V MikroTik RouterOS bylo nalezeno šest zranitelností společně pojmenovaných MikroTrick umožňujících útočníkovi, pokud má přístup k SSH, získat plnou kontrolu nad zařízením bez nutnosti autentizace. Ve verzích RouterOS 7.25beta3, 7.24.2, 7.23.4 a 6.49.21 je již opraveno.
Byla vydána verze 9.5 open source unixového operačního systému NetBSD (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Jedná se poslední vydání řady NetBSD 9. Doporučen je přechod na NetBSD 11 nebo NetBSD 10.
Akční adventura State of Mind je na portále GOG.com zdarma, akce trvá do 10. září.
Na Kickstarteru běží kampaň na podporu malého robotický psa Petoi Quaddle. Postaven je na ESP32-S3. V několika variantách. S řadou senzorů. Programovat lze pomocí Pythonu, C++ nebo i vizuálních bloků. Zkoušet a trénovat lze v simulátoru.
Dětem začala škola a nedobrovolně se tak musí vzdělávat. Avšak pro dospělé, kteří se chtějí vzdělávat nebo naopak se o vědomosti podělit, je tu Virtuální Bastlírna - jako každý měsíc si můžete online a zdarma nezávazně popovídat o vědě a technice nejen s bastlíři, ale i s vývojáři, vědci nebo profesory. A čemu se strahováci budou věnovat? Blíží se KiCAD 11 s nespočtem novinek, z nichž zde musí zmínit alespoň možnost kótování a závislostí z
… více »Asahi Linux, tj. Linux pro Apple Silicon, oficiálně podporuje čipy M3 (M3, M3 Pro a M3 Max).
Společnost Acer oslavila 50 let. Na tiskové konferenci next@acer představila řadu novinek. Vypíchnout lze přenosný ePaper displej Acer EP130K, přenosné řešení se třemi displeji Acer PD163Q P3 nebo herní handheld a notebook v jednom DualPlay Mini.
Server SiFive BigSky SF-2U870 2U je založený na jádře SiFive P870-D, zatím je naintegrovaných 32 jader 256 GB RAM 2 GHz, škálovat lze do 256 jader na čip. O něco podrobnější popis serveru v článku SiFive BigSky Ships the First RISC-V Server. Is the GPU Head Node the Prize? na futurumgroup.com. Asi ani tento čip nebude na úrovni nejlepších 64-bit ARMů a AMD Zenů, ale splňuje RVA23 specifikaci a je podporovaný Ubuntu 26.04 LTS a RHEL 10. V článku je
… více »Na YouTube lze zhlédnout nový celovečerní dokumentární film The Story of VS Code | Official Documentary věnovaný Visual Studio Code.
Farid Abdelnour se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 26.08.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
14.7.2017 jsem se – víceméně ze zvědavosti – dostavil na schůzku se zástupci této firmy. Říkal jsem si, že pokud by to přineslo trochu rozptýlení za slušné peníze, proč ne? Ale než k této schůzce došlo, vyplnil jsem chlapíkovi co to tenkrát domluval rutinní test ohledně IT znalostí, kde byla jedna otázka, která podle mne byla vyhodnocena blbě. Požádal jsem tedy o její zadání, abych ho mohl zkonzultovat s našimi specialisty na sítě a samozřejmě jsem se nemýlil. Ovšem když jsem se o tom zmínil během onoho rozhovoru, ženská, která ten rozhovor vedla, se nezatvářila zrovna odvázaně. Dodatečně jsem se tehdy tomu chlapíkovi co to domlouval omluvil, protože jsem se o tom zmínil v dobré víře, že budou mít zájem tu blbost co tam měli opravit. No.
Uplynuly dva roky a proběhly volby do kterých nepochybně řada lidí vkládala své poslední naděje, že se podaří zastavit rakovinu jménem Babiš, čemuž napovídá nejvyšší volební účast od r. 1998. To srovnání s rakovinou není náhodné. Stejně jako v případě tohoto typu onemocnění přežití organismu ohrožují jeho vlastní zblázněné buňky. A pokud vím, tak jakákoliv léčba je založena na jejich eliminaci. Rozdíl úspěšnosti různých metod je dán pouze tím, kolik při tom zařve těch nezblázněných.
A tak se na poslední chvíli voliči uplácí na úkor budoucích generací. Vyvolává dojem, že se na jejich zdraví nesere jak se jim mohlo zdát když jim příbuzní houfně umírali, ale naopak dbá. Na ušpiněné vytahuje špína, na ty čisté zas háže blátem. A z těch co jsou opravdu nebezpeční se dělají blázni.
Tak mě napadlo, kde a z čeho se asi tak vzalo tohle slovo, které je synonymem obličeje co si zasluhuje ránu. Na Ostravsku jsme to slovo běžně používali, obvykle ve slovní frázi: „Chceš po čuni?” Ovšem bylo tomu tak i jinde?
Ústavní soud zamítl stížnost ženy, kterou po válce zadržovali v táboře pro neodsunuté Němce…
Je to hnus velebnosti, jak se žongluje s čísly
Když se potřebuji odreagovat, překládám. Naštěstí mi nestojí za zadkem žádný buzerant, který by tlačil na to abych mu svůj překlad dodal co nejdřív stůj co stůj, takže se mohu k již přeloženým částem opakovaně vracet, dokud nejsem s výsledkem spokojen.
Tak rok se s rokem sešel a dnes po oné roční pauze na mě z mailu vyjukla série 171 mailů vyslaných v rozmezí 5:08–7:05 o zabanovaných subjektech co se pokusily o SQL injekt databáze.
U mého prvního webu, vytvořeného v roce 1998 mne vůbec nenapadlo, že by bylo vhodné uvést nějakou licenci. Ale pak jsem narazil na diplomové a bakalářské práce, jejichž autoři evidentně čerpali z mých stránek aniž by se obtěžovali to uvést. Což mne pochopitelně štvalo. Ne proto, že použili mnou shromážděné informace, ale proto že prezentovali moji práci jako svou vlastní a neobtěžovali se uvést zdroj.
On tohle není ani tak blogpost, jako zoufalý dotaz do pléna, jestli náhodou některý ze zdejších šťouralů někde nevyšťourá i tenhle film
Když jsem poprvé před šesti lety narazil na jméno Elbert Hubbard, vůbec mi nedošlo o jak zajímavou osobnost se jedná a už vůbec jsem netušil, jak moc jsme si byli podobní. Až před několika dny, v souvislosti s mým šťouráním v historii The Woodcraft League of America jsem na jméno Hubbard opět narazil. Tentokrát již ale vyzbrojen víc jak pětiletou zkušeností genealogického bádání po všech čertech.
Žádné takové právo nikdo nemá! Bez ohledu na to co o tom soudí vedoucí orgány EU, soudy a jiné instituce. Pokud si myslíte že ano, pak jste na omylu, neboť jste ho ztratili už v okamžiku, kdy jste se narodili. Jediné právo jaké v tomto směru máte je nebýt zapomenut.
Vymknutá z kloubů doba šílí, a tak máme dál ono pochybné privilegium být při tom, když se úspěšný podnikatel mafiánského typu rozhodne řídit celou společnost jako svoji firmu. Je to jak na orloji. Jakmile panák v okně začne lidi srát, vrazí se tam nový. A než se diváci rozkoukají a postřehnou, že se tím vlastně vůbec nic nezměnilo, je zase dalšího půl roku zhoubného bujení k dobru.
Lidská společnost miluje nálepkování, takže místo předkovidových buzzwordů "sluníčkář", "vítač", atp. Dnes slýchám od stejných lidí "antirouškař", "popírač", apod. i přesto že nic z toho nejsem. Jenom se nehodlám vzdát zdravého rozumu a nečumím na svět ze žabí perspektivy. Proto jsem jim také přilepil nálepku – "koronaviroví buzeranti", abych poukázal na to, že ve skutečnosti jim vůbec nezáleží na zdraví společnosti jako celku. Sobecky je zajímá jenom jejich vlastní zdraví a hlavně je těší, že jim tahle vláda dala do rukou páky k tomu aby mohli buzerovat ty ostatní. Ovšem takoví lidé tu vždycky byli a budou. Tenhle blogpost chci psát o opatřeních a svém přístupu k nim.
Tentokrát nehodlám psát sám za sebe, protože chci na tomto místě umístit text který napsal zhruba před 100 lety někdo jiný. Text, který je stále platný.
Ne? No to byly takové budky na ulici, ve kterých se mohl každý vyžvanit jak chtěl a šlo to rovnou do éteru. A překvapuje vás, že zmizely? Mě ne. Ale jeden anonym tu požádal, jestli by někdo neudělal na jeho přání anketu, tak jsem k ní připsal další pell mell pro pobavení a nasrání těch potrefených.
Minulý pátek, po 12 letech a 8 měsících jsem změnil doménu u nejstarší, mnou kontinuálně provozované wiki. A nebyla to změna jediná.
Ne my co musíme snášet svévoli samozvaných expertů na epidemie, ale vy. Vy všichni, co jste se aktivně svým dílem podíleli na rozpoutání současné hysterie, kterou již nelze zkrotit!
Musím s potěšením konstatovat, že šablona ToDo, o níž jsem se zmiňoval minule výrazně zefektivnila naši práci a tak uzrál čas na vytvoření nové šablony, která by zajistila štábní kulturu při zadávání biografických údajů. Ovšem taková šabloná má ještě jeden pozitivní efekt a záhy vysvětlím jaký.
Jak jsem si všiml u minulého blogpostu, mým zdejším fanouškům zřejmě stačí k rudé mlze před očima pouhé jméno Aleš Kapica. Proč je tedy opět znova nevydráždit jednoduchým přehledem konkrétních čísel.
V závěru minulého blogpostu jsem se zmínil o šabloně, která počítá správné hodnoty aby i při procentuálním nastavení velikosti bylo možné skládat rozdělené obrázky k sobě. Dnes bych se rád zmínil o existenci dalších pomocných šablon, které slouží k různým účelům.
Tak nám dnes nadělili ústavní soudci čerstvou novinku – zrušili, na žádost krátkozrakých politiků menších stran, přepočet který od roku 2002 zvýhodňoval velké volební subjekty na úkor malých stran. Opatření, které si tenkrát protlačily tehdejší velké strany ODS (za kormidlem Václav Klaus starší)a ČSSD (za kormidlem Miloš Zeman) ve snaze uniknout patové situaci z povolební situace roku 1997 a dosáhnout většinové vlády pokud možno bez účasti otravného koaličního partnera. A posichrovali to procentuální hranicí, která automaticky – pochopitelně v jejich prospěch – diskvalifikovala všechny malé strany.
Zemi opanovala všeobecná letargie. Většina obyvatel rezignovala na normální existenci a zalezla do svých ulit. Ti šťastnější, co mají přírodu hned za humny jsou v pohodě. Kdo tohle štěstí nemá, může přes týden jen do práce z práce a šlus. Kdo nevlastní chalupu či chatu ba ani vůz a bydlí ve městě, se může akorát tak promenovat po ulicích. Prakticky se není o čem bavit. Kdo nesedí zavřený doma, tak se tím co a kde dělá raději moc nechlubí. Co kdybys byl taky práskač?
Jednou z mých oblíbených kratochvílí, je přenášení v čase. Je to jednoduché. Stačí se koukat kolem sebe a vědět něco o místech jimiž procházíte. Kupř. dnes, cestou z Olšanského náměstí do Myslíkovy mne napadlo, jak z hlediska pachů a vůní musela být kouzelná Praha před pouhými 150 lety.
Naposledy jsem psal o čuňačení v MediaWiki asi před půl rokem, kdy jsem chtěl upozornit na to, že jsem přepracoval svoji původní šablonu Images tak, aby bylo možné používat výřezy z obrázků a stránek generovaných z DjVu a PDF dokumentů. Blogpost nebyl nijak extra hodnocen, takže mě vcelku nepřekvapuje, jak se do hlavní vývojové větve MediaWiki dostávají čím dál větší prasečiny.
Zdědil jsem virtuální server na němž je mimo webu také sdílené úložiště přístupné přes WebDAV. Jeho virtuální disk měl pouhých 40GB, což není moc, takže jsem chtěl předejít situaci, že by někdo svými daty vyčerpal veškerou diskovou kapacitu a tak, byť neúmyslně, způsobil jeho kolaps. Mít ho na Btrfs, tak by to nebyl problém. Vytvořil bych subvolume a nastavil kvóty. Jenže tenhle server měl pouze jeden diskový oddíl formátovaný na ext4, takže jsem nemohl využívat ani výhod snapshotování. Šel jsem na to tedy jinak.
Počátkem dubna tohoto roku jsem zde publikoval blogpost, ve kterém jsem zpracoval měsíční počty úmrtí za uplynulých 28 let. Za rok 2020 tehdy ještě žádná data k dispozici nebyla, takže jistou rekapitulaci je možné udělat teprve nyní.
Je to víc než týden, co jsem naposledy šťouchnul do vosího hnízda a v mailu se mi nahromadilo několik linků, které mě nějakým způsobem zaujaly.
Já se to teprve dozvím. Kdy? To ví bůh. Půjde-li to dobře tak snad v pondělí ráno. Nicméně využívám této příležitosti k tomu, abych objasnil proč považuji současný přístup řešení problému za diletantský.
Člověk se stále učí. S nástupem systemd se objevily nástroje, o kterých mnoho administrátorů nic moc neví, protože se u distribucí bez systemd stejně musí obejít bez nich. O jejich možnostech se pak dozvídají víceméně náhodou, tak jak jsem se o možném využití loginctl dozvěděl já.
Sorry za pidiblog, ale než jsem přišel na správnou kombinaci jak psát indexová čísla u chemických vzorců, tak mi to chvíli trvalo, proto si chci pro příště ušetřit čas. Čísla v horním indexu se píšou s využitím compose klávesy v kombinaci se "stříškou" a pro dolní s "podtržítkem".
Včera v noci jsme se vrátili z buše, a jelikož je venku nechutné vedro, strávil jsem poledne civěním na bednu kde běžel druhý díl francouzského dokumentu "Historie bombardování. Od Guerniky k Hirošimě." Fakt strašné. Ne ovšem téma jako takové, ale to, jak se nenápadně prostřednictvím účelové interpretace toho co se skutečně událo, bylo vyřčeno, napsáno a natočeno, deformuje pohled na minulost.
Včera jsem zde umístil blogpost jsem se pídil po tom, jakým způsobem se dá zjistit, jak dlouho trvá, než GIMP zrealizuje nějakou operaci. A dnes – víceméně náhodou – jsem zjistil, kde na to má GIMP vlastní udělátka. Přišel jsem na díky tomu, že jsem chtěl vyzkoušet nástroj N-Point Deformation, o jehož existenci jsem neměl tušení, protože jde o experimentální věc, kterou nelze aktivovat jen tím, že si ji zapnete v nastavení.
Původně jsem chtěl tenhle dotaz do pléna hodit do poradny, ale nebylo mi jasné do které ze stávajících skupin dotazů bych ho měl dát. Takže mi nezbylo než se otázat takhle. Zpracovávám v GIMPU skenované dokumenty, což obnáší aplikaci nejrůznějších filtrů, atp. Některé jsou náročné a trvají déle, jiné tak náročné nejsou. Bohužel ale netuším jakým způsobem bych mohl zjistit jak přesně trvají dlouho
Pamětníci si možná vzpomenou, že jsem tu před dvěma lety publikoval ukázkovou šablonu, kterou si můžete na stránkách vaší instance MediaWiki vynutit responzivní rozvržení stránek. Od té doby uplynul již nějaký čas a protože moje nároky mezi tím stouply, bylo nutné to udělat znovu a lépe. Zjistil jsem totiž, že standardní MediaWiki nepočítá s tím, že byste chtěli z uploadovaného obrázku udělat výřez.
Kdo z vás si vzpomene na propagační slogan, z večerníčku o klukovi z plakátu? Třeba se nad ním teď někdo z vás zamyslí a rovněž zapřemýšlí o tom, zda-li by nestálo za to, obdařit potomka knihou z linuxového ranku. Ale upřímně řečeno, s nabídkou takových knih to již dlouhodobě není žádná sláva. A není divu.
První reakcí většiny nezasvěcených, když se zavřely školy vůči učitelům byla závist. "Ti se mají! Nemusejí do práce a plat jim běží." Ti co mají děti školou povinné ale vědí, že poměrně záhy po počátečním ochromení, řada učitelů začala z vlastní iniciativy s on-line výukou. Záhy se začaly v médiích objevovat články, ve kterých rodiče ventilují jak je pro ně náročné zvládat domácnost práci a do toho ještě výuku vlastních potomků.
Tak posledně jsme si povídali o zvídavých Číňanech, dnes prohodím pár slov na adresu jejich chytřejších soudruhů nainfiltrovaných do USA. Pro ty mám na svém serveru jinou specialitu. Jejich útoky totiž nejsou tak tupé, jako pokusy co jdou z říše středu.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Vytrvalá PR kampaň vedená s jediným cílem – ospravedlnit vládní nařízení – již přináší svoje ovoce. Stačí ale porovnat statistická data za posledních 28 let k tomu abychom viděli že nejde o nic mimořádného. Jde pouze o mimořádnou pozornost věnovanou jednomu konkrétnímu viru, který sám o sobě není tak nebezpečný, jako důsledky vyvolané paniky.
Před rokem, kdy jsem měl – stejně jako letos – vyplnit všobecně známý "růžový papír" ohledně daní, poprvé dorazil formulář ve formě PDF. Nakonec jsem ho vyplnil pomocí aplikace Master PDF Pro, který má oproti Acrobatu Pro DC, od Adobe také linuxovou verzi. Zvládla totéž co plnotučný Acrobat, který pro linux není. Navíc má normální licenční politiku – nehodlám platit Adobe měsíční výpalné za cloudové služby o které nestojím.