30.5.2010 22:37
| Přečteno: 1103×
| Komentářů: 37, poslední 4. 6. 2010
| Hodnocení: 40 % (5 hlasů)
Jan Jílek
Jak se zhoršilo počasí, vyvstal problém, co na sebe, když je venku vítr, schyluje se k dešti a hodlám jít pěšky Dalejským údolím do Řeporyjí na skupinu. Nakonec jsem zavrhl obě bushman-bundy a vytáhl ze skříně víc než deset let starou nylonovou bundu, ve které jsem ještě hrál ve filmu „Kanárek” a to bylo v roce 1998, kdy se ještě točily některé pasáže. Vlastně jsem ji odložil, po svém návratu z Nového Zélandu, kdy jsem tuhle starou, pečlivě naimpregnovanou bundu zapomněl doma a uvědomil jsem si až na stanici autobusu, že nemám bundu v ruksaku. Z pověrčivosti jsem se domu nevrátil pro ni, ale koupil jsem si v Dejvicích jinou.
30.5.2010 01:09
| Přečteno: 1684×
| Komentářů: 47, poslední 1. 6. 2010
| Hodnocení: 62 % (13 hlasů)
Jan Jílek
Tak jsem si nainstaloval „Slepičky” a nelítostně je morduji. Aplikace Moorhuhn mi poskytuje neskutečné potěšení. Už dlouho jsem si nezastřílel s takovou chutí. Kdysi, když jsem si koupil první počítač, který měl harddisk celých 2 Giga mi je donesl Radim. Tehdy jsem je objevil. Později se zdokonalil usilovným tréninkem. Zlepšil koordinaci ruky a mysli, rozvinul postřeh. Protože tohle ty primitivní hry poskytují. Navíc jsem si vždy střílení nebohých virtuálních slepiček vyčistil hlavu. Mám několik takových pomůcek jak si zcela bezpečně hlavu vyčistiti a slepičky jsou jedním z těch nejoblíbenějších. Sice jsem je na několik let opustil, s tím jak jsem přešel na Linux, ale dnes, když používám virtuální počítač na Macu, jsem je znovu instalací VMWARE a následně Windows znovu začal používat. Tak střílím. Už ne tolik jako kdysi, znám triky jak na to, ale čas od času si projdu dvě tři kola, zastřílím a je mi dobře.
29.5.2010 01:18
| Přečteno: 973×
| Komentářů: 17, poslední 30. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Jan Jílek
Pustil jsem si dnes odpoledne krásný film s krásnou písničkou, kterou jsem znal od svého mládí, ale netušil jsem že patří k tomuhle filmu. Film se jmenuje „Absolvent.” Anglicky „The Graduete.” V hlavní roli Dustin Hofman. Film z roku 1967 a já ho viděl až dnes. Prý slavný a známy. Nevím, minul mě v mém mládí. Ale dnes mě skutečně pobavil. Starší dáma, mladý muž a do toho krásná dcera.
27.5.2010 23:02
| Přečteno: 1197×
| Komentářů: 112, poslední 30. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Jan Jílek
Jestli mě něco může namíchnout, tak skutečnost, že když se pracně dovolám do O2 a začne se něco vyřizovat, klekne mi iPhone protože si nevšimnu, že mám vybitou baterii. Tomu se jednoduše říká pech. Teď musím čekat, až se nastartuje nabíjení, protože to u iPhone je lehce komplikovanější. Inu všechno hezké má své stíny jak poznamenal onen člověk, když platil tchyně pohřeb. Budu muset počkat, jako jsem musel hezky vystát frontu na poště, kam jsem si šel pro obyčejnou zásilku, neb jsem si objednal filmy na Amazon.com a ony mi došly. Budu mít teď v nejbližší době westernové večery s Johny Waynem.
27.5.2010 01:11
| Přečteno: 811×
| Komentářů: 19, poslední 28. 5. 2010
| Hodnocení: 83 % (6 hlasů)
Jan Jílek
Vymyslel jsem inovaci ve smyslu, že z domova na Smíchovské nádráží jdu pěšky. Tedy dnes jsem tak aspoň kvačil. Vyrazil jsem po deváté, cestou potkal Tondu, jednoho svého bývalého pacienta. Měl nadváhu, tak asi nekecal, že od perníku abstinuje.Měl jsem radost. Ovšem ještě větší radost mi udělalo, když jsem kráčel od Odry v Bohnicích, kde jsem si chtěl v Plusu zakoupit svačinu a oni měli zavřeno, neb zřejmě Plus ruší. Tedy neměl jsem radost z rušení Plusu, ale z toho, že po projítí hlavní budovy slyším známý hlas, který volal. „Jane, Jane, nechvátej tolik.” Ohlédnu se a hle, ona kmotřenka Kristýna. Ráno jsem na ni myslel, co že asi dělá a jak ji slouží zdraví a co její děti? Takže jsem se hned dozvěděl. Někdy stačí jen pomyslet a už je hotovo.
25.5.2010 21:04
| Přečteno: 1087×
| Komentářů: 36, poslední 26. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Jan Jílek
Pro jistotu jsem přeinstaloval PC a změnil hesla. Začaly se kolem mě dít divné věci na netu a tak je dobré být připraven. Trochu zajistit připojení a takové
drobnosti. Nerad bych se dočkal nemilých překvapení. Přeci jen, ať lidé o Linuxu chtějí nebo nechtějí číst, vždy je dobré něco umět a nemuset vyhazovat peníze za služby, které se rád naučím si poskytnout sám, relaxuji u nich a tak mi ještě tedy pomáhají vydělat jiné peníze a větší, než kdybych se chodil někam živit rukama. Práce sice šlechtí člověka, ale nemusím být až tolik přešlechtěný. Přešlechtěné organismy jsou málo odolné a imunní.
24.5.2010 21:27
| Přečteno: 1084×
| Komentářů: 69, poslední 27. 5. 2010
| Hodnocení: 46 % (13 hlasů)
Občas narazím v komentářích případně v jiných blozích, zde nebo jinde, na útoky týkající se mé osoby, případně lidi, kteří se pohybují kolem mne. Kdysi dávno, mě tyhle útoky rozčilovaly, protože jsem měl pocit, že jsou ve své valné většině nespravedlivé, zlé, nepřející, zamindrákované. Postupem času, kdy jsem začal o všech těch útocích, rádoby kritických komentářích přemýšlet, přišel jsem na jednu věc. Píši je lidé, kteří mají nutkání s mnou a tím co dělám pořád zabývat. Jsou lidé, kteří mě sledují několik let. Několik let komentují moje počínání, moji odbornost, moje úspěchy a neúspěchy, rozebírají mé chyby ať v blozích či v životě. Je jich několik.
23.5.2010 20:09
| Přečteno: 1022×
| Komentářů: 22, poslední 25. 5. 2010
| Hodnocení: 31 % (13 hlasů)
Zcela nedávno běžela na Abíčku debata o rozvádějích se ženách. Byla na základě mého blogu "Umění nenadřít se." V tom blogu jsem se vyjádřil k jedné skupině žen, kterou tak sleduji od svého mládí k dnešku. Nedělám si poznámky, jen dávám na to, co co si tak pamatuji ze svých setkání s těmi ženami, ať jako jejich společník u stolu, milenec či terapeut se svými klientkami. K tomu blogu se vyjádřilo několik diskutujících, ne zcela pozitivně a jeden dokonce se ho pokusil takzvaně vyvážit jiným příběhem, který měl ukazovat na nemravnost mužů.
23.5.2010 02:40
| Přečteno: 909×
| Komentářů: 4, poslední 24. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Sobota, týden končí, jak se kdysi zpívalo v jedné písničce a mám toho za celý týden akorát. Několik špatných zpráv, několik dobrých, hotové dva scénáře, schválené, schůzka se štábem, se kterým jsme točili sedm dílů závislosti. A budeme ještě točit spolu čtyři. Odchází nám krásná produkční, místo ní přijde někdo jiný. Bylo nám všem líto, že ji dali na jinou práci, měli jsme ji rádi vnášela do práce klid a pohodu. Uvidíme jaký bude její nástupce.
21.5.2010 22:52
| Přečteno: 1110×
| Komentářů: 28, poslední 24. 5. 2010
| Hodnocení: 80 % (10 hlasů)
Klidný týden relativně klidný pokračuje. Sice v něm byly dvě těhotenství, z nichž jedno nedopadlo dobře a ve skončeném druhém se narodila mé jediné neteři holčička. Její čtvrté dítě. Ona sama jedináček a teď rodění dětí bere šmahem. Nebojí se prostě mít děti a nebojí se je vychovat. Když mi to sestra volala měl jsem radost i za ni. Holčičku si přála. Jako obvykle jsem byl ve vsi, koupil si a půjčil pár knížek, abych měl nějaké náklady. Ještě budu muset pár tisíc utratit za ,”nutné věci.” Zřejmě si koupím něco co využiji v praxi. Napadlo mě že bych mohl video. Jen budu muset vykoumat jak ho připojím k monitoru na pc abych k němu nemusel kupovat televizi. Ta by jen překážela. Také už si asi dva měsíce kupuji nový oblek, bych řádně reprezentoval.
20.5.2010 23:37
| Přečteno: 1384×
| Komentářů: 244, poslední 27. 5. 2010
| Hodnocení: 58 % (12 hlasů)
Překvapilo mě jakou míru vášní vyvolaly ty předchozí blogy, co všechno se v nich otevřelo a jsem rád, že se mi potvrdilo, že spojení ekonomie plus psychoterapie má takovýto ohlas. Ekonomická samostatnost čast nese v životě jednotlivých lidí samostatnost v myšlení, sebevědomí. Ono sebevědomí ve smyslu: Jsem si sám sebe vědom toho, co svedu, mohu dokázat, co mám před sebou jako možnost.
20.5.2010 01:35
| Přečteno: 1691×
| Komentářů: 16, poslední 21. 5. 2010
| Hodnocení: 67 % (6 hlasů)
Napsal jsem dva kratší blogy a Ajka z toho začala ve vzkazech dělat problém. Zdá se mi, že lidé jen potvrzují můj nedávný blog o tom, že pokud si někdo dovolí být chvíli smutný, má z toho většina lidí kolem něj nakonec větší problém než on sám. Rád bych Ajce řekl, že rozhodně netruchlím za jakoukoliv ženskou a rozhodně nejsem v příliš špatné náladě. Jednoduše žiji sám, nelíbí se mi, co kolem mne v poslední době děje a nemám z toho radost. Jinou újmou netrpím.
18.5.2010 21:38
| Přečteno: 947×
| Komentářů: 68, poslední 22. 5. 2010
| Hodnocení: 50 % (4 hlasů)
Vzpomínal jsem dnes na dobu, kdy jsem v babím létě chodil světem. Babí léto mám rád. Je teplo, není horko , rána bývají chladná, svět se mi zdá přiměřený. Babí léto je jako žena mezi dvaceti pěti lety a třiceti. Krásná a dozrávající. V babím létě se dá skutečně žít. Byl jsem v Anglii dvakrát, jednou na podzim, jednou v červenci. V červenci jsem zažil „right British summer.” Což znamená, že ráno je hezky dopoledne prší a fouká vítr, odpoledne se protrhávají mraky, ale prší a je mlha, to vše dohromady. Zažil jsem tuhle situaci. Tedy nutno podotknout, že jsem prvních čtrnáct dní zažil něco, co se vzdáleně podobalo létu. Bylo kolem 20 - 22 stupně vítr moc nefoukal, děti na plážích u English Chanell se máchali ve vodě, Britové si pochvalovali, že je léto. Nebral jsem jim to.
17.5.2010 22:05
| Komentářů: 39, poslední 18. 5. 2010
| Hodnocení: 75 % (4 hlasů)
Mám problém. Klekl mi router a tím pádem i celá síť. Jsem připojený
kabelem od modemu přímo do iMacu a na PC nebo Macbooka zatím používám,
pokud se chci připojit, jako modem iPhone. Což je jistě v případě nouze
dobré, ale pomalé. A přehazovat kabely se mi už nechce. Měl jsem dva
routery typu Asus a ani jeden nevydržel déle jak dva roky. Oba klekly hravě
po uplynutí záruční doby a dávat je opravovat do servisu a riskovat, že po
opravě odejddou zase se mi nechce.
Tak se ptám ctěné komunity. Ví někdo o slušném routeru, který vydrží
víc než dva roky a na kterém půjde i kabelové připojení UPC? Nestojím o
Asus. Dvě špatné zkušenosti mi stačí. Díky za informace.
17.5.2010 00:07
| Přečteno: 1099×
| Komentářů: 9, poslední 17. 5. 2010
| Hodnocení: 83 % (6 hlasů)
Tak jsem zašel nakoupit a cestou jsem vzpomínal na Kanadu, co jsem tam kde dobrého měl a snědl. Jedna z takových stěžejních událostí bylo, když jsem jel s Miladou na sever za poníkem, jak se nakonec ukázalo zbytečně, protože poník sice byl, krásný, hodný leč netrénovaný, ale to už je jiná historka, a dostal jsem chuť na fish & chips. To už jsme opouštěli Princ George a Milada ve své dobrotě neváhala a jala se hledat v městečku Quesnel, tedy na kanadské poměry, respektive na poměry British Columbia město, restauraci, která je na tenhle produkt zařízená. Kdo hledá najde. Našli jsme, vešli, usedli, Milada objednala. Dala mi na výběr. Normální porci anebo asi o tři dolary dražší jenže budou doplňovat podle hladu. V Kanadě netuší, jakou tohle má pro mne výhodu. Doplňovali třikrát. Bylo pro to několik důvodů:
16.5.2010 01:30
| Přečteno: 1005×
| Komentářů: 44, poslední 18. 5. 2010
| Hodnocení: 38 % (8 hlasů)
Na schůzku ze slečnou Klevisovou z Cosmopolitanu jsem dorazil včas a neoholený. Lenost mě přemohla, protože jsem od rána od devítí makal na scénáři s Ivanou. Dokončili jsme ho a musím říci, že to je díl na kterém mi asi nejvíc záleží. Je v něm nejvíc mých autobiografických prvku. Při psaní mi probíhaly hlavou všechny možné filmy vzpomínek. Cítil jsem se skvěle a znovu jsem se bez námahy vrátil do těch dob, před víc jak dvaceti lety.
15.5.2010 02:08
| Přečteno: 1074×
| Komentářů: 32, poslední 17. 5. 2010
| Hodnocení: 33 % (9 hlasů)
Jsem dnes ráno vzpomínal, jak se mi kdysi dostala do ruky kniha „Mipam, Láma s patero moudrostí” a jak jsem byl překvapený popisovaným nevlídným zacházením se žáky. Odporovalo to všem informacím, které jsem dostával z okruhu lidí, kteří se zabývali Jógou, makrobiotikou, esoterikou a dalšími „duchovními disciplínami.” v Čechách. Samozřejmě, že když jsem pokračoval jak v terapeutickém výcviku, v jógovém výcviku, pochopil jsem že ona tvrdost praktikovaná mistry Zenu, Jógy je zcela přirozená, protože zkouškou, kterou musí každý žák projít před přijetím, ukazuje mistrovi odhodlání žáka a zároveň umožňuje na základě žákova odhodlání stupňovat zátěžové situace, které žáka sice frustrují, ale nikoliv natolik aby je nezvládl. Tím dostává žák informaci o své schopnosti obstát v tvrdém a náročném způsobu života.
14.5.2010 09:38
| Přečteno: 1704×
| Komentářů: 102, poslední 19. 5. 2010
| Hodnocení: 67 % (9 hlasů)
Vystoupil jsem na stanici na Metru B Luka a jak někdy mám zvyk, stavil jsem se na WC. Většinou na téhle stanici nebývá nával a je tam poměrný klid. Dnes to bylo trochu jinak. Kromě muže. který již výše zmíněný WC spravuje, tam stáli v předsíňce, či jak bývá dnes zvykem říkat v recepci, ještě další tři muži, něco mezi bezdomovci a proletariátem. A jedna žena.
12.5.2010 22:44
| Přečteno: 1312×
| Komentářů: 36, poslední 15. 5. 2010
| Hodnocení: 83 % (6 hlasů)
Mám také rád, jak Milada kdysi psala ve svém komentáři k problému „to be positive,” když lidé hledají jak něco udělat, než z jakého důvodu to nejde. Pokud někdo přistupuje k životu takhle, jsem jeho příznivcem. Před několika lety, kdy jsem začal docházet na portál www.abclinuxu.cz, jsem v jedné patičce poprvé četl větu o níž nevím, kdo je autorem, ale jež se mi náramně líbí. Ta věta zní asi takhle. Neříkej, že něco nejde udělat, protože se zcela určitě najde blbec, který to udělá. Ano, jsou tací mezi námi, kteří prostě nehledají důvody, ale cesty k tomu jak dosáhnout úspěchu. Většinou nejsou moc populární, protože nastavují zrcadlo těm, kteří se udržují ve své „neomylnosti” v tom co jde a co ne.
12.5.2010 00:07
| Přečteno: 1316×
| Komentářů: 37, poslední 12. 5. 2010
| Hodnocení: 50 % (4 hlasů)
Tak jsem podnikl obvyklou obvyklou sobotní cestu do knihovny a po obchodech. Tedy, byl jsem v Tescu na Národní. Mám to při cestě. Dumal jsem nad tím, že bych si koupil novou bundu, ale žádná se mi nelíbila. Jenže, uviděl jsem krásné košile z dvěma kapsičkami a neodolal jsem, koupil jsem. Od mládí mám rád košile z kapsičkama. Navíc jsem objevil CD z Waldemarem Matuškou za celých 99 Kč a už mi teď hraje ve věži. Jednoduše jsem pamětník a tohle je krásná muzika mého mládí. Když už mi říkají na chatu dědo, tak si říkám, jo jasně.
10.5.2010 21:54
| Přečteno: 1492×
| Komentářů: 109, poslední 15. 5. 2010
| Hodnocení: 73 % (11 hlasů)
Stál jsem před Vinohradským divadlem a sledoval dlaždiče. Zíral na ně v obleku s kravatou. Čekal jsem na Janu a Alenu. Jak jsem sledoval, zároveň jsem vzpomínal. Vzpomínal na pana Losa a pana Čelekovského, u kterých jsem před víc jak čtyřiceti lety pracoval jako přidavač. Oba byli mistři dlaždičští. Pan Čelekovský byl lepší dlaždič než pan Los, ale pan Los byl lepší obchodník. No a já jsem se v té době učil prvním rokem klempířem, dělal jsem různé melouchy a mimo jiné jsem pracoval pro pana Losa. Platil mi na tehdejší dobu královsky. Celých dvanáct Kčs na hodinu. To v té době měl málokdo.
9.5.2010 22:09
| Přečteno: 1162×
| Komentářů: 36, poslední 12. 5. 2010
| Hodnocení: 44 % (9 hlasů)
Povídal jsem si dnes s pacienty při asertivitě o konfliktu, vztazích, lásce a vlastní ceně. Hodně tam běželo otázek, co je konflikt, co spor a jaký smysl má konflikt. Bylo to opravdu zajímavé a jako mnohokrát jsem si uvědomil, jakou cenu někdy pro mne tyhle diskuse mají, k čemu mě dokáží vyhecovat. Vzpomínal jsem přitom na některé své lásky,které mě opustily s tím, že nemám pro ně cenu. Nemít cenu, pro mne jako pro člověka, tohle zažít není nijak příjemné, ale nakonec se ukázalo, že ona „ má bezcennost” deklarovaná z jejich strany je vlastně určitý projev bezmoci. Bezmoci, kdy nezvládly konflikt mezi námi a ukončily vztah a nakonec z toho ukončení vytěžily jen ono ukončení a nic víc. Leckteré později hledaly ke mě cestu.
9.5.2010 00:37
| Přečteno: 1070×
| Komentářů: 36, poslední 11. 5. 2010
| Hodnocení: 70 % (10 hlasů)
Dnes z rána jsem neměl naprosto žádnou náladu. Ráno mě při probuzení bolela pravá ruka, vůbec se mi nechtělo vstávat a natož jít ještě do práce. Cestou do práce se nic zvláštního nedělo. Kupodivu. Přemýšlím o zítřku, kdy mám schůzku s dámou, které budu nabízet svůj a Irenin program protidrogové protikriminální prevence na školách. Jestli to dobře dopadne, nebudu mít nějaký čas starosti o peníze. Zatím všude, kde jsme na školách tento koncept uplatnili, měli jsme s tím úspěch. Některé paní učitelky oceňovaly můj netradiční přístup. Netradiční z pohledu přefeminizovaného školství, jejich ženské pedagogické zkušenosti. A z hlediska mé mužské zkušenosti mého pohledu, zcela tradiční a proto funkční. Přeci jen sígři odjakživa dali na tvrdé hochy. A příliš laskavé a nebo příliš vzrušené chování (zlí jazykové mluví o hysterii) , některých kantorek nikam nevede.
7.5.2010 23:58
| Přečteno: 1489×
| Komentářů: 28, poslední 12. 5. 2010
| Hodnocení: 73 % (15 hlasů)
Napsal mi milovaný stát. Respektive VZP. Prohlédl jsem třístránkové psaní, výpis z účtu od roku 1993 - 2008 a dočetl jsem se, že jsem dlužný celých 184 Kč. Moc se mi líbil ten dodatek, že mi píšou proto abych jim nezůstal dlužný a náhodou nedošlo k promlčení dluhu. Jasně já jsem za 15 let dlužný 184 Kč a to si tedy milovaný stát líbit nedá. Jak by to dopadlo, kdybych náhodou si ten hříšný obnos ponechal? Kam by stát došel? Jenže, jak jsem zjistil, je to dluh za penále, které jsem měl zaplatit za zpoždění platby za dva měsíce v roce 1993, kdy jsem byl tři měsíce na pěší cestě na Gibraltar a zjistil jsem po návratu, že jsem nezaplatil zdravotní pojištění.
7.5.2010 08:00
| Přečteno: 1055×
| Komentářů: 22, poslední 7. 5. 2010
| Hodnocení: 75 % (8 hlasů)
Vydal jsem se do Děčína za sestrou. Dlouho jsme se neviděli. Asi šest let. Prostě, už se o setkání domlouváme dlouho a nakonec musí mít nějaké potíže abych se za ni vydal. Tak jsem se vydal. Vlak jel na čas, čistý skoro byl a neměl ani na příjezdu zpoždění. Sestra nebydlí přímo v Děčíně, ale v Benešově nad Ploučnicí. Deset km za Děčínem. Vlak jede kolem děčínského zámku a ke své lítosti jsem zjistil, že mi zrušili děčínští radní koupaliště pod zámkem. Smutek zaplavil moji duši. Na to koupaliště jsem se asi od svých osmi let chodil sám koupat. Je kilometr od domova kde jsem vyrostl a když bylo teplo, dostal jsem korunu dvacet na vstup, vzal sestru za ruku, protože je o dva roky mladší a šli jsme na koupaliště.
5.5.2010 22:24
| Přečteno: 928×
| Komentářů: 20, poslední 7. 5. 2010
| Hodnocení: 58 % (12 hlasů)
Mnohokrát jsem psal o tom, že rozlišuji mezi pomocí a prospěchem. Nikdy jsem neuměl příliš dobře vysvětlit, v čem vnímám zásadní rozdíl, ale dnes ráno při individuálním pohovoru jsem něco malinko objevil. Všiml jsem si totiž, že pro mnohé lidi je velmi těžké přijmout jakoukoliv pomoc od kohokoliv, vzhledem k tomu, že je, nebo byla jim velmi často pomoc nabízena jako neschopným. Většina z nás nemá ráda být považována za neschopné. Proto je tolik, těch, kteří odmítají být přímými příjemci pomoci. I tam kde jde o jejich život.
4.5.2010 21:23
| Přečteno: 8765×
| Komentářů: 159, poslední 8. 5. 2010
| Hodnocení: 58 % (12 hlasů)
Na jedné terapeutické skupině bylo velmi zajímavé téma. Téma sebeúcty. Ptal se mě jeden klient jak onomu pojmu rozumím. Nechal jsem jej i skupinu tápat. Sám pro sebe mám pojem sebeúcty definován asi tak, že jsem rovný všem lidem na světě a stejně dobrý, proto vždy chci pro sebe to, co je nejlepší k dostání.
3.5.2010 21:42
| Přečteno: 1023×
| Komentářů: 8, poslední 4. 5. 2010
| Hodnocení: 60 % (10 hlasů)
Včera v blázinci při skupině jsem si tak poslouchal a míhaly se mi při onom poslouchání vzpomínky na časy, kdy jsem pracoval s lidmi, kteří měli roztroušenou sklerozu. Není tahle nemoc ani trochu hezká nemoc a má nevýhodu, že leckdy po letech stability a klidu se rozjede a během několika dní se lehce stane, že z člověka, který byl schopen téměř všeho se stane jedinec, jež není schopen skoro ničeho. V roce 1989 jsem v únoru si udělal kurs sociálního pracovníka, pro práci s lidmi s touto chorobou.
2.5.2010 20:39
| Přečteno: 741×
| Komentářů: 16, poslední 5. 5. 2010
| Hodnocení: 75 % (4 hlasů)
Dorazil jsem do Williams Lake. Město u dlouhého táhlého jezera, kanadská ves, co se tváři jako město. Kecali mi ze se musím vrátit zpátky do města abych se dostal k internetu. Potkal jsem cestou informační středisko, kde je zadarmo. Poníka jsem sice v Prince George dostal k dispozici, jenže dáma co nám ho prodala, nám zapomněla říci, ze kobylka je sice hodna, ale netahavá. Navíc jsme dostali k ni postroj, který byl hezky, bohužel nepasoval na ni. Místní lide nám poskytli pomoc, co mohli, ale nic nepomohlo. Milada, tedy kobylku dala převychovaní s tím, ze si ji bud vychovanou nechá a nebo ji nevychovanou prodá. Ale kobylka to byla fakt moc hezká.
Kobylka Princess Třeba ji do příštího roku vychovají a pak ji skutečně použiji.
1.5.2010 21:04
| Přečteno: 1221×
| Komentářů: 138, poslední 3. 5. 2010
| Hodnocení: 46 % (13 hlasů)
Včera jsem dorazil domu ze skupiny a bez nějakých okolků jsem šel hned spát. Nemívám ve zvyku většinou jít kolem deváté večer chodit spát, ale tělo spánek žádalo, tělu se spánku dostalo. Probudil jsem se před půlnocí. To se mi obvykle stává. Probudím se chvíli přemýšlím, pak trochu praktikuji jógové techniky a zase jdu spát. Ještě než jsem usnul, dumal jsem nad svojí knihovnou. Mám velikou knihovnu a mohl bych ji mít tak třikrát větší, kdybych neměl dobré srdce a knihy nepůjčoval. Ale vrátím se k tomu přemýšlení. Vím, že mám knihovnu plnou balastu. Balastu ještě z dob reálného socialismu. Tehdy jsem četl a kupoval všechno. Dobré knihy, mizerné knihy.
30.4.2010 22:25
| Přečteno: 1139×
| Komentářů: 41, poslední 1. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Mála vsuvka mezi seriálovými díly.
Krásná Gabriela včera prohlížela mé fotografie na mém infu a ptala se mě jestli ona cesta splnila mé očekávání. Odpověděl jsem jí že ano, načež jsem jsem se dozvěděl, že jsem šťastný muž, kterému se plní všechny přání. Byla noc a neměl jsem nějakou zvláštní chuť na hlubokomyslné filozofování. Na tuhle činnost nemám většinou chuť ani přes den. Dnes jsem jen tak nechal volně plynout myšlenky a zjistil jsem jednu věc. Že je už hodně dlouho, kdy jsem něco od něčeho čekal. Jdu na sraz a nemám očekávání, jedu do Kanady a taktéž nemám očekávání. Lidé se mě ptají co chci vidět a já ani nevím. Nechám vše osudu.
29.4.2010 21:07
| Přečteno: 754×
| Komentářů: 18, poslední 1. 5. 2010
| Hodnocení: 57 % (7 hlasů)
Volali mi včera večer, z KLM, že mi přesunují můj linkový let o dvě hodiny, pro nějaké potíže s místem a proto mi sníží cenu letenky o 250 euro. Nijak jsem si nestěžoval, takové odškodnění se mi líbilo. Dal jsem zprávu Janě, že pro mne ráno nemusí v osm, ale stačí v deset. A taky jo. V deset přicválala Jana taxíkem, naložili jsme vozík s ruksakem a vyrazil jsem vzhůru do nových dobrodružství.
28.4.2010 23:29
| Přečteno: 972×
| Komentářů: 142, poslední 26. 11. 2019
| Hodnocení: 50 % (4 hlasů)
Hrál Yesterday. Hrát Yesterday jsem v životě slyšel mnoho lidí. Na kytary, jako bigbeat případně i orchestrálku. Nejvíckrát samozřejmě Beatles. Sir Paul tenhle song zpívá skvěle a když slyším jej zpívat, neopomenu si zazpívat s ním
Yesterday, all my troubles seemed so far away. Now it looks as though they're here to stay Oh, I believe in yesterday...
27.4.2010 20:42
| Přečteno: 744×
| Komentářů: 7, poslední 29. 4. 2010
| Hodnocení: 60 % (5 hlasů)
Tak si tak s Miladou posíláme vzkazy a informace o poníkovi a začínám si uvědomovat, že to,co jsem kdysi při četbě Pána prstenů si představoval, tak se stává skutečnosti. Inu pokud si někdo představuje skutečnost, stane se z představy skutečnost. Úplně cítím toho poníka. Budu muset oprášit znalosti z ošetřování zvířat a pořídit si nějakou literaturu jak se na cestách o poníka co nejlíp starat. Taky hřeblo a kartáč, ale to všechno asi až v Kanadě. Jak jsem brouzdal po netu, dokonce jsem našel nabídku na prodej. Osm tisíc za něj chtěli. Jenže Kanada je kapku z ruky abych tam poníka dopravil, takže starost o sehnání jsem nechal na Miladě. Chudák Milada. Já budu mít zážitky a ona starosti. A to se známe pouze z netu a přes skype.
26.4.2010 21:26
| Přečteno: 988×
| Komentářů: 14, poslední 27. 4. 2010
| Hodnocení: 86 % (7 hlasů)
Rozhodl jsem se, že dám dohromady malý seriál, o cestě do Kanady a po Kanadě, který budu postupně uveřejnovat. Příspěvky jsou dvojího druhu. Jedny budou přímo z Kanady, tak jak jsem je psal z Kanady a pak ty, kdy jsem se zabýval přípravou cesty. Je na nich i pro mne samotného zajímavé sledovat, jak se mé představy lišily od skutečnosti. Všechny zde uveřejněné příspěvky o Kanadě jsou z roku 2008.
25.4.2010 20:51
| Přečteno: 1120×
| Komentářů: 41, poslední 27. 4. 2010
| Hodnocení: 85 % (13 hlasů)
Půjčil jsem si film. „Dobrý Will Hunting.” Krásná hollywoodská pohádka o nadaném matematikovi. Ale musím říci, že onen zvolený způsob terapie, který jsem tam viděl, mi přišel hodně lidský a hodně dobrý. Práce s vlastním příběhem má svoje výhody. Sice i svoje úskalí, ale ten terapeut byl evidentně za sebe. Jsem rád, že jsem si pořídil pohádku, která měla děj,smysl, příběh, který byl poměrně uvěřitelný. Géniové se prostě rodí a nikdo neví kde.
24.4.2010 22:39
| Přečteno: 892×
| Komentářů: 7, poslední 25. 4. 2010
| Hodnocení: 62 % (13 hlasů)
Být dnes odpoledne na komunitním programu, kterému pacienti říkají, „..co týden dal..” a já ho nazývám, „co bylo důležitého v tomto týdnu?” Musel bych říci, že jsem prošel kardiologii, povídal si včera s dcerou Petrou přes skype, přičemž jsem poprvé využil kamerku zabudovanou v displeji Macbooka, což mi udělalo radost, protože, když jsem Petru uviděl na monitoru, byl to úplně jiný pocit, než jen když se slyšíme.
23.4.2010 21:36
| Přečteno: 1324×
| Komentářů: 145, poslední 26. 4. 2010
| Hodnocení: 37 % (19 hlasů)
Mnohokrát jsem přemýšlel, proč nejsem levičák a zjistil jsem jednu věc.
Na levičáka nejsem dost naivní. Zřejmě nejsem dost dlouhodobě nepoučitelný.
Za šedesát let svého života jsem vypozoroval, že všude, kde měli navrch
různí Marxové, Leninové, Paroubkové, šla ekonomika, vzdělanost, kultura
šmahem dolů. Československo od roku 1948-1989 je toho důkazem.
22.4.2010 21:58
| Přečteno: 1362×
| Komentářů: 67, poslední 24. 4. 2010
| Hodnocení: 73 % (15 hlasů)
Jsem si dnes koupil dopisní obálky a známky. Cestou z trafiky jsem přemýšlel, kdy jsem naposledy napsal někomu dopis rukou. Bylo to asi v období roku 2000 kdy jsem se seznámil s Dominikou. Dominika byla krásná mladá a samozřejmě modrooká bruneta. Bydleli jsme spolu na ubytovně. Tedy ona o dvě patra výš a já v přízemí. Než jsme se k sobě sestěhovali, trvalo to nějakou chvíli. Tehdy jsem navíc neměl mobil, ten jsem si koupil vlastně až po rozchodu s ní. Takže jsem ji staromódně, pokud nebyla doma a nechtěl jsem ji rušit telefonem na oddělení, psal vzkazy na papír, dával do obálky a strkal za dveře.
22.4.2010 01:11
| Přečteno: 1337×
| Komentářů: 79, poslední 24. 4. 2010
| Hodnocení: 64 % (11 hlasů)
Udělal jsem si za svého života několik nesmiřitelných nepřátel. Muže i ženy. Žen bylo víc a nebo jsem měl u mužů větší kliku. Udělal jsem si je svým přístupem k nim, tím, že jsem jim dal najevo, že bez nich umím žít, hodlám bez nich žít nehodlám toho litovat. Tohle se u jistého druhu lidí jednoduše neodpouští. Neodpouští se odmítnutí, neodpouští se jakákoliv neochota se zabývat potížemi druhého člověka, kdykoliv si zamane. Docela chápu, také se necítím nijak skvěle pokud se na někoho obrátím s nějakou žádostí a on mne odmítne.
20.4.2010 22:58
| Přečteno: 1257×
| Komentářů: 113, poslední 24. 4. 2010
| Hodnocení: 67 % (9 hlasů)
Byli dva. V uniformě. Policejní. On byl jeden. Měl asi tři promile v krvi, 170cm a kolem šedesáti kilo. Tři promile a zlost na policejní sbor, to vše dohromady mu dávaly pocit, že Tichý oceán je louže, co mu není ani po kolena. Mumlajíce něco o „zkurvených policajtech,” který je nutný zmlátit, se k nim přiblížil. Rozpřáhl se a uhodil. Netrefil a gravitace ho zradila. Upadl, zvedal se skoro rychle. Asi hodlal pokračovat. Ti dva nelenili, sice na rohu Perštýna a Husovky klábosili s děvčetem. Než se zvedl, jeden z policajtů si stačil bleskově sundat blůzu a čepici, podal obé děvčeti, chytil bojovníka proti policejnímu útlaku za vlasy, srazil na zem, sedl si na něj, druhý v poklidu sundal pouta z opasku.
19.4.2010 21:35
| Přečteno: 2138×
| Komentářů: 63, poslední 22. 4. 2010
| Hodnocení: 82 % (11 hlasů)
Přemýšlel jsem dnes o manželkách alkoholiků. Ani ne tak o dětech, ale o nich samých. Vzpomínal jsem na ruskou literaturu, kde jsou tyhle životy jasně popsány. Drsně, drasticky, realisticky. Někteří říkají naturalisticky. V žádném případě to není hezké čtení. On to není ani hezký život. Manželka alkoholika ať se na její život díváme z jakéhokoliv úhlu, má život plný utrpení a slz.Může být stíhačka, může být oběť, může být zachranitelkou, vždy dobrovolně setrvává, především dnes v situaci, která nic nikomu nepřináší. Mimo trápení.
18.4.2010 22:20
| Přečteno: 1019×
| Komentářů: 14, poslední 22. 4. 2010
| Hodnocení: 78 % (9 hlasů)
Tak jsem už včera navlékl jen bundu a pod ní jen košili. Rozhodl jsem se že jaro je tady. Vlastně předjaří. Předjaří mám rád. Stejně jako mám rád měsíc říjen a listopad. Ještě není zima, ale podzim končí, vzduch je chladný, krásně syrový. V předjaří zase vzduch voní. Není ještě moc teplo, Slunce hřeje mírně, nic zeleného až najednou všechno vyleze. Počasí umí krásně zaskočit.
17.4.2010 22:30
| Přečteno: 1625×
| Komentářů: 18, poslední 20. 4. 2010
| Hodnocení: 79 % (14 hlasů)
Zakoupil jsem stan. Lehký, jednoplášťový na kolo určený, ale i pro pěšáka vhodný. Celých 960 gramů vážící. Sice se prodávající divil z jakého důvodu si nekoupím něco „pořádného,” ale nedal jsem na něj. Jednoduše určitě bude lepší než ta celta nebo igelit pod kterým jsem spal do svých 46 let. Až jsem si pořídil stan. Tehdejší Markéta si ho pořídila v Londýně a půjčila mi ho na cestu po Británii. Další rok jsem si už pořídil svůj. Malé Áčko, které jsem nakonec věnoval Václavovi, protože jsem si koupil první kopuli. Tak to je historie mých stanů, které zatím až na jednu výjimku, výše uvedenou končili v kontejnerech u letiště.
16.4.2010 22:40
| Přečteno: 1216×
| Komentářů: 45, poslední 18. 4. 2010
| Hodnocení: 73 % (11 hlasů)
Výročí sedmnáctého listopadu se blíží, čtu oslavné i záporné texty k této události. „Pravdivá a nikým a ničím nefalšovaná” svědectví. Popisky „ukradené revoluce,” jak jsem kdysi ještě v dobách krátce po převratu v 1989 slyšel od jednoho herce v divadle Solidarita. Nebudu psát ani historii, ani vzpomínky, ani vyvracet konspirační teorie. Ale spíše co mi těch dvacet let života bez komunistické věrchušky poskytlo.
15.4.2010 22:33
| Přečteno: 1076×
| Komentářů: 56, poslední 17. 4. 2010
| Hodnocení: 62 % (13 hlasů)
Patnáctý duben. Dnes má narozeniny můj otec, moje žena Petra, tedy žena, protože podle církevního práva jsme pořád manželé, kdežto podle světského jsme už devatenáct let rozvedeni. Petra a táta jsou na den od sebe třicet pět let vzdáleni věkem. Tátovi by bylo osmdesát čtyři, Petře čtyřicet devět a Babetě dvacet. Dcera Babeta má narozeniny za měsíc, také patnáctého a já patnáctého prosince. Čtyři patnáctky v jedné rodině. Být numerolog, zcela určitě bych z toho něco vyvodil. Ale nejsem. Takže ty patnáctky beru jako kuriozitu. Nikdy jsme se pohromadě nesešli. Táta umřel šest let před mou svatbou s Petrou, a já dceru Babetu viděl na chvíli jednou v životě. Tak už to chodí. V moderní době. Jsem zavržený otec. Dnes už doslova.
14.4.2010 23:59
| Přečteno: 1987×
| Komentářů: 137, poslední 17. 4. 2010
| Hodnocení: 54 % (13 hlasů)
Probíral jsem se včera filmy na DVD v různých prodejnách. Nakonec jsem si koupil asi dvacet let starý film s Belmondem „Samotář” samozřejmě jak jsem nedávno psal, na všech těch obalech prohlížených filmů, stejně jako na záložkách knih, bylo ujištění, že pokud si ten film koupím, rozhodně neprohloupím a málem tam chybělo tvrzení, že ještě mí pravnuci, až tu dávno nebudu mi budou vděční. Nevyvracím jim to, nemám jim za zlé, že mi chtějí prodat a přitom se mě pokusit přesvědčit o nadprůměrné kvalitě. Nemám jim tohle za zlé, protože na rozdíl od „Nové kulturní fronty České republiky„ se mě pokoušejí jen přesvědčit, abych vyndal peníze z kasy zaplatil u pokladny a odnesl si ono veledílo domů. Poctivý obchod. Nová kulturní fronta mě přesvědčuje, že mám povinnost dát peníze na umění.
13.4.2010 23:48
| Přečteno: 2272×
| Komentářů: 54, poslední 17. 4. 2010
| Hodnocení: 67 % (18 hlasů)
Pustil jsem si v noci pořad „Rodina a já” o střídavé porozvodové péči o děti s dr. Klimešem. Klimeše si rád čtu a rád ho poslouchám, protože ho považuji za chytrého chlapa, který ví o čem mluví, a co se výchovy dětí týče a rodiny, mám v mnohem na věc stejný názor. Nijak mě v té debatě nepřekvapilo, že Klimeš nijak zvlášť, vlastně skoro vůbec, tento „moderní způsob” péče o děti nepodpořil. Znám několik případů a ve všech se objevují podobné problémy.
12.4.2010 22:00
| Přečteno: 1898×
| Komentářů: 71, poslední 16. 4. 2010
| Hodnocení: 50 % (12 hlasů)
Zprovoznil jsem si po dlouhé době na FreeBSD poštovního klienta Mutt. Pokud někdo neví, co je poštovní klient, jedná se o aplikaci, která posílá a přijímá elektronickou poštu. Zprovoznit něco jako je Mutt abych s tím byl spokojený, chvíli trvá, ale já mám času dost, protože odpočívám. A hraji si. Mutt je příjemná linuxová aplikace, dá se použít i na FreeBSD, má nekonečné množství nastavení. Tohle je výhoda všech unixových systémů open source, že si je znalý člověk může přizpůsobit zcela na míru, není odkázaný na to co dostane jako ve woknech a navíc zadarmo a nekrade. Nekrade, tak jako se krade při používání woken. Nemusí se bát, že ho někdo bude nahánět pro nelegální užívání nakradených programů. Je státní svátek. Pokud se dnes domluvím s Katkou, půjdu navštívit vnuka. Roste pěkně, prý ani moc neřve. Tak uvidím.
11.4.2010 23:58
| Přečteno: 1578×
| Komentářů: 20, poslední 14. 4. 2010
| Hodnocení: 72 % (18 hlasů)
Byl jsem zvědavý včera na to, jak Alan nastříhal pořad „Ten kluk se neseznámí.” Jako vždy dobře. Zaznělo tam vše důležité co zaznít mělo. Marcel řekl, že se lidé musí naučit mluvit, cože je pravda, seznámení by neměl být úkol, což je také pravda, ale stále si myslím, že jestli je něco důležité? Tak především si uvědomit, že odmítnutí ne vždy, a v takových případech jen málokdy je o našich kvalitách, ale spíš o potřebách toho druhého.
Novější zápisy •
Starší zápisy
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
