Nevidomý uživatel Linuxu v blogu upozornil na tristní stav přístupnosti na linuxovém desktopu (část první, druhá, závěr), přičemž stížnosti jsou podobné jako v roce 2022. Vyvolal bouřlivou odezvu. Následně např. Georges Stavracas shrnul situaci v GNOME. Debata o jiném aspektu přístupnosti, emulaci vstupu pod Waylandem, také proběhla na Redditu.
DevConf.CZ 2025, tj. open source komunitní konference sponzorovaná společností Red Hat, proběhne od 12. do 14. června v Brně na FIT VUT. Publikován byl program a spuštěna byla registrace.
Byla vydána nová major verze 28.0 programovacího jazyka Erlang (Wikipedie) a související platformy OTP (Open Telecom Platform, Wikipedie). Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Český telekomunikační úřad zveřejnil Výroční zprávu za rok 2024 (pdf), kde shrnuje své aktivity v loňském roce a přináší i základní popis situace na trhu. Celkový objem přenesených mobilních dat za rok 2024 dosáhl dle odhadu hodnoty přibližně 1,73 tis. PB a jeho meziroční nárůst činí zhruba 30 %. Průměrná měsíční spotřeba dat na datovou SIM kartu odhadem dosáhla 12,5 GB – v předchozím roce šlo o 9,8 GB.
Z novinek představených na Google I/O 2025: Přehledy od AI (AI Overviews) se rozšiřují do dalších zemí. Užitečné, syntetizované přehledy od generativní AI jsou nově k dispozici i českým uživatelům Vyhledávače.
Šestice firem označovaných jako „MAMAAN“ – tedy Meta (Facebook, Instagram), Alphabet (Google), Microsoft, Apple, Amazon a Netflix – je zodpovědná za více než padesát procent světového internetového provozu. Dalšími velkými hráči jsou TikTok a Disney+. Společně tak zásadně určují podobu digitálního prostředí, spotřebitelského chování i budoucích trendů v oblasti technologií. I přesto, že se podíl těchto gigantů od roku 2023 o něco snížil, jejich dominantní postavení zvyšuje volání po regulaci.
Evropská komise (EK) navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 Kč) za každý malý balík vstupující do Evropské unie. Poplatek se má týkat balíků v hodnotě do 150 eur (zhruba 3700 Kč), které v EU nepodléhají clu. V loňském roce bylo do EU doručeno kolem 4,6 miliardy takovýchto balíků. Poplatek má krýt náklady na kontroly rostoucího počtu zásilek levného zboží, které pochází především z Číny.
Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Najít správnou odpověď to dá práci a musí být k tomu účelu položeno mnoho otázek a být vysloveno mnoho slov. To by mohla být asi odpověď Caroline, která se v jednom komentáři ptala na důvody pro něž píšu svůj blog. Strávil jsem roky v psychoterapeutických výcvicích, učil jsem se sledovat svoje pocity, svou mysl za pomoci jógových a zenových technik a přesto je spousta odpovědí, na které jsem nedosáhl. Naučil jsem se že je dobré naslouchat druhým lidem a přesto někdy neslyším, protože jsem třeba unavený, nebo se mi jednoduše nechce. A teď se na mě chce abych přišel na to proč píši provokativní blogy? To bude teprve fuška
Tento zápisek je na přání Amigapowera. Každý kdo si jej otevře, čte ho na vlastní riziko a každý je odpovědný za své emoce. Stěžovat si může v redakci, na lampárně a případně v presidentské kanceláři. Zabývat se budeme vztahy, respektive možnosti, které se nabízí v oblasti seznamování. Autor zápisku v něm použije výsledky svých vlastních zkušeností při seznamování, terapeutické poznatky plynoucí z dlouholeté praxe a neručí za výsledky. Stejně jako autoři nabízených řešení pro IT v oblasti open source. Použití tedy na vlastní riziko. Se vším, co je zde uvedeno můžete nesouhlasit, popřít, vyvracet.
Kdo hledá najde. Se říká už od dob biblických. Hledal jsem a našel jsem. Napřed tašku, včera v Kotvě na náměstí Republiky, když jsem si po procházce do vsi z Barrandova na Mariánské náměstí ještě předtím odskočil do knihkupectví v Celetné, kde jsem našel velmi zajímavou knížečku jménem „Filokalia.” Soubor textů Východní Církve. Po něčem takovém jsem se pídil už delší dobu. A do třetice všeho dobrého, objevil jsem možnost jak svou starou televizní kartu na PC, s níž jsem byl velmi dlouho a náramně spokojený provozovat i nadále.
Prošli jsme několika příběhy a postřehy až k závěru knihy. Není dlouhá a není vyčerpávající. Poušť samoty, po které se někdy v životě, někteří z nás pohybují, není ani příjemná ani vlídná. Většinou nelze dát na rady, a to i dobře míněné ve stylu „Tak už na to nemysli netrap se tím.” To, že trpíme není ani projev slabosti, pouze projev lidství. Emoce nelze nemít.” Rady, kterých se nám dostává nelze použít, stejně tak jako nelze zabránit aby nebylo nějaké počasí. Vznik emocí je právě podobný počasí. Dějí se bez naší vůle a my se jen potřebujeme naučit s nimi žít, nepropadnout jim, nenechat se jimi natolik zahltit, tak abychom byli schopni běžně žít.
Ve filmu „V pravé poledne,” je scéna, kdy bývala milenka šerifa, říká jeho pomocníkovi, který ji vyhrožuje ztrátou své přízně v případě ohrožení asi toto: „Jsi hezký chlapec Harry a máš pořádně široká ramena. Ale Kane, Kane je chlap.” Vzpomněl jsem si na tuhle větu dnes, když jsem vzpomínal na Jindřicha.
Milada si sice přeje bohatýrské historky, ale já jsem spíš přemýšlel o tom, jak se z bohatého národa pioneeru, kteří osídlili zem a udělali z ní nejmocnější zem světa, stal národ dlužníků, který místo produkce, nakupuje a žije vlastně na dluh s tím, že je natolik bohatý, že si může dovolit dlužit. Může, otázka zní jak dlouho? Pan Pírko v tomto textu popisuje, myslím poměrně přesvědčivě a přesne celou situaci. Stojí za přečtení oba jeho články. Přemýšlím o lidské pýše, kdy se z počestné práce stal vysmívaný fenomén, který je jen dobrý pro negramoty, kteří vykonávají jednoduché práce. Což je zásadní omyl.
Solaris jsem nainstaloval, dokonce několikrát. Markéta ten proces pobaveně sledovala a jen měla komentář typu. „Taky neznáš slovo nejde to.” Sice jsem ji vysvětlil, že znám, ale nerad ho používám dokud se nepřesvědčím, že skutečně něco nejde a nejsem schopen onu situaci změnit. Solaris jsem si vybral, protože je obtížný, neznámý a krásný. Dá se objevovat. Linuxovou distribuci celkem bez potíží nainstaluji, nastavím a chodí.
V komentářích k poslední kapitole jsem cítil lehký požadavek abych byl stručný a konkrétní. Abych říkal věci, které jsou jasné. Považuji tenhle požadavek „neztrácet nit a jít k věci” za celkem oprávněný. Bohužel už jsem i v odpovědi na onen komentář řekl. Píši knihu. Kniha není telegram. Oboje slouží k jinému účelu. Mohu tisíckrát říkat. Chcete-li si udržet sebeúctu a vidíte, že vám partner partnerka dělají naschvál, odejděte. Je to jasné, srozumitelné a dokonce uskutečnitelné. Ale neříkám lidem co mají dělat a jak to mají dělat.
Byla to velmi příjemná atmosféra před skupinou, když Honza vyndal medovník, uzený, kafe, protože se mu narodil syn. Na tom narození jsem měl trochu zásluhu. Nikoliv že bych byl u toho početí, ale přesvědčil jsem, nebo spíš dal jeho ženě informaci o tom, že pokud se s ním rozejde, pak dobře neudělá. Pro sebe. Sice způsob jakým jsem ji tuhle informaci sděloval, se jí příliš nelíbil, ale nakonec si ho vzala a myslím, že dobře udělala.
Markéta dorazila v sobotu ráno. Samo sebou nejela ani autobusem, ani ji nikdo nepřivezl, jak slibovala, ale autem. Prý ji je lépe. Neříkal jsem nic. Musel bych mít dlouhou řeč a výsledek by byl stejný. Takže jsem si ji užil, co tu byla. Vypadala spokojeně. Já také byl spokojený. Sice mě trápil Solaris, respektive OpenSolaris, ale takové trápení je spíš zábava. Zvládl jsem nejhorší. Ani jsem přes víkend nevytáhl paty z domova. Nějak jsem neměl potřebu. Celý týden mimo domov, v MHD, takže vždy když se udržím takhle doma, přijde mi svět, po těch dvou dnech v odloučení za dveřmi bytu naprosto vzdálený a nedá se říci, že by ona vzdálenost byla nějak nepříjemná. Kupodivu, to není věkem, ale potřebou jíž mám od dětství, co si tak vzpomínám.
Lidé se mnohdy v životě dostanou jakoby do smyčky a nemohou z ní ven. Mrskají se , křičí, místo toho aby se pokusili uchopit smyčku rukama a pomalu ji roztáhli a uvolnili. Jednou ze smyček je taková představa, jaký je svět špatný a my víme jak by měl být dobrý a nebo jak je dobrý, ale žijí v něm špatní lidé. V obou případech se jedná a menší schopnost žít v tom světě jaký je.
Překládám si jádro u FreeBSD 8, protože si potřebuji nastavit na konsoli něco jako framebuffer na Linuxu přesný výraz zní „High Resolution Console” a čtu si komentáře pod blogem kde se uživatel AnacronyX. Jinak Jako Ládík Láník, rozčiluje nad tím, že se dámy ohradily proti jeho útokům. Párkrát v životě jsem potkal pár takových jedinců, co se ptali lidí kolem sebe, cituji pana Láníka:
Koupil jsem si včera starý černobílý, německý film: „Žraloci a malé ryby.” Film o druhé světové válce podle stejnojmeného románu, který jsem kdysi dávno četl. Román byl mnohem naturalističtější než film a myslím že být točen dnes, asi by byl vyvedenější s mnohem větší dávkou válečné krutosti. V poslední době jsem si znovu pustil tři takové slavné filmy. „The Cruel Sea, Battle of Britain” a už tenhle zmíněný film. Ten je z druhé strany. S malou antifašistickou dávkou. Film o kamarádství a krutosti života za války. Líbily se mi v něm ukázky válečných lodí, což vždy byla moje menší slabost a kombinace dotočených záběrů a dokumentárních. Ono by asi v té době bez počítačové animace dost těžko šlo natočit potápějící se obchodní lodě.
Peníze jsou prostředek, o kterém se dá mluvit v různých rovinách. Jako o něčem co slouží, nebo o něčem čemu se slouží, případně co nás dělá mocným a nebo bezmocným. Pokud nám v dnešním světě přebývají či chybí. Možná amazonští Indiáni a někteří z Eskymáků, se jimi nezabývají. Ale i oni jsou jejich existencí ovlivněni.
V roce 1990 jsem diskutoval s jedním kolegou od plavby. Bylo po volbách zvítězilo OF a svět se mnohým poraženým komunistům nezdál vůbec růžový. Ani tomuhle se nezdál příliš růžový, protože mu začalo být jasné, že rudá knížka přestala být živnostenským listem a o jeho osudu rozhodne nikoliv politická příslušnost, ale jeho plavecké schopnosti. Ty nebyly nijak velké. Bavili jsem se jak jinak o budoucnosti. Začal strašit, začal mluvit o tom jaký je bordel v tom státě, jak ti komunisti měli pořádek. Seděli jsme na terase Antlantiku, kde se v baru scházeli plavci. Ukázal jsem mu na domy a řekl.
Spustil jsem FreeBSD 8, jako správný amatérský uživatel unixoidních systémů, jak pravil uživatel nick osvc1 portálu ABCLinuxu a hodlám bez uzardění plkat další své hovadiny. Jak pravil tentýž uživatel. Pochopitelně abych se zařadil do proudu, píši v textovém editoru VIM. Vyrozuměl jsem z onoho sdělení, že jako bývalý plavec, skoro šedesátiletý chhlap, bych se měl skromně krčit v koutku a tiše sledovat moudra onoho uživatele a jemu podobných.
Přečetl jsem si nejen diskusi pod blogem „Kdo jsou voliči
pravice?” ale i odkaz na zdroj z něhož bylo citováno. O panu Kellerovi
nemám příliš vysoké mínění a dovolím si z jeho přednášky něco málo
ocitovat.
Tento blog jsem zkopíroval ze svého webu po přečtení diskuse pod blogem, ...Kdo jsou voliči pravice... Byl sice napsán k jiné příležitosti, ale nedá mi abych si nepřiložil své polínko.
Zdařilo se mi připojit Linux Slackware k síti za pomoci wifi karty. Což považuji za osobní úspěch, neb zatím jsem připojoval pouze wifi Linux Mandrivu, pomocí klikátek. Brnkačka. Na Mandrivě. Slackware a wifi, tohle je práce pro „drsný hoši.” Jak říkávala moje babička. Vůbec měla ona i její děti, můj otec a jeho sourozenci, takové zvláštní skoro pražské nářečí. Místo „kup rohlíky” říkal můj táta „kup rohlíci.” Vždycky mě to pobavilo. Takže práce pro „drsný hoši.” Samotné připojení ani ne, ale zas to věčný hledání. Sice bych PC mohl přisunout blíž k routeru a připojit pohodlně kabelem, ale to já ne, když už tam mám navíc sítovou kartu na wifi, tak hezky wifi.
Původně jsem si je chtěl udělat včera večer, ale nakonec jsem si je udělal až dnes a to na oslavu zprovoznění Adobe Flash na FreeBSD 8.0. Mluvím o topinkách s česnekem a vajíčkem. Jsou sice mezi námi tací, co říkají, že jim vůně česneku nesmí přes práh zavanout. Ale to jsou rozmazlení, slabí, dobra česneku neznajíce jedinci. Tři dny bych jim nedal najíst a pak by mlaskali až by se jim boule za ušima vlnily. Jinak, samozřejmě celá potíž s zprovozněním přehrávače byla jen v mé neschopnosti pochopit, že manuál mluví o linux-firefoxu, tedy nemluví o Firefoxu35. No, ale taky to tam mohli napsat. Nechali mě hádat. Pak jsem nakonec logickou úvahou dospěl, po přečtení návodu na Operu, kde se hovořilo o linux-opeře. Tedy jsem udělal experiment linux-firefox a ten vyšel.
Našel jsem na www.iphone.cz návod jak použít iPhone jako modem pro Macbook. Musím říct, jestli mi něco udělalo radost, tak přesně tohle. V tuhle chvíli je skutečně jak iPhone, tak Mac výhodná záležitost. Nemusím platit CDMA, připojení skutečně všude. Jako vždy, přišel jsem na tuhle možnost náhodou. Zkusil jsem napsat už uvedenou adresu, jen tak jestli se něco důležitého neobjeví. A ono se objevilo. Přečetl, updatoval iPhone, nastavil a už to fachčí. Holt se ukazuje, že firma Apple, skutečně myslí na své uživatele a komunita kolem ní také není líná. Líbila se mi na těch stránkách, jak přehlednost, tak i relevantní informace. Uživatelů iPhone přibývá a je dobře, že se něco takového vyskytuje na netu v takové podobě.
Dočetl jsem se s pobavením, že jsem na čelných místech blogujících na abíčku. Zřejmě pokud bych pokračoval nastoupeném trendu z roku 2005 asi bych lehce vedl. V nastoupeném trendu pokračuji, ale jinde. Na svém blogu na svém webu. Sem píši zřídka, ale docela rád. Vždy se tu dozvím v komentářích něco nového, sice ne vždy chytrého, ale dozvím. K Abíčku mám pořád dobrý vztah. Trochu jsem si zde brousil drápky, zkoušel jak budou vesměs mladí lidé reagovat na mé příspěvky. Hodně jsem se naučil co se Linuxu týče, pokud jsem hledal pomoc a radu, dostalo se mi ji. V poslední době mám tolik práce, že moc se Open Source nevěnuji.
Ale jak to vypadá jen na to, že si nedám moc práci s hledáním.Dlouho jsem hledal a nenacházel. Až dnes. Takže jsem hledal jak připojit FreeBSD 7.1 k Ext3 a našel patch na tomhle linku.
TadyUdělal podle návodu a už jsem na Slackware připojený. Jo jo, asi si budu muset pořídit lepší hledání. Jenže v mým věku? :-)
Tedy přidal jsem do:
/etc/fstabadresář
/dev/ad4s1 /mnt/slack ext2fs rw
mkdir /mnt/slackTo vše pod rootem a už to šlape.
mount /mnt/slack
Dal jsem si uctivou žádost do poradny jak přijít k Pascalu, který mi bude chodit na FreeBSD nebo Linuxu. Pochopitelně při znalosti zdejšího prostředí jsem nepochyboval, že dostanu radu, abych knihu, jež se zove „Programování pro úplné začátečníky” zahodil a pořídil si zcela jinou postavenou na jiném jazyku. Nezahodím ji. Zatím si v ní čtu a líbí se mi, že je přehledně napsaná pro úplné amatéry mého typu. Zřejmě nikdy nebudu programátor, nemám tímhle směrem vyvinuté myšlení a ve zdejší společnosti mohu být, nejen díky tomu, považován za úplného pitomce.
Slyším ve sladkém spánku zvonek. Markéta zvonila. Zapomněl jsem klíče v zámku. Markéta vyndala několik dobrot, nasnídal jsem se, promyslel nákup TV karty pro Macbook, protože na PC odešla. Tedy obraz jde ale nic neslyším. Asi ne proto, že bych byl hluchý, ale proto, že karta šest let sloužící, za tři sta korun koupená v bazaru už si prostě řekla a dost a tak tedy dost. Takže jsem tedy v poledne vyrazil já a Markéta do vsi. Původně jsem myslel, že se cestou stavím v knihovně, jenže jsem chtěl být fešák a místo té staré obnošené zasloužilé tašky jsem vzal jinou a zapomněl přendat brýle. Bez brýlí do knihovny to není ono.
Nejsem ekonom, i když pracuji s lidskými motivy. Nejsem ani věštec, přestože někdy říkám lidem; pokud se budete chovat takhle, stane se zřejmě tohle.... Jsem jen člověk, který už za svého života viděl a slyšel tolik ideologických diskusí na téma, psychoterapie, ekonomie, společenský řád, že jsem přestal více méně na ony teorie věřit. Stejně tak mě neberou teoretické diskuse, zda ten či onen OS, aplikace, nástroj jsou lepší protože..., ale zajímá mě funkčnost a použití. Všechno co žádám od OS je aby fungovalo to, co potřebuji. Všechno, co mě na lidském společenství přijde nejzajímavější, je kombinace individuální odpovědnosti, solidarity a přijatelné vztahy mezi lidmi. Ty diskuse nechám na specialistech, kteří se pokoušejí vytvořit ty teorie. Vytvořit a uvést do života. Pro ně jsou důležité. Pro mne nikoliv. Mě zajímá výsledek. Experiment, proces.
V roce 1989 jsem byl prudký třiceti devitiletý mladík, který neměl tušení jak vypadá počítač. Tedy mimo fotografii z počítačových sálů. V roce 1999 jsem byl začínající kmet na prahu stáří, co si pořizoval první počítač a uměl psát ve Wordu a v T602, ježto měl přístup k počítači jež používal system Windows.3.1.1. Byl jsem jediný z celého terapeutického týmu, který uměl zkopírovat soubor z diskety na disk a obráceně. Také jsem na tuhle dovednost byl patřičně hrdý. Pak přišel den, kdy jsem si koupil PCs nainstalovaným Windows 98 a byl na něj též jaksepatří hrdý.
Už pár let používám Slackware. Myslím od 9.0. Co mě u Slackwaru drží, když jsem skutečně ozkoušel kde co? Řekl bych to asi takhle. Jeho spolehlivost, přehlednost a nenáročná konfigurace. Možná se ti hošani z Mandrivy, Suse a Fedory podiví, ale mě skutečně konfigurace Slackwaru přijde jednoduchá. Nainstaluji, vykopnu při instalaci KDE, protože ho nemám rád. Určitě to není špatný desktop, ale nemám ho rád. Používám XFCE4, všude, mimo Solarisu. Slackware naistalovat na cokoliv, PC, notebook je silná pohoda. DVD nebo dvě první cd. Používám cd, protože jsem si na tenhle způsob zvykl. Instalace doběhne, nakonfiguruji přes DHCP sít, nastavím lilo, časovou zónu a vyberu okenního manažera. Toho stejně pokud potřebuji mohu změnit.
Čtu noviny, už jen občas, sleduji život kolem sebe a podle novin a podle televize a některých „proroků” se zdá že je konec kapitalismu. Tedy někteří tak říkají. Stejně jako někteří říkají, že lidé jsou hrozní, nemají se rádi svět spěje k úpadku, ctnosti už se necení a jiné podobné kecy, které jsem čítával za mlada, když jsem ještě obdivoval antické texty. Už tehdy jsem měl podezření, že ti katastrofičtí pisálkové a rétorici se mírně mýlí, když říkají, že v roce 2000 bude všechno jinak a bude hůř.
Takže OpenSolaris od soboty šlape bez jakýchkoliv výkyvů a jsem rád, protože asi bude lepší sledovat novinky na OpenSolarisu, než na uzavřeném systému, i když parádně vyladěném jako je Solaris 10. Pookřál jsem tudíž tedy a stáhnul jsem si a nainstaloval FreeBSD 7.1 BETA. Dnes, zatím zkouším co to umí, co to má. Potěšilo mě, že má i Brasero. Slyšel jsem na něj pět chválu, tak mu na FreeBSD dám šanci před K3b. Uvidíme jestli na něj nepřejdu i jinde.
4.10.2008 16:42
| 
| Přečteno: 1285×
| Komentářů: 13, poslední 25. 10. 2008
| Hodnocení: 67 % (9 hlasů)
Za těch několik týdnů co si hraji ze Solarisem jsem zjistil trochu jeho možnosti a jsem spokojený. Protože stále používám Solaris 1O nemívám potíže jako jsou s OpenSolarisem. Zjišťuji, že OpenSolaris dříve nebo později se odpojí a nejsem schopný jej opět do sítě nastavit. DHCP jednoduše přestane fungovat. Kdyby to nebylo jen na něm, začal bych se zajímat, zda mám sítovku v pořádku. Ale Slackware, Solaris 10 i jiná distra jsou v tomto směru bez potíží. Vzhledem k tomu, že jsem googlil a nakonec i vygůglil, že tuhle potíž má více lidí, považuji to za bug. Zkusil jsem některá řešení, ale nějak jsem nepochodil. I přesto, že jsem s e striktně držel návodu. Nevylučuji ovšem chybu mezi klávesnicí a židlí.
Po týdnu opět zmínka o Solarisu. Učí mě pokoře a důslednosti. Skoro vše je v angličtině a než číst ty strojové překlady, tak raději fakt anglicky. Solaris mi šlape. Zdá se mi, ostatně jako každý nový koště, že Solaris dobře mete. Celý týden jsem mu věnoval skoro každou chvilku svého volného času. Zkusil jsem si ještě několikrát instalaci, jak Solaris 10, OpenSolaris, tak i jiných klonů.Třeba Belenix. Nakonec jsme se vrátil ke „klasice.” Solaris 10. Hraji si s tím. Je to můj způsob učení se. Objevuji při každé další instalaci chyby. Staré odstraňuji, nové mě zaskakují. Čtu dokumentaci a najednou začínám mít tušení o čem, že to je. K tomu se učím další a další věci.
Začal jsem si zahrávat ze Solarisem. Údajně je to též Unix, ale odlišný jak jen Unix může být. Shledávám, že na tomto tvrzení něco může být. Ovšem pouze jsem jej zatím několikrát naistaloval, zrušil a znovu nainstaloval. Tím pádem teprve shledávám co za znalosti se mi z Linuxu nebo BSD do něj hodí. Momentálně mám Solaris 10 i když jsem zkusil i openSolaris. Zatím tu desítku preferuji. Moc toho neumím. Naučil jsem se trochu s PKG-GET. něco jsem doinstaloval za jeho pomoci, ale pouštím třeba vim, který kupodivu není součástí, takto
/opt/csw/bin/vimAbych byl přesný, mám v .bashrc udělány aliasy a za jejich pomoci spouštím doinstalované aplikace. Je to lehce dobrodružné. Až vypátrám, jak se na to jde jinak budu rád. Myslím, že než tak trochu poznám jak to v Solarisu chodí, sejde se rok z rokem.
Vyrazil jsem si do Kanady koncem cervna. Jen tak se podivat jak to tu vypada. Jedna ma znama zijici ve Vancouveru se mi pokusila zajistit ponika abych si splnl jeden ze svych snu. Do Kanady jsem tedy prilete 30.6. 2008, dostal jsem od Milady informaci, ze ponik je, ale v Prince George. Coz je skoro tisic kilometru na sever. Prostudoval jsem na Google mapy, cesta se mi libila, ponik taky a tedy jsme vyrazili za ponikem. Ponik byl na miste urceni. Jenze se ukazalo, ze neni pripraven na nic, ani tahani voziku, ani noseni. Byl hezky a to bylo vsechno. Takze jsem se smiril ze zklamanim a vyrazil poze zaprahnuty ja sam do sveho voziku, ktery mam uz od roku 2005 udelany na zakazku. Usel jsem asi 800 km behem tri tydnu.
Pokusil jsem se trochu víc porozumět editoru VI. Tomu prastarému, ale stále funkčnímu.Mám rád VI a následně i jeho klon VIM. Jenže přeci jen umět VI je ještě o něco víc složitější protože je skutečně starý a chybí mu zdánlivě mnoho do VIM. Jenže občas zjišťuji, že mnohé věci jak se jeví, nejsou jak se jeví.
Potěšili mě vývojáři. Nainstaloval jsem FreeBSD 6.3 a prohlíd si ho jestli půjde připojit modem Anydata. Jde.
V tramvaji, autobusu, letadle se dívám velmi opatrně kolem sebe. Většinou se tvářím, že nic a nikoho nevidím. Důvod, který mám k tomuto chování je, že jen málokterý člověk má rád pokud po něm někdo civí, a ještě menší je počet těch, kteří mají touhu se v prostředku hromadné dopravy seznamovat, případně nějak náramně někomu představovat. Bud si čtu, nebo sleduji, pokud možno nenápadně, cvrkot kolem sebe.
Mojím čtenářům, oponentům a všem dalším, pořádný distra, systemy ať chodí a Linux a BSD rulez... Všechno nejlepší do Nového roku.
Jo jo, zase o rok starší
Pokusil jsem se v minulých dvou příspěvcích nastínit, co mě trápí a o čem přemýšlím. Vycházím ze zkušenosti terapeuta, který pracuje dlouhodobě ze sociální skupinou lidí, kde mnozí prošli komunitami bezdomovců, nebo k nim svým způsobem života sklouzávali. Pokud necháme trend jež nechává bez jakékoliv sankce projevy o nich jsem psal obec zchátrá natolik, že se rozpadnou struktury. Je totiž velmi hezké a příjemné mít práva, ale zeptejme se na rovinu kam jde společnost, jež nemá samoregulační mechanismy. Nebo je potírá v zájmu jakési intelektuální skupiny, která svým přístupem a argumentací pouze těmto samodestrukcím nahrává.
V jednom komentáři k blogu „Běžte už k čertu,” se praví. Cituji: Predstavme si, ze by svet vypadal jak si ho maluji Jilkove a jemu podobni, svet silnych a uspesnych. Podle ceho bychom pak zjistili, ze jsme uspesni, silni kdyz bychom si nemohli nahlednout u Wilsonova nadrazi jak to vypada na te druhe strane. Kdepak, bezdomovci jsou silne potreba. Uz jako strasak ve sluzbach ODS. Aby bylo mozno zvednout prst: 'pracuj pilne jsa zapojen do konzumni spolecnosti, sic budes lezet zfetovan a poblit u nadrazi ... kdo nekonzumuje je proti nam!' Obávám se že autor komentáře nepochopil rozdíl mezi zařazením do obce a úspěšností či neúspěšností, případně konzumem nebo nekonzumem.
Česká pošta opět nezklamala. Ajka mi poslala cukroví a sušené ovoce, měla to chudinka vypočtené že mi zásilka udělá radost před Vánoci, ale poště se kouzlo nepovedlo. Radost jsem měl až po Vánocích. Byla to stejná radost. Mám rád ten mezičas mezi Vánocemi a Novým rokem. Šel jsme dnes do knihovny a byl všude skoro klid. Stavil jsem se cestou zpátky v Tescu na Národní. Výprodej a klid. Tak by se dal charakterizovat ten provoz. Nic jsem si nekoupil. Jen jsem tak pročuměl jednotlivá oddělení, ale žádná zvláštní touha po nákupu se ve mně neprobudila. Zítra jdu v poledne do blázince a odpoledne zase domů. Myslím, že si mi tam bude snad líbit. Skupina, komunitní program a de se domů.
Tak jsem se včera vybavoval na Skype s jednou svou známou. Skype nemám dlouho. Bránil jsem se mu a vlastně tak trošku jsem němu byl nedůvěřivý. Nedůvěřivý protože jsem s ním neuměl zacházet. Nakonec jsem si jej nainstaloval. Jako vždy zjistil jsem že ovládání je pro blbce. Ale proč mluvím o své známe a Skype. Stěžovala si mi, že je odkázaná na své děti co se PC týče. Dělal jsem tak trochu machra a chytrostí jsem oplýval jak poslanec parlamentu ČR. Jakmile jsem se odpojil a dochytračil, uvědomil jsem že to není tak dlouho, co jsem loudil na Markétě, aby mě naučila používat bittorrent při stahování. Nějak z toho tehdy sešlo. A vlastně jsem si vzpomněl že jsem si tehdy říkal, že se tenhle způsob naučím ovládat. Konečně onehdy jsem narazil na muziku, kterou bych si rád stáhl a nemohl jsem protože byla přesně jen ke stažení torrent.
Našel jsem zalíbení ve fluxboxu. Pro jiné čtenáře než ábíčka mluvím o příjemném rychlém grafickém prostředí, které se používá jak v Linuxu, tak například v NetBSD, FreeBSD a OpenBSD. Kde ještě jinde nevím, protože jsem zatím jiné operační systémy nevyzkoušel. Pak ještě Windows, ale každý kdo tohle čte mimo ábíčko ví, že ve Windows se žádné jiné prostředí, než co je hlavní vyzkoušet nedá. Nebo dá? V těhle operačních systémech ano. Proto je mám rád a používám je. Teď s nimi zkouším i různá prostředí, která každé nějaký čas testuji a zkouším ovládání a konfiguraci.
Ráno, když jsme vystupovali z autobusu, říkal jsem Ireně, že docent Skála je na tom špatně. Dostal jsem zprávu, že je v krizi. To jsem netušil, že už nežije. Dozvěděl jsem se onu zprávu odpoledne. Nebudu tu psát o svých setkáních a za jakých okolností jsem se s ním setkal. To není důležité. Důležité je že jsem ho potkal a znal. Nebyl jsem jeho pacient, spíš jeho žák.
Tak jsem zkoušel tisknout na tiskárně, která prokazatelně ještě předevčírem tiskla. Včera netiskla. Naštěstí jsem na tuhle skutečnost přišel v noci a byl jsem ospalý. Nic jsem nehledal, až ráno. Spát jsem šel s pocitem, jaká že to bude zase otrava jít reklamovat vadnou tiskárnu, protože o Debianu ani Slackwaru jsem v tu chvíli nepochyboval. Správně jsem učinil, jak se posléze ukázalo. Ráno jsem vstal, sedl k Pc a zadumal se. Naštěstí, než jsem zahájil jakoukoliv pátrací akcí, musel jsem vyřídit dva telefony, maily a jiné drobnosti. Mezitím jsem snídal banány a bramboračku. Bramboračka byla od včerejška, odleželá a byla mňam. Stále jsem ještě nestihl napáchat žádnou škodu jak na hardwaru, tak softwaru.
Koupil jsem si plášť. Úplně nový a úplně dlouhý. Až na paty. U Bushmana. Takový jaký nosí drsní muži pokud ženou stáda bušem. Do deště i zimy. Chtěl jsem dlouhý plášť.Mám jej. Samozřejmě jsem ho hned zrána navlékl na sebe abych se pochlubil. Pouze se v něm musím učit chodit, vzhledem ke skutečnosti, že jsem na něj v metru šlápl. Ale nevadí. Chtěl jsem dlouhý až na paty. Takže, jak jsem čítával v ruských knihách. „Trp kozáče. Budeš atamanem.” Kozáci také nosili dlouhé pláště na koně. Vůbec je to dobrá móda a měli to jezdci na koni vymyšlené dobře.
Tak jsem trochu prozkoušel tiskárnu, kterou jsem si zakoupil. Kupodivu ji nebylo zas až tak problematické přes Cups v Linuxu zprovoznit. Tedy jak se zdá, Linux se lepší a lepší. I ta víceúčelovost není na škodu. Za necelých pět tisíc tiskárna, scanner a kopírka docela jde. Koupil jsem si HP Photosmart C5180. Skutečně vše funguje jak má. Trochu jsem se toho bál, nakonec se ukázalo, že není problém vše rozchodit jak pod Debianem, tak pod Slackwarem. Pod NetBSD se mi nedaří. Zřejmě budu muset víc pátrat. Ale tolik netisknu, abych se nemohl v případě nutnosti z NetBSD přepnout do Linuxu.
Vyrazil jsem do ulic, kde jsem se měl setkat s Radimem. Zatoužil jsem si koupit tiskárnu. Původně jsem myslel laserovou, nakonec jsem koupil inkoustovou. „HP Photosmart C5180 All-in-one” Pokud se najde nějaký flamista, co se mi pokusí vysvětlit, že jsem si měl koupit něco jiného, tak se dozví, že jsem si koupil přesně co jsem chtěl. Proto jsem vzal sebou Radima abych netápal. Zatím, vždy když jsem si od něj v oblasti IT a elektro dal poradit, nelitoval jsem.
Sedím u pc poslouchám písničky, co v šedesátých letech zpíval Matuška, užívám slunečné ráno. Matuška, měl vždycky dobrý textaře a je radost se vracet k téhle muzice. Sice by se řeklo dnes: „Komerce.” Ale moc dobrá komerce. Kdysi vyšla knížka od Jiřího Černého „zpěváci bez konzervatoře.” Byla to pěkná knížka a já díky jsem si tehdy skutečně uvědomil, že jsou zpěváci, kteří se vlastně nikdy nijak moc neučili zpívat, nebo nedej Bože skládat muziku, ale přišli stoupli zazpívali. A bylo to. Všichni poslouchali bez dechu.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz