Byla vydána nová major verze 28.0 programovacího jazyka Erlang (Wikipedie) a související platformy OTP (Open Telecom Platform, Wikipedie). Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Český telekomunikační úřad zveřejnil Výroční zprávu za rok 2024 (pdf), kde shrnuje své aktivity v loňském roce a přináší i základní popis situace na trhu. Celkový objem přenesených mobilních dat za rok 2024 dosáhl dle odhadu hodnoty přibližně 1,73 tis. PB a jeho meziroční nárůst činí zhruba 30 %. Průměrná měsíční spotřeba dat na datovou SIM kartu odhadem dosáhla 12,5 GB – v předchozím roce šlo o 9,8 GB.
Z novinek představených na Google I/O 2025: Přehledy od AI (AI Overviews) se rozšiřují do dalších zemí. Užitečné, syntetizované přehledy od generativní AI jsou nově k dispozici i českým uživatelům Vyhledávače.
Šestice firem označovaných jako „MAMAAN“ – tedy Meta (Facebook, Instagram), Alphabet (Google), Microsoft, Apple, Amazon a Netflix – je zodpovědná za více než padesát procent světového internetového provozu. Dalšími velkými hráči jsou TikTok a Disney+. Společně tak zásadně určují podobu digitálního prostředí, spotřebitelského chování i budoucích trendů v oblasti technologií. I přesto, že se podíl těchto gigantů od roku 2023 o něco snížil, jejich dominantní postavení zvyšuje volání po regulaci.
Evropská komise (EK) navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 Kč) za každý malý balík vstupující do Evropské unie. Poplatek se má týkat balíků v hodnotě do 150 eur (zhruba 3700 Kč), které v EU nepodléhají clu. V loňském roce bylo do EU doručeno kolem 4,6 miliardy takovýchto balíků. Poplatek má krýt náklady na kontroly rostoucího počtu zásilek levného zboží, které pochází především z Číny.
Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevily v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Zaujala mne diskuse pod oznámením o změně vlastníka Abíčka, tedy jen některá její čast a zároveň mě zaujala diskuse pod některými mými blogy. Z toho důvodu píši tento blog.
Od soboty jsem ve víru zajímavých událostí, zajímavé četby a zajímavých obchodních nabídek. V sobotu jsem byl volit, potom jsem měl první setkání se svou dcerou, koupil jsem si dvě zajímavé knihy. Jednu od Tomáše Sedláčka „Ekonomie dobra a zla„ a Abrahama Cohena „Talmud.”
Říká se: „Co není v hlavě, musí být v nohách.” Trochu bych to pořekadlo poopravil. „Co je v hlavě, to je taky v nohách.” Tohle tvrdím na základě svých víc jak čtyřicetiletých zkušeností s chozením pěšky. Vždy pokud někam jdu, nezabývám se tím jak dlouho půjdu a jak daleko. Přesněji řečeno, nezabývám se představami jaká to bude dřina a jak z toho budu unavený, kolik toho musím ujít a jaké, že to cestování bude dálka ale zabývám se tím jak to zařídit aby se mi co nejlépe šlo. V tu chvíli kdy jdu.
Tak jsem ji našel, domluvil se s ní a dnes odpoledne se po dvaceti letech setkáme. Setkám se, se svoji nejmladší dcerou. Měl jsem díky tomu dobrý týden. Poslal jsem při povídání na facebooku Babetě, což je má nejmladší dcera písničku Hapky-Horáčka „Pod plynárnou.” Má nádherný začátek a odráží ty roky čekání. Stejně nelituji těch pět let, kdy jsem zkoušel znovu a znovu ten kontakt navázat, udržet. Vytrvalost se vyplácí.
Koupil jsem si knížku od autorů George A.Akerlof a Robert J.Shiller „Živočišné pudy” s podtitulem „jak lidská psychologie řídí ekonomiku.” Autoři se netají tím, že jsou keynesiáni a snad i proto jsem si ji koupil. Moc o keynesiánství nevím, stejně jako nevím moc jiných ekonomických směrech. Nikdy jsem neměl potřebu ekonomii zvlášť studovat, ale nějak tomu přicházím na chut. Tak možná že si ještě koupím nějakou jinou literaturu, třeba ještě něco od Miltona Friedmana a nebo Hayeka. Abych byl v trochu v obraze. Začnu klasiky. Tahle knížka je už druhá taková populárně naučná o ekonomii a začínám zjišťovat, že bych si po Linuxu, mohl najít další zábavu a trochu se věnovat ekonomii.
Dostal jsem dnes nabídku v Bille, kde jsem byl nakupovat, jakou jsem ještě nezažil. Vážil jsem ovoce a zeleninu, když mě oslovila pohledná dáma středního věku. Zeptala se mne napřed jestli jsem ten, koho občas vídá v televizi. Přisvědčil jsem, zaradovala se. Pak se zeptala zda jsem psychiatr. V tom sem ji zklamal. Ale pokračovala dotazem, zda bych byl ochoten udělat něco pro jejího muže, který žije v domnění, že je Ďábel. Vysvětlil jsem ji, že nejsem psychiatr a netroufnu si ani na exorcismus, kterým se zabývá někdo jiný. Že zřejmě její muž potřebuje medikaci, nebo pokud je věřící, tak exorcistu, ale spíš jsem pro toho psychiatra. Naléhala, že je to k nim kousek, že mi dobře zaplatí. Nepřijal jsem její nabídku a tak zklamaně odešla.
Jsem dnes měl to čemu vytrvale říkám „mejdan” a Rita „vítání nové knihy.” Nakonec, ona organizovala, Česká televize a městský úřad Praha/Kbely, financovaly promo akci, já jen skromně seděl u stolu a požíral chlebíčky a později trochu na podiu blábolil. Lidí přišlo stovka,takže v tomhle směru celkem úspěch. Také dorazila má dcera Katka s Votěchem. Vnukem. Ten se zcela nedávno naučil chodit, tak cestoval mezi stoly a dělal kukuč na přítomné. Z Abíčka dorazil Dalibor Smolík. Účast Katky a Dalibora a mých kamarádů mi udělalo radost. Veškeré mé spektrum čtenářů se objevilo. Starosta Pavel Ždárský měl úvodní řeč. Samosebou pochvalnou vůči mě.Přeháněl. Jak jsem mu údajně zachránil život.
Tento blog není recept, jak se stále obtěžujích lidí zbavit,ale jde jen o to položit pár otázek, na které si každý odpoví sám.
Pane Jílku,raději se v tom už nepitvejte.
1)Dotyčného jste neznal,nebyl Váš klient,jeho číslo jste neměl ve svém
seznamu klientů
2)Řekněte mi,to byla klika,že se omylem strefil do čísla terapeuta Jílka
zrovna když mlel z posledního
Prosím Vás,co je z toho k použití pro člověka,který není terapeutem? Když
mi omylem pošle SMS feťák,že chce skončit se životem,tak vyťukám 158 a dám
jim jeho číslo.Tím normální dement z ábíčka a ostatní se standardním i
nadstandardním intelektem nemůže udělat nic víc. Ovšem,terapeut Jílek může
udělat další kroky o kterých píše.Kolik takových omylů se stane,kdy feťák v
posledním tažení pošle SMSku přímo terapeutovi ze závislostí?
Musím říct, že tak pernou sobotu jsem už dlouho nezažil. Po půlnoci, když jsem napsal své mínění o některých lidech z abíčka a spokojeně ulehl s tím, že sobotu strávím nicneděláním, pouze si půjdu koupit něco pěkného na sebe, pár knížek a projdu se na čumendu po Praze, tak ani jedno z toho nevyšlo.
Tak těm kreténům, co se tak stupidně rozepisovali na web ČT, admin zkazil plkání o ničem a diskusi uzavřel. Takže se zase budou muset omezit na abíčko a nebo někam jinam. Nijak mě nevzrušovalo, jejich přiblblé dotazování, pouze jim nedocházelo a nedochází, stejně jako na závislosti, že tímhle chováním, kdy otráví pár lidí, co by se rádi zeptali, vyměnili zkušenosti, nebo i třeba nesouhlasili, způsobili jen zablokování diskuse, díky jejich chování znemožnili jiným lidem se doptat jiných terapeutů na jiné pořady než jen se mnou. Sobečtí kreténi, co myslí jen na sebe, na to jak by se ukojili a vůbec je nezajímají potřeby jiných. Tak nějak asi si myslím, že vím kteří to byli a rozhodně tedy nejen v mých očích, ale i v očích jiných jsou místo mne za dementy oni.
Jsem včera vyzvedl další čtyři díly „Ze závislosti do nezávislosti,” abych mohl vybrat, který z nich promítnu na uvítání své nové knihy „Lidé a manipulace,” které bude 5.10 ve Kbelích. Česká televize podpořila nápad, aby se uvedlo souběžně pokračování cyklu a knihy. Jsme rád, že můj nápad sloučit uvedení seriálu a uvítání knihy bylo přijato. Sice na to musím sehnat peníze, nebo pokud neseženu, zaplatit ze svého, ale zdá se mi i kdybych do celé akce měl investovat své peníze, že je taková akce pořád pro mne výhodná. Česká televize dodá jen ten jeden díl. Inu jsem fakt kapitalista. Knížka se od minulého týdne docela slušně prodává. Zřejmě brzy budu dělat dotisk. Navíc, je zde takový fenomén, že s novou knihou se objevuje zájem i o starší knihy. Těch už také moc nemám. Lidé si kupují někdy všechny najednou.
Tak mi za tři měsíce bude šedesát. V dobách kdy ještě platila hranice šedesáti let pro odchod do důchodu, bych už pomalu v nějakém zaměstnání balil, měl bych skoro všechno na háku a říkal bych. „Už mě nic nezajímá.” Dnes je hranice pro odchod důchodu u mužů věk šedesáti tří let a bude se prý zvyšovat. Mám-li být upřimný, je mi to jedno. Nelámu si hlavu tím v kolika půjdu do důchodu. Lámu si hlavu tím, jak zůstat co nejdéle funkční, abych měl důchod jako kapesné nebo jako příspěvek do fondu oprav a na telefon. Byt jsem si koupil, ještě ho splácím, pokud budu mít formu a kliku, obojí je potřebné, splatím ho do dřív, než půjdu do důchodu. Konečně víc než dvě třetiny jsem za čtyři roky splatil.
Vyrazil jsem na pohádku. S Ritou. Dostal jsem nápad, že půjdeme do kina a dal ji na výběr. „22 minut” s Jean Renem a nebo „Čarodějuv učeň.” Zvítězil druhý film. Nakonec proč ne? Pohádky jsou oblíbené ve všech věkových vrstvách, většinou v nich vítězí dobro. Zlo je tam jasně odlišeno a mají i mravní naučení. Ani tady tomu nebylo jinak. Přidal se k tomu poměrně neotřelý pohled na New York, slušné počítačové efekty a dobré herecké výkony. Nicolas Cage podal slušný výkon, Jay Baruchel byl vynikající a byly tam i pohledné herečky. Co víc si člověk v neděli večer může přát?
Vždycky, když někomu řeknu, že lidé jsou schopni si pomoci, jsou schopni se o sebe postarat, najde se někdo, kdo mému tvrzení oponuje. Někteří lidé tuhle starou pravdu, ověřenou tisíci generacemi prostě z nejrůznějších důvodů, nechtějí přijmout. Nacházejí pro svá tvrzení o neschopnosti jiných, své neschopnosti, nejrůznější důvody. Podíváme-li se ale za jejich důvody, objevíme motivy těchto důvodů.
Vezla mě dnes Rita ze skupiny domů a ptala se mě, jestli jsem četl, to co napsal divák na televizní web v diskusi k pořadu Rodina a já. Řekl jsem že ano, četl. Pobavil mě ten komentář, který onen divák napsal i sem. Tak ať si užije. A moje dcery mu vyřizují pozdrav. Jinak ty tři sloky z písničky „Potměšilý host” od Michala Horáčka asi přesně vyjadřují můj celoživotní postoj.
Tak jsem poprvé sám, bez cizí pomoci upgradoval Debian ze staré na novou verzi. Z Lenny na Squeeze. Jednou jsem viděl, pokusil se sám. Dva pokusy neúspěšné, třetí klapl i s novým nainstalovaným jádrem, plus zprovozněným iPhone na linuxu jako modemem. Musel jsem kvůli tomu právě přejít na novou verzi.
Nedalo mi abych nezkusil starý notebook Acer TravelMate 2310, který Amigo vyčistil, trochu poopravil, vzít k Ritě, a bez externího monitoru, zato s řádným úderem do něj, opravil grafickou kartu, tím mu domluvil, grafické prostředí naskočilo a drží, pak nainstaloval znovu Debian. A milý starý, dobrý Acer zatím jde jedna malina. Otázka sice je jak dlouho? Ale mám pocit, že pokud se s ním nebude nijak zvlášť hýbat, pak by nějaký čas s externí klávesnicí a myší mohl plnit, co plnit má.
Tak jsem byl dnes opět v televizi. V pořadu „Rodina a já.” Ze Smolíkem a paní Vojáčkovou-Rychlou a jejím synem. Bavili jsme se o dětech, co žijí doma, chtějí dělat dobré skutky a nemají na ně. Paní Rychlá onu debatu moc neunášela. Stále nemohla pochopit, že děti, které chtějí rodiče „potrestat” svým odchodem, pokud nechtějí plnit své povinnosti k sobě samým, nakonec díky „svému trestu,” který udělí rodičům, dospějí. Musí si občas prožít krušnější chvíle, ale na krušné chvíle se jednoduše neumírá. Spíš se skrz ty krušné chvíle dospěje. Aspoň dosavadní lidská zkušenost tomu nasvědčuje. Ale v každé generaci jsou hyperprotektivní matky, co by své děti měly u sebe do šedesáti let. Šedesáti let těch dětí.
V poslední době se o mne otírají různí jedinci v souvislosti se skutečností, že mám čtyři dcery se třemi maminkami. Dále se o mne otírají s tím, že mě osočují z toho, že jsem děti opustil, nestal se o ně a vyjadřují „spravedlivé rozhořčení” nad mou bezcharakterností. Možná jim nejde na rozum, že tři ženy se odhodlaly se mnou mít děti, z toho dvě se později rozhodly, že nebudu otcem těch dětí.
Od rána jsem v jednom kole. V deset přišla klientka, poslouchal jsem ji hodinu, během hodiny jsem měl šanci asi třikrát promluvit. Pak přišli další klienti, matka a syn a totéž. Tam jsem k tomu musel několikrát zabrzdit oba, protože se začali mezi sebou hádat. Nemluvil jsem, rozkřikl jsem se abych se prosadil. Neurazili se a objednali se i na příští týden. Už se těším.
V poslední době mám kliku, že se potkávám na nejrůznějších místech s lidmi, které by bylo možno nazvat: „Zneuznaní géniové.” Zneuznaní géniové, přispívají na nejrůznější weby, pod nejrůznějšími přezdívkami a jejich základní charakteristikou, je že vědí, že se naprosto blbě chovám, naprosto blbě argumentuji, a všechno, cokoliv napíši, je pouhý blábol, kterým se chci pochlubit a vytahovat. Pod blogy, co jsem napsal zde na Abíčku, se rozvíjejí dlouhé diskuse, ve kterých perlí tito „géniové argumenty a poučkami ze života. Při čtení těchto komentářů, je jasně vidět jejich rozhořčení, zlobu a nenávist. Pokud to není nenávist, pak je to požadavek abych se choval a psal jak jsou zvyklí.
Dorazil jsem na Kavčí hory po dvou měsících, kdy jsem tam byl naposled, když se točil poslední díl závislosti. Vlastně na den. Dnes se netočilo „Ze závislosti do nezávislosti,” ale pilotní díl „Vyvolávače emocí.” Trochu jiný druh pořadu, i když vzdělávací a zabývající se mezilidskými vztahy. Tak trochu asertivita, tak trochu skupinová terapie, plus psychodrama. V hale na hlavní vrátnici, jsem si ovšem připadal jako když máme točit závislost. Ze sedmi herců, kteří měli účinkovat ve Vyvolávači jsem jich pět znal. Právě z předchozí spolupráce. Což má své výhody. Tak moc jsem jim nemusel vysvětlovat, že scénář je orientační, budeme dodržovat kostru a jinak budou improvizovat.
Dostal jsem včera nápad a hned jsem jej zatepla sdělil Ivaně. Překvapilo mě, že souhlasila, ba co víc zaujal ji můj nápad začala přemýšlet jak ho dostat do struktury. V tom je moc dobrá. Má systém a do systému dostává moje nápady, svoje nápady. Já moc systematický při psaní nejsem. Píši podobně jako dělám terapii. Poslouchám své nápady, napíši je, všímám si jich jak jdou a pak trochu doladím nesrovnalosti a nechám to být. Stejně tak s terapii.
Dorazil mi dnes plán natáčení nového pořadu. Na úterý 24.8. Bude se točit skoro celý den. Pokus o nový přístup ke vzdělávacímu pořadu. Bude-li z poloviny tak úspěšný jako byla "Závislost" pak budu spokojený. Trochu s tím máme všichni starost, protože opět jdeme málo prozkoumanými cestami. Já sice ne,tak uplně, ale já ten program nacvičuji každý týden s pacienty v blázinci. Jenže program v blázinci a program v televizi jsou dost rozlišné věci.
Navštívil mě Amigo. Potřeboval jsem aby se mi podíval na můj starý Acer, kterému blbne grafika. To byl jeden důvod, proč jsem ho pozval. Druhý, že mě bolí koleno z chození a tak moc nevyrážím mezi lidi. Jsem doma a léčím koleno. Amigo splnil mé očekávání. Je to chytrej kluk, co by potřeboval malinko zkultivovat, což by zřejmě byla práce pro vraha, rozhodně ne pro ženskou a pak by asi všichni zírali. Tady na Abíčku pravděpodobně jeden z nejchytřejších. A nejtalentovanějších. Škoda, že se řítí k tomu aby svůj talent promarnil.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz