Jack Dorsey představil (𝕏) open source týmovou komunikační platformu Buzz (GitHub) s cílem snížit závislost na Slacku a GitHubu.
Poštovní klient Thunderbird byl vydán v nové verzi 153 s kódovým názvem Meadow. Jedná se o ESR (Extended Support Release) vydání. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vylepšuje OAuth. Thundermail lze používat bez instalace doplňku.
AI tento rok naplno vtrhla do vývoje softwaru a výrazně ovlivňuje také open source projekty. Jiří Eischmann v příspěvku Jak mění AI open source na svém blogu rozebírá několik trendů, které v open source v poslední době v souvislosti s AI pozoruje, a jak tyto trendy svět otevřeného softwaru mění (Inflace projektů, Zahlcení kontroly, Klesající motivace zveřejňovat kód).
Evropská komise (EK) vyměřila americké internetové společnosti Google pokutu 890 milionů eur (21,5 miliardy Kč) za porušení unijního nařízení o digitálních trzích (DMA). Firma se podle unijní exekutivy provinila tím, že ve vyhledávači Google Search upřednostňovala vlastní služby a že podnikům ukládala omezení, která jim bránila nasměrovat spotřebitele k alternativním, často levnějším nákupním kanálům na platformě Google Play.
… více »Samsung na akci Galaxy Unpacked July 2026 (YouTube) představil své nové telefony Galaxy Z Fold8 Ultra, Fold8 a Flip8, hodinky Galaxy Watch Ultra2 a Watch9 a chytré brýle ve spolupráci s Gentle Monster a Warby Parker.
Po pěti letech vývoje vyšla česká počítačová hra Scarlet Deer Inn (ProtonDB). Scarlet Deer Inn je vyšívaná temná středověká pohádka. Zatímco život ve zdánlivě obyčejné vesnici se točí kolem běžných povinností a sousedských drbů, v podzemí se skrývají zlověstná tajemství.
Představen byl Raspberry Pi Touch Display 2 s uhlopříčkou 10 palců a rozlišením 1200 × 1920 pixelů. Cena je 80 dolarů.
RPCS3 (Wikipedie), tj. open source emulátor Sony PlayStation 3, snížil minimální požadavky. Nově jsou podporovány starší grafické karty ATI Radeon řady HD 2000, 3000 a 4000 z let 2007 až 2009. Na PC běží už 75 % všech her pro PlayStation 3. V budoucnu bude RPCS3 fungovat bez firmwaru z PS3. V RPCS3 byl implementován systémový modul cellSysmodule (𝕏).
Vyšel open-source nástroj winetop (MIT) — nativní CLI/TUI pro sledování a ukončování Wine, Proton, Lutris, Heroic a Bottles sezení. Seskupuje procesy podle WINEPREFIX / Steam AppId, umí bezpečně zabít jen hru (včetně Steam reaperu) a nabízí i skriptovatelné příkazy (list, kill, orphans, …). Balíčky jsou mimo jiné na crates.io, Copru (dnf copr enable kovariadam/winetop), PPA ppa:kovariadam/winetop a AUR (winetop-bin).
Ve spolupráci společností OpenAI a Work Louder byla představena (𝕏) hardwarová klávesnice Codex Micro pro práci s AI agenty. Cena klávesnice je 230 dolarů.
A tak se na poslední chvíli voliči uplácí na úkor budoucích generací. Vyvolává dojem, že se na jejich zdraví nesere jak se jim mohlo zdát když jim příbuzní houfně umírali, ale naopak dbá. Na ušpiněné vytahuje špína, na ty čisté zas háže blátem. A z těch co jsou opravdu nebezpeční se dělají blázni.
Tak mě napadlo, kde a z čeho se asi tak vzalo tohle slovo, které je synonymem obličeje co si zasluhuje ránu. Na Ostravsku jsme to slovo běžně používali, obvykle ve slovní frázi: „Chceš po čuni?” Ovšem bylo tomu tak i jinde?
Ústavní soud zamítl stížnost ženy, kterou po válce zadržovali v táboře pro neodsunuté Němce…
Je to hnus velebnosti, jak se žongluje s čísly
Když se potřebuji odreagovat, překládám. Naštěstí mi nestojí za zadkem žádný buzerant, který by tlačil na to abych mu svůj překlad dodal co nejdřív stůj co stůj, takže se mohu k již přeloženým částem opakovaně vracet, dokud nejsem s výsledkem spokojen.
Tak rok se s rokem sešel a dnes po oné roční pauze na mě z mailu vyjukla série 171 mailů vyslaných v rozmezí 5:08–7:05 o zabanovaných subjektech co se pokusily o SQL injekt databáze.
U mého prvního webu, vytvořeného v roce 1998 mne vůbec nenapadlo, že by bylo vhodné uvést nějakou licenci. Ale pak jsem narazil na diplomové a bakalářské práce, jejichž autoři evidentně čerpali z mých stránek aniž by se obtěžovali to uvést. Což mne pochopitelně štvalo. Ne proto, že použili mnou shromážděné informace, ale proto že prezentovali moji práci jako svou vlastní a neobtěžovali se uvést zdroj.
On tohle není ani tak blogpost, jako zoufalý dotaz do pléna, jestli náhodou některý ze zdejších šťouralů někde nevyšťourá i tenhle film
Když jsem poprvé před šesti lety narazil na jméno Elbert Hubbard, vůbec mi nedošlo o jak zajímavou osobnost se jedná a už vůbec jsem netušil, jak moc jsme si byli podobní. Až před několika dny, v souvislosti s mým šťouráním v historii The Woodcraft League of America jsem na jméno Hubbard opět narazil. Tentokrát již ale vyzbrojen víc jak pětiletou zkušeností genealogického bádání po všech čertech.
Žádné takové právo nikdo nemá! Bez ohledu na to co o tom soudí vedoucí orgány EU, soudy a jiné instituce. Pokud si myslíte že ano, pak jste na omylu, neboť jste ho ztratili už v okamžiku, kdy jste se narodili. Jediné právo jaké v tomto směru máte je nebýt zapomenut.
Vymknutá z kloubů doba šílí, a tak máme dál ono pochybné privilegium být při tom, když se úspěšný podnikatel mafiánského typu rozhodne řídit celou společnost jako svoji firmu. Je to jak na orloji. Jakmile panák v okně začne lidi srát, vrazí se tam nový. A než se diváci rozkoukají a postřehnou, že se tím vlastně vůbec nic nezměnilo, je zase dalšího půl roku zhoubného bujení k dobru.
Lidská společnost miluje nálepkování, takže místo předkovidových buzzwordů "sluníčkář", "vítač", atp. Dnes slýchám od stejných lidí "antirouškař", "popírač", apod. i přesto že nic z toho nejsem. Jenom se nehodlám vzdát zdravého rozumu a nečumím na svět ze žabí perspektivy. Proto jsem jim také přilepil nálepku – "koronaviroví buzeranti", abych poukázal na to, že ve skutečnosti jim vůbec nezáleží na zdraví společnosti jako celku. Sobecky je zajímá jenom jejich vlastní zdraví a hlavně je těší, že jim tahle vláda dala do rukou páky k tomu aby mohli buzerovat ty ostatní. Ovšem takoví lidé tu vždycky byli a budou. Tenhle blogpost chci psát o opatřeních a svém přístupu k nim.
Tentokrát nehodlám psát sám za sebe, protože chci na tomto místě umístit text který napsal zhruba před 100 lety někdo jiný. Text, který je stále platný.
Ne? No to byly takové budky na ulici, ve kterých se mohl každý vyžvanit jak chtěl a šlo to rovnou do éteru. A překvapuje vás, že zmizely? Mě ne. Ale jeden anonym tu požádal, jestli by někdo neudělal na jeho přání anketu, tak jsem k ní připsal další pell mell pro pobavení a nasrání těch potrefených.
Minulý pátek, po 12 letech a 8 měsících jsem změnil doménu u nejstarší, mnou kontinuálně provozované wiki. A nebyla to změna jediná.
Ne my co musíme snášet svévoli samozvaných expertů na epidemie, ale vy. Vy všichni, co jste se aktivně svým dílem podíleli na rozpoutání současné hysterie, kterou již nelze zkrotit!
Musím s potěšením konstatovat, že šablona ToDo, o níž jsem se zmiňoval minule výrazně zefektivnila naši práci a tak uzrál čas na vytvoření nové šablony, která by zajistila štábní kulturu při zadávání biografických údajů. Ovšem taková šabloná má ještě jeden pozitivní efekt a záhy vysvětlím jaký.
Jak jsem si všiml u minulého blogpostu, mým zdejším fanouškům zřejmě stačí k rudé mlze před očima pouhé jméno Aleš Kapica. Proč je tedy opět znova nevydráždit jednoduchým přehledem konkrétních čísel.
V závěru minulého blogpostu jsem se zmínil o šabloně, která počítá správné hodnoty aby i při procentuálním nastavení velikosti bylo možné skládat rozdělené obrázky k sobě. Dnes bych se rád zmínil o existenci dalších pomocných šablon, které slouží k různým účelům.
Tak nám dnes nadělili ústavní soudci čerstvou novinku – zrušili, na žádost krátkozrakých politiků menších stran, přepočet který od roku 2002 zvýhodňoval velké volební subjekty na úkor malých stran. Opatření, které si tenkrát protlačily tehdejší velké strany ODS (za kormidlem Václav Klaus starší)a ČSSD (za kormidlem Miloš Zeman) ve snaze uniknout patové situaci z povolební situace roku 1997 a dosáhnout většinové vlády pokud možno bez účasti otravného koaličního partnera. A posichrovali to procentuální hranicí, která automaticky – pochopitelně v jejich prospěch – diskvalifikovala všechny malé strany.
Zemi opanovala všeobecná letargie. Většina obyvatel rezignovala na normální existenci a zalezla do svých ulit. Ti šťastnější, co mají přírodu hned za humny jsou v pohodě. Kdo tohle štěstí nemá, může přes týden jen do práce z práce a šlus. Kdo nevlastní chalupu či chatu ba ani vůz a bydlí ve městě, se může akorát tak promenovat po ulicích. Prakticky se není o čem bavit. Kdo nesedí zavřený doma, tak se tím co a kde dělá raději moc nechlubí. Co kdybys byl taky práskač?
Jednou z mých oblíbených kratochvílí, je přenášení v čase. Je to jednoduché. Stačí se koukat kolem sebe a vědět něco o místech jimiž procházíte. Kupř. dnes, cestou z Olšanského náměstí do Myslíkovy mne napadlo, jak z hlediska pachů a vůní musela být kouzelná Praha před pouhými 150 lety.
Naposledy jsem psal o čuňačení v MediaWiki asi před půl rokem, kdy jsem chtěl upozornit na to, že jsem přepracoval svoji původní šablonu Images tak, aby bylo možné používat výřezy z obrázků a stránek generovaných z DjVu a PDF dokumentů. Blogpost nebyl nijak extra hodnocen, takže mě vcelku nepřekvapuje, jak se do hlavní vývojové větve MediaWiki dostávají čím dál větší prasečiny.
Zdědil jsem virtuální server na němž je mimo webu také sdílené úložiště přístupné přes WebDAV. Jeho virtuální disk měl pouhých 40GB, což není moc, takže jsem chtěl předejít situaci, že by někdo svými daty vyčerpal veškerou diskovou kapacitu a tak, byť neúmyslně, způsobil jeho kolaps. Mít ho na Btrfs, tak by to nebyl problém. Vytvořil bych subvolume a nastavil kvóty. Jenže tenhle server měl pouze jeden diskový oddíl formátovaný na ext4, takže jsem nemohl využívat ani výhod snapshotování. Šel jsem na to tedy jinak.
Počátkem dubna tohoto roku jsem zde publikoval blogpost, ve kterém jsem zpracoval měsíční počty úmrtí za uplynulých 28 let. Za rok 2020 tehdy ještě žádná data k dispozici nebyla, takže jistou rekapitulaci je možné udělat teprve nyní.
Je to víc než týden, co jsem naposledy šťouchnul do vosího hnízda a v mailu se mi nahromadilo několik linků, které mě nějakým způsobem zaujaly.
Já se to teprve dozvím. Kdy? To ví bůh. Půjde-li to dobře tak snad v pondělí ráno. Nicméně využívám této příležitosti k tomu, abych objasnil proč považuji současný přístup řešení problému za diletantský.
Člověk se stále učí. S nástupem systemd se objevily nástroje, o kterých mnoho administrátorů nic moc neví, protože se u distribucí bez systemd stejně musí obejít bez nich. O jejich možnostech se pak dozvídají víceméně náhodou, tak jak jsem se o možném využití loginctl dozvěděl já.
Sorry za pidiblog, ale než jsem přišel na správnou kombinaci jak psát indexová čísla u chemických vzorců, tak mi to chvíli trvalo, proto si chci pro příště ušetřit čas. Čísla v horním indexu se píšou s využitím compose klávesy v kombinaci se "stříškou" a pro dolní s "podtržítkem".
Včera v noci jsme se vrátili z buše, a jelikož je venku nechutné vedro, strávil jsem poledne civěním na bednu kde běžel druhý díl francouzského dokumentu "Historie bombardování. Od Guerniky k Hirošimě." Fakt strašné. Ne ovšem téma jako takové, ale to, jak se nenápadně prostřednictvím účelové interpretace toho co se skutečně událo, bylo vyřčeno, napsáno a natočeno, deformuje pohled na minulost.
Včera jsem zde umístil blogpost jsem se pídil po tom, jakým způsobem se dá zjistit, jak dlouho trvá, než GIMP zrealizuje nějakou operaci. A dnes – víceméně náhodou – jsem zjistil, kde na to má GIMP vlastní udělátka. Přišel jsem na díky tomu, že jsem chtěl vyzkoušet nástroj N-Point Deformation, o jehož existenci jsem neměl tušení, protože jde o experimentální věc, kterou nelze aktivovat jen tím, že si ji zapnete v nastavení.
Původně jsem chtěl tenhle dotaz do pléna hodit do poradny, ale nebylo mi jasné do které ze stávajících skupin dotazů bych ho měl dát. Takže mi nezbylo než se otázat takhle. Zpracovávám v GIMPU skenované dokumenty, což obnáší aplikaci nejrůznějších filtrů, atp. Některé jsou náročné a trvají déle, jiné tak náročné nejsou. Bohužel ale netuším jakým způsobem bych mohl zjistit jak přesně trvají dlouho
Pamětníci si možná vzpomenou, že jsem tu před dvěma lety publikoval ukázkovou šablonu, kterou si můžete na stránkách vaší instance MediaWiki vynutit responzivní rozvržení stránek. Od té doby uplynul již nějaký čas a protože moje nároky mezi tím stouply, bylo nutné to udělat znovu a lépe. Zjistil jsem totiž, že standardní MediaWiki nepočítá s tím, že byste chtěli z uploadovaného obrázku udělat výřez.
Kdo z vás si vzpomene na propagační slogan, z večerníčku o klukovi z plakátu? Třeba se nad ním teď někdo z vás zamyslí a rovněž zapřemýšlí o tom, zda-li by nestálo za to, obdařit potomka knihou z linuxového ranku. Ale upřímně řečeno, s nabídkou takových knih to již dlouhodobě není žádná sláva. A není divu.
První reakcí většiny nezasvěcených, když se zavřely školy vůči učitelům byla závist. "Ti se mají! Nemusejí do práce a plat jim běží." Ti co mají děti školou povinné ale vědí, že poměrně záhy po počátečním ochromení, řada učitelů začala z vlastní iniciativy s on-line výukou. Záhy se začaly v médiích objevovat články, ve kterých rodiče ventilují jak je pro ně náročné zvládat domácnost práci a do toho ještě výuku vlastních potomků.
Tak posledně jsme si povídali o zvídavých Číňanech, dnes prohodím pár slov na adresu jejich chytřejších soudruhů nainfiltrovaných do USA. Pro ty mám na svém serveru jinou specialitu. Jejich útoky totiž nejsou tak tupé, jako pokusy co jdou z říše středu.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Vytrvalá PR kampaň vedená s jediným cílem – ospravedlnit vládní nařízení – již přináší svoje ovoce. Stačí ale porovnat statistická data za posledních 28 let k tomu abychom viděli že nejde o nic mimořádného. Jde pouze o mimořádnou pozornost věnovanou jednomu konkrétnímu viru, který sám o sobě není tak nebezpečný, jako důsledky vyvolané paniky.
Před rokem, kdy jsem měl – stejně jako letos – vyplnit všobecně známý "růžový papír" ohledně daní, poprvé dorazil formulář ve formě PDF. Nakonec jsem ho vyplnil pomocí aplikace Master PDF Pro, který má oproti Acrobatu Pro DC, od Adobe také linuxovou verzi. Zvládla totéž co plnotučný Acrobat, který pro linux není. Navíc má normální licenční politiku – nehodlám platit Adobe měsíční výpalné za cloudové služby o které nestojím.
Hm. Takže. Pro většinů laiků je využití exif tagů zcela mimo rámec jejich chápání. Takže když jim řeknete, že je lepší popis fotografie ukládat rovnou DO souboru s obrázkem, obvykle zůstanou čumět jak vlaštovky na drát. Je-li to i váš případ, asi nemá cenu abyste četli dál. Pokud ale potřebujete operativně přehazovat informace, které se časem mohou stát klíčové, pak se vám může moje know-how hodit.