. Nejsem sice sociolog a nehodlám jim do toho fušovat, ale myslím si že pokud to „tvrdé” jádro chce rozšířit Linux, BSD a další otevřený kód do širokého obecenstva, potřebuje k tomu přesně portál s takovýmto směrováním a obsahem.
V poslední době jak sleduji rétoriku politických stran, chování státních úředníků, mě lehce jímá úzkost kam že se to řítíme? Urážky, hodnocení, podrazy, špína. A vraždy. Stala se z nás během patnácti let „banánová” republika sice bez banánovníku ale s korupčním prostředím že takové není ani v tom nejmizernějším americkém béčkovém filmu. To vše vlastním přičiněním.
Justýna povídala, když si přečetla blog o ruksaku a botách, že by bylo dobré kdybych napsal „vědecký” článek na téma „Jak ruksak vybalit a boty zout. ” Chvíli jsem o tom přemýšlel a usoudil jsem že je to bezvadný nápad. Justýna mi obvykle do těhle věcí nemluví. Ona ví, že je zbytečné mi něco vymlouvat, když se rozhodnu, že pojedu do Norska nebo na Island.Jednoho krásného rána prostě sbalím ruksak a jedu. Taky ví, že když se rozhodnu napsat „štvavý” článek proti bolševikům, napíší jej i kdybych si měl znepřátelit kdejakou jezinku v okolí několika světelných let. Vždy když něco napíšu a neinformuji ji dřív než to uveřejním, tak jen z obavami čeká jaká že to zase bude pohroma. Ale článek o rozbalování ruksaku zatím nikdo nenapsal. Zdá se mi to jako neškodné téma. Docela vhodné na Ábíčko.
Už jsem se několikrát o tom zmiňoval. Nějak neobdivuji lidi, kteří v diskusi neustále někoho nebo něco citují. Vzpomínám si jak kdysi v televizi,blahé paměti „soudruh ” Ransdorf při jakékoliv debatě v odpověď na jakoukoliv otázku citoval to či ono, toho či onoho. Nikdy sebe. Nikdy neřekl co si myslí on. Samozřejmě není sám kdo to dělá z politiků nebo jiných „diskutujících”
Dnes zabýval mimo jiné psaním webových stranek o cestě na Nový Zéland. Bavilo mě to a těšil jsem se přitom na další cestu. Z toho důvodu jsem usoudil, že by nebylo vůbec marné dát do blogu návod, jak se balí a připravuje na víceměsíční pěší cestu ruksak a další drobnosti. Držím se ještě vzpomínek
Dnes jsem si skutečně užil. Rozhodl jsem se že si udělám čistě konsolové distro. Použil jsem k tomu jak jinak než Slackware „Slackware rulez..” Práce v konsoli mě baví neskutečně víc než v grafickém prostředí. To co potřebuji tam samozřejmě mám. Browser Links a pro jistotu jsem přidal Lynx, Mplayer, Xawtv, prohlížeč fotek ZGV i utilitku na čtení dvi souborů TMVIEW. Na psaní „štvavých a mesiášských ” blogů mi stačí VIM a MC úplně postačuje pro práci se soubory. Nevím co se Plešingerovi pořád na něm nelíbí, že se furt dožaduje Total-commanderu.
Měl jsem dobrý týden. Zdařilo se mi přijít na některé věci kolem Linuxu. Byly to zdánlivě maličkosti, ale jsou to takové důležité maličkosti. Jedna z nich je jak zachránit za pomoci Knoppixu a flashky data. To jsem se dočetl v jedné diskusi a hned jsem to vyzkoušel. Přiznám se že mě to nenapadlo, ale mám dobrý pocit z toho, že se mi dostal do rukou dobrý nástroj v případě mých experimentů s distry. Mnohokrát se mi stalo že než jsem se naučil zálohovat data, že jsem přišel o soubory, které jsem pracně psal několik dní a nakonec jsem je „mazanou ” manipulací ztratil.
Pokud z někým mluvíš, chovej se asi tak:
Omlouvám se všem co komentovali moje příspěvky v blozích, a někteří mě žádali o odpověď. Včera v poledne mi kleklo eurotelí připojení a nový modem jsem dostal až dnes večer. Pokusím se na některé dotazy kolem komunikace odpovědět souhrnným kratším blogem, kde vysvětlím své názory. Ohledně komunikace. Kdo to nebude chtít číst, ten je zcela jistě natolik schopný aby se mému příspěvku v klidu vyhnul. Pokud tak neučiní za případný flame a negativní pocity pramenící z mých asertivních odpovědí, si posléze ponese odpovědnost jen on sám. :-))
Linux mám pro zábavu. To je první a asi nejzákladnější rozdíl od skoro všech účastníku tohoto fóra. Umím si ledacos nastavit, něco občas opíši, něco vystuduji v manuálu. Přiznám se že nejvíc mě baví instalovat a konfigurovat distra. Učím se chaoticky, namátkově. Kdybych si měl ručně nastavit síť byl by to pro mne problém, leč věřím, že bych to nějak splácal. Ale je to pro mne stále jen zábava.
Mám dotaz. Chtěl bych letos v létě projít Norsko od Nord Cup až někam na jih. Kam to vyjde. Zhruba kolem 1000 km. Budu na to mít čtyři týdny a chtěl bych se nahoru na sever dostat lodí. Nějakou kabotáží. Nez začnu hledat na Googlu chci se zeptat jestli to někdo zkusil lodí na sever. Případně kde si sháněl lodní lístek a za kolik?
A potom jak to vypadá cestou dolu na jih. Jestli silnice vede podle pobřeží a jak daleko se od pobřeží vzdaluje. Provoz na silnici a možnosti kempování. Mapa všechno neukáže. Pokud to někdo prošel, projel na kole a nebo stopem jestli mi může poslat informace mailem. Rady typu "najdi na Googlu " jsou zajímavé, ale už tak činím. Mě momentálně zajímá osobní zkušenost. Tak to je všechno. Díky
Ještě že tu mám pana Plešingera. Musím říct, že bez něj by mě přišlo Ábíčko v poslední době nudný. Sice sám jsem k té nudě přispěl, když jsem tu psal povídání o komunikaci, levičáckých a muslimských vrazích, kteří zcela korektně v duchu komunistického ideálu beztřídního, spravedlivého světa,vyvraždí pár desítek milionů lidi. A zuboží tak něco málo přes miliardu lidí, takovou chudobou, jaká nebyla v Evropě ani v dobách toho tmoucího nejtemnějšího křesťanského středověku. Ale to zas tolik nebolí. Ty levičáky. Konečně mají na to poněkud modernější a tím pádem efektivnější prostředky.
V poslední části seriálu o kritice jsem slíbil, že tohle bude poslední příspěvek na téma „Komunikace”. Myslím si že skončit tím co je v asertivitě a v komunikaci to nejpříjemnější není vůbec k zahození. Komplimenty jsou asi to nejhezčí co lze v komunikaci obdržet.
Mít názor není chyba, mít chybný názor je jen omyl. Být omylný patří k lidství. A to že se mnou někdo souhlasí nebo nesouhlasí nic nevypovídá o skutečnosti. Jedna věc je svět nějak vidět, druhá se v něm nějak chovat.
Každá kultura má své priority, které si chrání. Evropská civilizace založila svoji existenci na judaisticko-křesťanské tradici. To se nemusí někomu líbit, ale je to tak. Jestliže v této zemi je většina těch, kteří to neberou na vědomí a popírají to, nedá se s tím nic dělat.
Co mi vadí?
Obávám se že mi vadí chování některých levicových proudů v Evropě, Českou republiku nevyjímaje. Vadí mi takzvaná politická korektnost, už jen proto, že mi brání vyjadřovat a nazývat věci a lidi a události jmény jež si sám zvolím. Pokud je nikomu nemilé, že nazývám spoluobčany tmavé pleti černochy, nechť mi prokáže na základě seriozního výzkumu, že jsem je poškodil, ponížil či zneuctil. Pokud mě někdo obviní z rasismu, když podotknu, že velký podíl na trestné činnosti má i romská populace, pak nechť prokáže v čem je můj výrok rasistický nebo snižující Romy jako spoluobčany. Pokud je to evidentní fakt.
Motto:
Žádné cvičení nezaručí dovednost.
Bez cvičení
není dovednost.
V minulém díle měl jeden z diskutujících docela příhodný komentář k tomu aby mě upozornil na skutečnost, že je například mnoho manželských poradců, kteří mají problémy ve svých partnerských vztazích, a nebo že je mnoho adeptů psychoterapie jejichž stav se nijak výrazně nezlepší. K tomu bych dodal, že i já znám mnoho takových kolegů či kolegyň. A rozhodně ne všichni moji klienti a pacienti se úspěšně vyrovnávají se životem se závislostí a nutností života v abstinenci aby tuto závislost zvládali. Spíše je jich méně než více. Ale jsou. Jak kolegové a kolegyně, zrovna tak jejich pacienti a klienti. Jsou to všichni ti co zvládli celý komplex dovedností, ke kterému došli pravidelnou účastí na psychoterapii a vytrvalým cvičením různých dovedností. Pak došli k tomu čemu můj učitel jógy říkal: „Lidská zralost. ” Komunikace patří mezi tyto dovednosti.
Motto:
Kritika není nikdy příjemná
Kritiku nemá nikdo rád
Kdo říká, že mu kritika nevadí, tak..
Tedy když říká: „Jak od koho”
Tak lže. Sobě i druhým
V předchozích dílech jsme hovořili o tom co je to kritika. Říci, že jsme mluvili se mi zdá až přehnaný výraz. Spíše jsem se o tom malinko zmiňoval. Sice jsem byl upozorněn jednou členkou tohoto výlučného klubu v tom smyslu, že tu nejsou žádní blbci aby nevěděli co je kritika a třeba kompliment, ale mě to nedá. Protože to dost často nevědí ani profesionálové.
Stávám se v poslední době nějak unavený. Jsem líný přemýšlet v intencích nedostudovaných psycholožek. Přestávám snášet slovo jako energie a poznání. Případně mysl. V souvislosti s lidskou existencí. Zaběhnutá klišé, které lidé používají aniž by dost často si dali tu práci o nich přemýšlet .
A už vůbec mě nebaví to číst v rámci seznamování, které se v poslední době na Seznamu a jinde nabízí. Jsem docela otrávený různými nabídkami těch co se chtějí společně se mnou smát, přemýšlet o Zenu, Józe případně souznít nebo cestovat po kopcích.
Jedna z nejdůležitějších věcí v komunikaci je naslouchání. Jestliže nenasloucháme stane se nám, že probudíme agresi proti sobě. Všichni známe tu slavnou větu: „Posloucháš mě? ” Skoro vždy je řečena tónem, který naznačuje netrpělivost, rozhořčení. Údiv že ti druzí si nás dovolí neposlouchat. Vnímáme takové jednání jako neúctu, pohrdání, nezájem. Tohle vše v těch druhých probouzí agresi proti neposlouchajícím. Jedna z dost rozšířených forem agrese pramení z frustrace. Z frustrace, že nejsme dost bráni vážně. Nebýt brán vážně je prohřešek, který se velmi těžko odpouští. Mnoho lidí je schopno odpustit urážku, ale nikoliv nezájem.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz