Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevili v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 3.0.4 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.4 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 136. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Takže jsem si zase udělal radost a nainstaloval si CentOS5.8. Přinesl mi ho kamarád s tím, že si z něj udělal server. Abych ho zkusil. Prý všechno spolehlivé a ozkoušené. Přiznám se, že jsem byl dost nedůvěřivý, jak k tak starému distru, tak ke klonu Red Hatu obecně. Nikdy jsem moc tuhle distribuci nemusel. Ale jsem velmi příjemně překvapený, jak krásně se nastavuje, jak je provozuschopná. Nejvíc jsem si vyhrál s konsolí, protože jsem si nastavil framebuffer, vyzkoušel, že ještě pořád vím jak na to. CVLC a Mplayer mi krásně přehrávají filmy v konsoli. Mám to tak ze staromilství. A taky abych věděl, že jsem to nezapomněl. Kdyby mi náhodou spadla grafika.
Pohrál jsem si trochu ve FreeBSD 8.3 s Muttem, protože jsem dostal chuť mít zase textového poštovního klienta. Zkoušel jsem ho naučit posílat zprávy přes MTA esmtp, nebo pak msmtp, což se mi nedařilo, protože ať jsem hledal jak jsem hledal, pořád mi to vypisovalo postupně:
Malý bezobsažný příspěvek o FreeBSD 8.3 a jiných radostech jednoho staříka, co se zabývá open source. A nejen open source, ale třeba očekáváním dalšího vnoučka.
Každá věc se dá posuzovat ze dvou hledisek.
Z vědeckého, a hlediska zdravého rozumu. Alfred Bier
Tento blog je nelinuxový, nepolitický a zabývá se jen PC hrou Duke Nukem 3D
Stěžují si stěžují, někteří čtenáři že nic nepíši. Jak bych mohl, když mám volno, odpočívám, spím, hraji si staré dos hry v Dosboxu, který jsem objevil. Spíš než hraji, zkouším jak, která funguje. Chci vědět, co a jak je? Vždy, když něco nového objevím, zkouším zvládnout na maximum. Tedy základy. Protože základy se dají zvládnout poměrně rychle, nejen v PC hrách, ale i v jiných oblastech, to ostatní je cesta dlouhého praktikování. Ať se jedná o psychoterapii, zen, nebo jógu, řemeslnou dovednost. Člověk aby se stal mistrem v libovolném povolání potřebuje v průměru asi deset tisíc hodin. Tedy deset tisíc hodin té činnosti.
Nainstaloval jsem si tři hry, čirou klasiku: „Doom” a „Wolfenstein Enemy Territory, Quake” a provozuji je jak na Linuxu, tak na Mac OS X. Díky Wine. Zatím se je učím ovládat. Sem tam, občas někam spadnu, něco přehlídnu, občas se utopím ale zábava je to náramná. Nestihl jsem tohle jako mladší, tedy co si nevyzkoušet něco jako jsou PC hry, coby stařík před důchodem.
V poslední době jsem se vrátil ke spinálnímu cvičení. Kdysi dávno jsem se je naučil od Honzy Lutery a potom jsem je hodně používal v dobách, kdy jsem míval díky fyzické práci a sportu potíže s páteří, plus psychické problémy, kdy jak se říká: „Jsem nesl na hřbetu tíhu celého života„ záda mě skutečně bolely. Začal jsem na radu Honzy Lutery s jógou a vlastně jsem začal používat dvě techniky, Relaxaci, tedy autogenní trénink a spinálky. Pak jsem přidal další uvolňovací a protahovací cviky, později ásány a dechová cvičení a celoživotní cvičební program pro sebe jsem měl k dispozici.
Ve čtvrtek, tento týden jsem zažil jednu z radostných a zároveň i smutných událostí ve svém profesionálním životě. Po devíti letech ve čtvrtek opustil terapeutickou skupinu člověk, který byl na začátku, před těmi devíti lety dvaceti šestiletá alkoholická troska. Navíc s diagnostikovanou roztroušenou sklerosu. Před devíti lety začal chodit do skupiny. Aby se nedomníval, že se jedná jen o nějaký způsob udržení abstinence, ale o kompletní změnu, měl jsem na něj, (a nejen na něj) tyhle požadavky.
Pohrál jsem si trochu se Slackwarem*, zacvičil si, napsal pár komentářů, teď si zkouším napsat blog. Vlastně jen takové shrnutí uplynulého týdne. Takže jsem zaplatil daně, poslal daňové prohlášení. „Milovaný” stát tedy dostal svoje, dal jsem mu skutečně, co mu patří. Navíc je mi ještě dlužen. Mám přeplatek na sociálním „pojištění.” Jinak jsem byl u zubaře, ten také bude stát dost peněz, a koupil jsem si několik zajímavých knih a shlédl několik zajímavých filmů.
Lidé, kteří jen naříkají na poměry, nemají pro samý nářek čas hledat smysl. Jen tvrdí, že není možné si polepšit, že vlastně není možné být spokojený ve světě, kde vládne jen korupce a zlodějna. Ti lidé nechápou, že se vůbec tak chovat nemusí, že se mohou chovat jinak, mohou zcela klidně odmítnout podporovat ty, co kradou, podvádějí. Politická strana, kterou opustí voliči, stejně jako obchodní řetězce, telefonního operátora, zákazníci, ti všichni jednoduše zkrachují. Zkrachují, bez obecného bědování a tváření se že jsme zcela bezmocní. Na místo zkrachovalých přijdou jiní. Žádný konec světa se nekoná.
Stará pravda, kterou vyslovil neznámo kdo, tedy mě neznámý, dává jasně a stručně návod k solidaritě.
Tak se mi zdá, že dospávám celý týden. V pátek na komunitním programu jsem mluvil o tom, že celý týden byl bez nějakých extra událostí, což je si fakt, ale cestou domu jsem si také připustil, že byl hodně namáhavý. Tělo i mysl přes víkend odpočívá. Což není špatně. Dát volný průchod potřebám. I ten zubař, kterého jsem zase po čase absolvoval mi dal dost zabrat. A ještě dá, finančně i časově. Zuby jsou prostě dnes drahý „špás.”
Od listopadu loňského roku provozuji OpenIndiana. Vyměnil jsem ji za Solaris 11, protože z hlediska desktopu má mnohem lepší podmínky díky SFE než Solaris 11. Musím říct, že se vyznačuje stabilitou OS, celková snadností nastavení, nebo správy. Ono vlastně není co spravovat, protože stabilita je značná. Co jsem nainstaloval a nastavil, drží jak helvetská víra.
Jedinou potíž, kterou jsem nevyřešil, je potíž s VirtuaBoxem, kde nejde připojit USB. Ačkoliv jsem nainstaloval „VirtualBox 4.1.8 Oracle VM VirtualBox Extension Pack.” Pořád nelze připojit. No obejdu se celkem bez USB na Debianu, protože ho tam mám stejně jen kvůli Skype. Jinak z uživatelského hlediska mi nic nechybí. Žádné speciální aplikace neprovozuji, tedy co potřebuji mám a ve velké kvalitě. Takže OpenIndiana rulez...
Tak jsem dnes stačil odbavit dva klienty, oba alkoholici, oba začínající abstinenti. Hlavně ten druhý mě zaujal, protože s typickým sedlákem, těžce pracujícím slušným alkoholikem se hned tak jeden už nesetká. Dřina, chlast, dřina, celý jeho život, by se dalo říci. Přitom ten člověk je schopen přemýšlet, dokáže si uvědomit nevýhodnost svého počínání. Kdepak, můj obdiv k sedlákům, jak minulým, tak dnešním nemizí. Tenhle navíc miluje svoji, ženu, odešel od ní jak pravil, aby ji a děti moc neobtěžoval, trošku jsem si dovolil jeho tvrzení poopravit, že odešel, aby se mu lépe chlastalo, ale jak je vidět, stejně ho to dohonilo.
Pobavila mě diskuse na téma církevní restituce. Nedivím se mnohým lidem, že mají pocit, že by se Církvím nemělo nic vracet, že to považují za zlodějnu, protože léta masírování mozků o tom, jak Církve kradly, páteři jak manipulovali lid, Církvím šlo jen o tom ovládnout lidi. Atd. Nechci teď hájit nikoho ani Církve, ani křesťany, ani neznabohy, jen si tak uvědomuji jednu věc. V dobách krutého totáče, jsme byli oficiální propagandou přesvědčováni, že zaměstnanec na takzvaném Západě, nemá žádná práva,a jak nikdo nic nikomu na Západě nedaruje, jak jsou lidé k sobě tam na Západě nevlídní, jak se k cizincům chovají nerudně.
Běžela a ještě běží diskuse k restituci církevného majetku, kde se „znalci” na různých úrovní vzdělání pokoušejí diskutovat, ani ne tak jestlli vracet, či nikoliv. Jim je jasné, že nikoliv. Protože zdejším „znalcům” čehokoliv, je jasné, že Církev na majetek nemá z různých právních, morálních a mnoha jiných důvodů právo. .
Chápu je, jejich vidění světa díky naprosté neznalosti, se kterou se vyjadřují k libovolným otázkám, jak náboženským, majetkoprávním, psychologickým, je zcela evidentní. Takže jim poskytnu zajímavou sbírku textů, které jsem objevil na Neviditelném psu, kde je uveřejňuje zřejmě velmi erudovaný člověk v oblasti práva, Daniel Kolář
Vypadá to, že si dal docela práci aby svoje názory minimálně z právního hlediska obhájil, Soudím, že lze jeho textů pro ne tak zaslepené, jako místní „znalci” vyčíst i mnohé jiné. Třeba o Církvi i náboženství.
Koupil jsem si čtečku, měl jsem z ní radost, po několika hodinovém provozu čtečka klekla, reklamoval jsem čtečku, měl jsem z té reklamace menší radost, nakonec proběhla korektně, ani jsem nemusel být nějak extra asertivní, dohodli jsme se snadno a rychle. Dali mi jinou, jaká byla vada se asi nedovím, protože se zasekl celý systém. Má to Linux, tak by bylo zajímavé vědět, co se porouchalo.
Takže jsem dnes zakoupil čtečku Čtečka Zítra si ji vyzvednu, vyzkouším, co to umí a neumí, ale myslím, že podle propozic, to nemusí být nutně špatný kup. Uvidím. Už mám i vybráno několik zajímavých knih, které si do ni stáhnu. Bude to bezva sebou tahat. Pochopitelně jsem k ní koupil i pouzdro. Myslím, že ji pouzdro jen prospěje.
Už se těším na "kladné" ohlasy svých příznivců, jako dada, slinty a fantoma a dámy z Čimic, co mi pořád a stále vyznává lásku. :-)
PS: Zapomněl bych na vozejka.Rozhodl jsem se pořídit si čtečku. Nějakou dobrou. Už mi slábne zrak, tak abych na to dobře viděl, mělo to hodně formátů a dobře se nosila. Dále jsem se rozhodl, že po doprodeji všech svých knih, kterých až na tu poslední už rapidně ubývá, některé z nich přepracuji a dám je do formátu PDF a za nějaký rozumný peníz je budu prodávat přes internet. Zřejmě to bude jednodušší, než znova je vydávat v tištěné podobě. Za rozumné peníze a mohlo by to jít. Jak jsem se díval, asi jde je zabezpečit systémem DRM. Snad je to dostupné i pro soukromníky malého formátu, nejen firmy. Proti nějakému nelegálnímu šíření, i když fakt je, že pokud někdo bude mít zájem, cestu jak je zkopírovat a nelegálně šířit si vždycky najde.
Po dopsání posledního blogu se zvedla diskuse, zde na ábíčku, mimo jiné i o tom, zda a jestli mají možnost být všichni šťastní, bohatí, úspěšní. Nějak si nevšimli diskutující jedné věci. Netvrdím, že všichni mají možnost dosáhnout stejných výsledku, pouze jen tvrdím, že všichni mají možnost si polepšit. Což je zásadní rozdíl, který ten čtoucí, buď přehlédli, nebo ho jednoduše nepochopili. Mít možnost na zlepšení, ještě neznamená, že se někdo pokusí tu možnost využít. Učím roky lidi relaxaci. Jsou lidé, kteří po prvním zlepšení psychické i fyzického stavu pochopí o co vlastně jde a už tuhle možnost, jak si polepšit využívají. Získají tím mnohé, co většina lidí nikdy nedostane.
Občas čítávám o lidech, kteří neměli v životě štěstí a o lidech jimž bylo dopřáno. Většinou se v těch debatách tímto ohánějí lidé levicového zaměření, kteří žijí v představě, že stačí nastavit správně zákony, sociální dávky a pak už vše bude fungovat. Jeden anonymní nick na abíčku mi posměšně říká, „synku opilce,” případně „opilecký synku.” Což o to, má pravdu a ta pravda mě nijak netrápí. Nakonec za skutky svého otce i matky nejsem odpovědný, stejně jako nejsem odpovědný za skutky kohokoliv jiného. Pouze za ty své. Konečně, stěžovat si na nešťastné dětství a z toho plynoucí problémy v mém životě, nebylo a není mým zvykem.
Musím říct, že mě nadchlo oznámení ODS, že je potřeba snižovat státní výdaje a nechat paušály ve stejné výši živnostníkům. Po dlouhé době zase rozumná slova ze strany ODS jako vládní strany. Snad se toho opravdového kapitalismu jednou dočkám. Malý stát, lidé, kteří jsou schopni se o sebe postarat, vytvoří solidární společnost s nemohoucími a líné vyžírky nechají jejich lenosti. Protože jestli někdo bude držet tenhle stát na nohou, budou to přesně malé a střední firmy, které budou vytvářet pracovní místa, zajišťovat práci a platit daně do státní kasy. Státní úředníci to rozhodně nebudou.
Pochopitelně levicoví nadšenci ovlivnění neokeynesianským blábolem, který totálně jak se ukazuje selhal, budou sice syčet jak syčáci, ale realita je realita. Na dluh se žít nedá. Rozhodně ne do nekonečna. Buď si na sebe vyděláme a nebo budeme hlady. Jo jo.
Šel jsem onehdy na skupinu a měl jsem chuť na bagetu s tuňákem. Stavil jsem se tedy při vystupování z Metra v trafice, kde tyhle bagety mají, vzal jednu z regálu, šel ke kase, a prodavačka mi povídá svým východoslovanským přízvukem. „Padesát osm korun.” Podivil jsem se, neb stávala čtyřicet devět. Podivení jsem vyjádřil nahlas slovy: „Jste nějak podražili.” A dostalo se mi odpovědi: „To ty daně.”
Jsou lidé, kteří si koupí chalupu, na ji jezdí celý rok, budují ji, ve stáří se na ni odstěhují, prodají, nebo opustí byt ve městě a jsou s tím zcela spokojeni. Jsou lidé, třeba jako já, co nikdy neměli chalupu, nikdy neměli auto, nechybí jim, bydlí ve městě, celý život se stěhují, kolikrát jsem se stěhoval ani už nevím, pak jim je přes šedesát, ohlédnou se za sebe a vzpomínají na varování, těch starších. Vzpomínám si, jak mi lidé, kdysi před těmi čtyřiceti lety prokovali, že když budu žít jak žiji, že v šedesáti letech nebudu mít nic, nebudu mít ženskou, která se o mě postará. Já jsem jim vždy říkal, že se o sebe i v těch šedesáti postarám sám, protože chci umět se o sebe postarat, abych nebyl na nikoho odkázaný.
Napsal jsem celkem jen tak z plezíru blog a umístil ho nikoliv u sebe na webu, ale na abíčku a zde na iDnes, kde jsem si také založil blog. Vyvolal docela pozdvižení, protože jsem v něm popsal realitu. ODKAZ NA PRVNI DIL Fakt je, že jsem tušil, co asi vyvolá, jako vždy, když lidem v terapeutické skupině předestřu realitu, kterou vidím. Holá fakta jsou vždy nejhůř přijímána. Předpokládám, že si zájemci o tento blog napřed přečtou ten, na který navazuji aby byli v obrazu. Jak už jsem řekl, spíš jsem se bavil, i když jsem popsal své zkušenosti. Bylo mi jasné, že mi zas až tak neprojde a že bude interpretován jako výsměch stálým vztahům. Čímž pochopitelně není.
Od roku 1991, kdy jsem se naposled rozvedl, zjišťuji jednu věc. Nemám zájem o vztahy, kde by bylo společné bydlení. Vždy se tvářím, že jako jo, ale nakonec udělám vše, aby ne. Mám čtyři děti, už jsou velké a mohu se zcela klidně starat jen o své zájmy. Ženy přicházejí, odcházejí a mě zůstává můj příjemně zařízený byt, který jsem si koupil, zařídil po svém, dobře se mi v něm bydlí.Žádná příchozí kráska mě z něj nemůže vyhodit, nedovolím ji aby do něj cokoliv investovala, tím pádem aby si dělala jakékoliv nároky. Moje děti ho jednou zdědí, a co s ním udělají je jen na nich. Ovšem dokud jsem naživu, nerozhoduje tu nikdo jiný než já.
Dal jsem na doporučení jednoho komentujícího, Stevko se myslím jmenuje a koupil jsem si od Mlodinova: „Život je jen náhoda.” Dobře jsem udělal. Ty knihy spolu ani tak nesoupeří, spíše se doplňují a překrývají. Na rozdíl od názoru Stevka, považuji Talebovu, „Černá labuť,” za čtivější. Ale to bude asi jen zřejmě věc vkusu, nikoliv skutečné kvality. Když jsem dočetl Mlodinowu knížku, právě jsem začal znovu číst Taleba a právě proto jsem ocenil kvality obou. Už jsem si trochu prohlížel materiály na internetu o teorii pravděpodobnosti.
Takže jsem do Virtualboxu, který mám na OpenIndiana, nainstaloval Debian, abych nevyšel ze cviku a zároveň abych měl i na pc Skype, když už tedy BrandZ nefunguje. Ovšem ukázal se další problém, nepřipojuje VirtualBox USB, i když jsem nainstaloval extension pack. Hledám dál. Jestli je to tím, že je už „mírný rozdíl” mezi kernelem Oracle Solaris a OpenIndiana, zatím zcela netuším, asi tomu tak bude. Nevadí, další výzva k plnému zprovoznění.
Jak tu tak probíhala anketa na téma „oblíbené OS,” tak jeden z komentátorů pravil: Mít Solaris za oblíbený OS by bylo dost drsný. Dokážu si ale představit, že někomu bude chybět BSD. No, tak já patřím mezi ty drsné hochy, co mají Solaris rádi. Zdá se mi jako dobrý OS. Sice dovnitř moc nevidím, ale zatím, co potřebuji, provozuji. Naučil jsem se vyrovnat s potížemi a využívat výhody.
Kdysi dávno jsem sledoval, v dobách, kdy jsem se ještě na televizi díval, seriál „Red Dwarf.” neboli „Červený trpaslík.” Onehdy jsem si na něj vzpomněl a dnes mi ho kompletního přinesl jeden klient. Takže se těším, že ho uvidím celý, v dobré kvalitě a navíc si ho zkopíruji. Shlédl jsem první dva díly a bavil jsem se skvěle. Zítra mám jen jedhoho klienta, takže až do odpoledne se mohu bavit sledováním a zároveň čtením velmi zajímavé knížky, tedy pro laika zajímavé, „Matematika vám to spočítá” a k tomu půvabnou knížku od Toma Hodgkinsona „Staré dobré časy.” Jak žít prostě, ekonomicky a zábavně na anglickém venkově. Ono ledacos z toho, co jsem tak nakouknul, by se dalo aplikovat i v „paneláku.
Dostával jsem přání klidných Vánoc, tak všem co mi přáli musím říci, že klidné Vánoce to tedy byly. Jen záliba v obskurních operačních systémech, jako je NetBSD, další z rodiny BSD a sledování biblických filmů, jako David, Šalamoun, přinášelo mírný rozruch do naprosto klidného průběhu Vánoc.
Nainstaloval jsem si na Solaris 11, před časem TexLive a nevyzkoušel jsem ho. Dnes jsem potřeboval napsat něco v PDF, chci přeložit za pomoci pdfcslatex a zjistím, že nic. Vypisuje mi to hlášku:
V poslední době jsem si začal žít zcela úplně po svém. Zjistil jsem, že když skutečně přestanu číst noviny, přestanu poslouchat zprávy, čtu si jen různé blogy svých spoluobčanů k různým událostem, že vlastně se klidně mohu vykašlat na všechny zprávy, které zaplavují svět a otravují lidem život. Což není vůbec špatně.Hraji si se svými operačními systémy, čtu na co mám chuť, co ještě neznám, objevil jsem spoustu zajímavých knížek, píši si o věcech, co mě netrápí, ale baví, tak se najednou svět opět stává docela příjemným místem k životu.
Pročítal jsem si komentáře k svému blogu: „OpenBSD 5.0.” Zaujal mě jeden, kde komentující napřed vypočítá chyby onoho OS a potom se diví tomu, že si někdo něco takového nainstaluje.
Mazaně jsem nahlédl do světa BSD, abych zjistil, že vyšel OpenBSD-5.0, takže jsem neváhal a nainstaloval. Jediný problém na který jsem do této chvíle narazil, bylo nainstalování „TeX Live” z portů, takže jsem se na instalaci z portů vyfláknul a nainstaloval z DVD. Taky dobrý. Mám s ním, myslím instalací z TeX Live jen dobré zkušenosti. Nainstaloval jsem je na Solaris i Slackware, potažmo na Mac OS X, tedy jsem se zamyslel, z jakého důvodu by to samé nešlo na OpenBSD. Pochopitelně ve VMWare. A šlo.
Opět jsem kousek pokročil v poznávání Solarisu 10. Zdařilo s e mi rozchodit video, díky „Xine,” které jsem si stáhnul a nainstaloval Tady postahoval jsem si všechno, co tam nabízí, a zprovoznil. Pouze jsem musel v .bashrc nastavit cestu abych to vůbec spustil, trochu jsem musel přemýšlet, kam se instaluje.
Začal jsem opět na FreeBSD používat TWM. Nějaký čas jsem ho používal, pak jsem přešel na XFCE4 jenže jsem vyzkoušel opět TWM a zjistil jsem jak je rychlý, bezvadně se ovládající i nakonfigurovatelný. Není s ním sebemenší potíž a musím říci, že jsem opravdu překvapený, když jsem si na něj časem zvykl, jeho výkonností i přizpůsobivosti. Jen jsem si k němu doinstaloval emulátor Terminal, xterm mě zas tolik nebere. Prostě paráda.
Slíbil jsem některým svým čtenářům tady na abíčku, že napíši něco o svých cestách. Pokusím se udělat malé shrnutí té poslední, kdo bude mít zájem, podívá se na můj cestovní deník, který jsem si vedl na svém blogu po celý červenec pod názvem Dál a dál až tam budu a pod dalším názvem Tak jsem došel kam jsem chtěl a jdu domů
Tisíc dalších potřebuješ. Protože jsem mizera, co nepoužívá skvělý nejmenovaný systém, a to už dlouho, nezbývámi než používat při výuce Pascalu textový editor VIM. FTE mi moc nevyhovuje, protže za prvé: Pletou se mi ruce při psaní. Neboť bezmyšlenkovitě používám VIM příkazy. Za druhé: To prostředí se mi vůbec nelíbí. Jsem zhýčkaný jednoduchostí VIM, která je krásná právě tou jednoduchostí.
Demokracie, která nemá limity, není demokracií, ale anarchií. Mohou si různí vševědi diskutovat nad morálkou, kulturou, co to morálka je , jestli je nebo není důležitá, jestli má právo stát někoho omezovat v okrádání druhých? Ovšem, než se onen problém dotkne i jich. Protože prodej drog, třeba alkoholu ničím jiným než prodejem drog není. I když legálním a společensky akceptovaným.
Někdy si říkám jak život nabízí jednoduchá řešení. Třeba v ekologii. I v nedostatku peněz. Stačí najít využití pro odpad, dát mu patřičnou cenu a je po starostech. Z plastů je bíle zlato Lidé, kteří budou mít zájem je uschovávat, sbírat a prodávat, si najdou slušný příjem.
Cestoval jsem tramvají. Včera večer. Od Anděla na Barrandov. Tramvaj byla plná. Koupil jsem si skvělou knížku od MUDr Hnízdila „Mým národům” a četl jsem. Tedy chtěl jsem. Všude vládl klid a mír. Až najednou slyším nepřeslechnutelný hlas s nepochybně cikánským přízvukem..„drž piču ty česká mrdko!” Ač jsem na takto vyjadřující se učástníky přepravy neviděl, bylo zřejmé díky onomu přízvuku že hovoří dvě dámy tmavé pleti. Jedna tohle říká muži středního věku, který ji požádal aby mu nekřičela do ucha.Druhá ji přizvukuje. „Ještě cekni ty bílá svině a zavolám našim chlapům a rozmlátějí tě, že se posereš.”
Mám kamaráda v jedné vegetariánské restauraci, kam mě už několikrát zval. No a tak jsme se s Ritou tam vydali, jmenuje se ten podnik „Lehká hlava„ je to na Boršově, kousek od Národního divadla. Kdysi tam byla čajovna, jedna z prvních v Praze, kde jsem jednou či dvakrát byl s dalším kámošem, Jakubem Zlámaným, se kterým jsme byli spolu v psychoterapeutickém výcviku. Rita má auto v servisu, tedy musela jet MHD, což se jí moc nezamlouvalo. Já šel pěšky z Barrandova a na Národní třídě jsme si dali sraz. Pro jistotu jsem na ni čekal v antikvariátu. Vyrazil jsem o něco dřív, abych měl čas si něco prohlédnout. Ne že bych si nutně musel něco koupit, ale už samotná prohlídka má své kouzlo.mají tam zajímavé tituly, gramofonové desky, naštěstí gramofon mám a nehodlám se ho zbavit.
Ať jde celá Česká spořitelna do ... no přesně tam. Chci poslat peníze, musím si zvýšit limit, zvýším si limit, nemám klientský certifikát. Mám-li klientský certifikát, nemám čtečku, protože nepoužívám wokna, ale Mac OS X. O linuxu, nebo BSD ani nemluvím. Votřes. Takže musím větší částku posílat na dvakrát během dvaceti čtyř hodin. A to nemluvím ani o tom, že upgradovali systém a teď se jim docela slušně sere. Ach jo. Vše pro klienta. Ale pro kterého?
Někdy poskytnout informaci o směru a jít tím směrem, není zrovna nejlepší zážitek dne. Šli jsme s Ritou po Kbelích a zeptala se nás dvě děvčata asi kolem dvaceti let, kde že je Liďák. Ukázali jsme směrem, že tím samým, kterým jdeme. Nic zlého netuše. Jenže, Rita šla pomalu, tedy jsme jim neutekli rychlou chůzí jak mám ve zvyku. Děvčata se nás držela a tak jsem se dozvěděl jejich dívčí „tajnosti.” kde se zlily, kde byly na jaké pařbě, kdo tam byl a co tam dělal a kdo tam nebyl a jak tam chyběl nebo nechyběl.
Dal jsem očko, jestli má otevřena zelenina, co ji mám kousek pod oknem, abych mohl zajít koupit něco zdravého. Bylo otevřeno. Sešel jsem ze schodů, potkal dvě krásné slečny na padesáti metrech, nakoupil a budu si dělat něco lahodného k obědu. Asi pohankovou kaši. Pohankovou kaši mám mám rád. Změna stravy mi náramně prospívá. Za necelé tři týdny jsem shodil kolem sedmi kg, už i kolegyně a klientky si všimly, že v pasu hubnu, což se samozřejmě projevilo blahodárně na na pohyblivosti a uvolněnosti pohybového aparátu. Metoda již jsem po mnoha letech použil funguje a je stejně účinná jako kdysi. Inu staré dobré zvyky.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz