Turris OS má aktuálně problém s aktualizací související s ukončením podpory protokolu OCSP u certifikační autority Let's Encrypt.
Nevidomý uživatel Linuxu v blogu upozornil na tristní stav přístupnosti na linuxovém desktopu (část první, druhá, závěr), přičemž stížnosti jsou podobné jako v roce 2022. Vyvolal bouřlivou odezvu. Následně např. Georges Stavracas shrnul situaci v GNOME. Debata o jiném aspektu přístupnosti, emulaci vstupu pod Waylandem, také proběhla na Redditu.
DevConf.CZ 2025, tj. open source komunitní konference sponzorovaná společností Red Hat, proběhne od 12. do 14. června v Brně na FIT VUT. Publikován byl program a spuštěna byla registrace.
Byla vydána nová major verze 28.0 programovacího jazyka Erlang (Wikipedie) a související platformy OTP (Open Telecom Platform, Wikipedie). Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Český telekomunikační úřad zveřejnil Výroční zprávu za rok 2024 (pdf), kde shrnuje své aktivity v loňském roce a přináší i základní popis situace na trhu. Celkový objem přenesených mobilních dat za rok 2024 dosáhl dle odhadu hodnoty přibližně 1,73 tis. PB a jeho meziroční nárůst činí zhruba 30 %. Průměrná měsíční spotřeba dat na datovou SIM kartu odhadem dosáhla 12,5 GB – v předchozím roce šlo o 9,8 GB.
Z novinek představených na Google I/O 2025: Přehledy od AI (AI Overviews) se rozšiřují do dalších zemí. Užitečné, syntetizované přehledy od generativní AI jsou nově k dispozici i českým uživatelům Vyhledávače.
Šestice firem označovaných jako „MAMAAN“ – tedy Meta (Facebook, Instagram), Alphabet (Google), Microsoft, Apple, Amazon a Netflix – je zodpovědná za více než padesát procent světového internetového provozu. Dalšími velkými hráči jsou TikTok a Disney+. Společně tak zásadně určují podobu digitálního prostředí, spotřebitelského chování i budoucích trendů v oblasti technologií. I přesto, že se podíl těchto gigantů od roku 2023 o něco snížil, jejich dominantní postavení zvyšuje volání po regulaci.
Evropská komise (EK) navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 Kč) za každý malý balík vstupující do Evropské unie. Poplatek se má týkat balíků v hodnotě do 150 eur (zhruba 3700 Kč), které v EU nepodléhají clu. V loňském roce bylo do EU doručeno kolem 4,6 miliardy takovýchto balíků. Poplatek má krýt náklady na kontroly rostoucího počtu zásilek levného zboží, které pochází především z Číny.
Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Mám klientku. Není to moje jediná klientka, ale tahle je více méně odlišná od ostatních. Měla rakovinu, amputovali ji nohu a je závislá na alkoholu. Abstinuje. Chodí ke mě do skupinové a individuální terapie. Je vysokoškolsky vzdělaná, kultivovaná. A má trápení.
Asi ze mě nebude ekolog. Nikdy. Sice jsem v životě neměl auto, na dovolenou chodím pěšky. Igelitku na nákup si nosím sebou, a novou si kupuji jen když starou roztrhám. Odpad třídím. Jednoduše řečeno. Nemám nadměrnou spotřebu a neplýtvám prostředky. Tedy bych se mohl považovat za ekologa. Jenže to vše mě fakt nedělá ekologem a já sám za sebe se přiznám, že se mezi ně nehrnu. To co prosazují mě někdy udivuje.
Bylo mi necelých osmnáct let a stál jsem před domem a se mnou čtyři další. Tři vojáci a oficír. Fackovali mě protože jsem na ně pohrozil pěstí. Byli to čtyři sovětští vojáci. Tři maníci a oficír. Tedy ti vojáci mě nefackovali. Jen na mě mířili kalašnikovem. Potom, když mě dostatečně oficír zfackoval, odjeli. Mimo tenhle zážitek si tak matně vzpomínám že bylo tehdy asi 86 mrtvých, půl milionu cizích vojáku v této zemi a byli tu dalších 22 let. Pozvali je kámoši a předchůdci soudruha Dolejše.
Já si tedy taky ohřeji kastrůlek. Nevím jakou distribuci si ten pán co si říká "Luk" instaloval, ale zřejmě nějakou hodně divokou. Jsem běžný uživatel. No uživatel, trochu víc poučený uživatel. A zatím jsem rozchodil každé linuxové distro nebo BSD. Jestli mi něco nechodilo, byly to zanedbatelné prkotiny, ale muzika, obrázky, foto, filmy, tv vždycky. Office ve všech byly několik druhů, i když je nepoužívám. Stačí mi VIM a TeX.
Buranský národ, buranská vláda? Jestliže jsme tací jací jsme a tolerujeme to co tolerujeme, nemáme nárok na jiné „vůdce národa.” To jen tak pro začátek. Sleduji diskusi v novinách, někdy v rádiu(to jen občas), zalykám se hrůzou, slyším-li některé představitele „elity národa” jakou řečí k nám promlouvají.
Tak jsem dnes sledoval debatu o legálním a nelegálním softwaru a zároveň přemýšlel nakolik si tak opravdu dobrý programátor cení hodinu svojí práce. Zároveň jsem přemýšlel, když se tam diskutovalo o těch právních důsledcích a někteří tam říkali něco v tom smyslu: "že jim nevadí když jim někdo sebere kus kodu, ale že ukrást počítač by bylo horší." Dumal jsem nad tím kdyby tak měli dvě děti a hypotéku na byt a neživili je rodiče, jestli by jim skutečně nevadilo, že jim někdo sbalí dvouměsíční práci. Například. Nějak si myslím, že za dvouměsíční programátorskou práci se dá koupit víc než jeden počítač.
Kdysi, a to už je dost dávno jsem se rozhodl, že v žádném případě nebudu měnit svět a lidi kolem sebe. Měnit svět a lidi, je krajně nejistá záležitost. Navíc, pokud kolem sebe někdo dokáže shromáždit dost jedinců ochotných změnit svět. Pak ti ochotní jedinci se většinou stanou všeho schopnými a dokáží napáchat škod nepočítaně. Takže nikoho neměním a na nikom nechci aby se změnil. Tedy takhle. Chci od nich jen jediné. Aby změnili chování, které mě obtěžuje. Pokud ho nezmění, řeším to jinak. Popíšu níže.
Rozhodl sem se ze se naucim pracovat s VI. Ne s jeho klonem VIM, ale cistym „pravekym” jesterem, co pouzivali ti opravdovi muzi, kteri se nebali odosobneni. Jak jsem se docetl kdysi v zajimavem eseji, ktery se jmenoval „Pojidaci kolacu.” Je tedy pravdou, ze autor tam hovori o programovani ve fortramu a „C” povazuje za upadek programovani a nijak zvlast se lichotive nevyjadruje o „unixovskych pisalcich.” Tedy on se ani nijak zvlast lichotivym pohledem nediva na ten tajemny a mocny editor „VI”, ktery pomalu upada do zapomeni vzhledem k tomu, ze jej vytlacuje „VIM.” Jeho klon.
Jedním z důvodů, proč mám rád Unix a Linux je ten, že používá systém malých nástrojů, které se dají sloučit do nejrůznějších kombinací. Tyto kombinace příkazů jsou posléze velmi mocné a výkonné. Stejným způsobem nezávisle na Unixu jsem už dávno předtím začal praktikovat tuto metodu v oblasti relaxace a sebepoznání. Metoda malých kroků nemá zřejmě nějakého vlastního vynálezce. Ale její výhodu objevují lidé nezávisle na sobě v různém čase a na různých místech.
„Lidé přicházejí, lidé odcházejí. Události a časy se mění.” Asi tak by se dal označit stav světa, abclinuxu, epochy. To co se děje, je prostě jen a jen norma, která říká, „že nic není jak bylo a nic nikdy nebude jak bylo.” V poslední době se tady objevují na Ábíčku jakési stesky o tom kam, že ten web kráčí, co se s ním děje a kdo že tu už konečně udělá pořádek?
Nainstaloval jsem si NetBSD-3.0. Moc pěkny OS, Dobře se instaluje, žadné
potíže, dobře se instaluji potřebné baličky, dokonce v X jde nastavit
čestina. Jsem schopny psát do všech prohlizecu česky a z celou
diakritikou. Ale má to uplně malinkatý háček. Když si pustím svůj
oblíbeny a žádným jiným editorem nepřekonany VIM, 
tak ten úžasný editor, ani žádný jiný (nainstaloval jsem i Emacs a to normálně nedělám, a ani v něm ta čeština nejde nastavit) nepiše hačky.
Dalším takovým důležitým krokem po přeladění je sledování vlastních myšlenek a pocitů přicházejících z těla. Tělo je předchozím cvičením uvolněné a má schopnost naslouchání přání, která v duchu vyslovujeme. Jedná se o formulky, které napomáhají prohloubení uvolnění a zklidnění. Zároveň jimi vyslovujeme sami pro sebe přesně zformulovanou představu toho co chceme.
V minulém díle jsme se zabývali praktickou přípravou polohy těla, stavu páteře a postupného přeladění, které vyústilo do úvodního cvičení. Buď v nehybném sedu, stoji nebo ležení. Naučili jsme se postup jak za pomoci pozorování nehybnosti a dechu dojít ke zklidnění mysli získat počínající sebekontrolu. V buddhismu se tomu říká: „Být bdělý.”
Samotná relaxace jakéhokoliv druhu potřebuje většinou klidné místo. Pokud možno takové kde už samotný pobyt je pro nás příjemný. Samozřejmě jsou situace, kdy to není možné, ale vzhledem k tomu, že začínáme zkusíme si takové místo na několik minut připravit. Vybrané místo si prostě uklidíme, místnost vyvětráme a při přípravě je dobré do toho vložit představu, že je nám dobře. Už teď. Samotný smysl relaxace je přece ten aby nám bylo lépe. Více energie, méně nepříjemných myšlenek. Dobrá představa je poloviční úspěch. Úspěch relaxace máme máme především v hlavě. Ve své hlavě.
Rozhodl jsem se napsat malý seriál o řízené relaxaci. Pokud někdo má pocit, že je pro něj ztráta času číst tento příspěvek nemusí jej ani otvírat nebo komentovat. Bude-li mít kdokoliv zájem se zeptat, sdělit svou zkušenost je vítán. Naprosto záměrně to dávám do blogu. Budu zde využívat hlavně svoje zkušenosti. Praktické zkušenosti. Leta relaxaci využívám ve své životě a léta ji vyučuji pacienty. Proto mě zajímájí reakce lidí, kteří pacienty nejsou a přesto mají potřebu něco ve svůj prospěch změnit. Zaměřím se jak na trochu teorie, tak i praktický návod.
Tak jsem se po celý den po dlouhé době poflakoval, trochu jsem si hrál s FreeBSD, spal jsem a nic jsem nedělal. Což se mi nestává zas až tak často, ale zjišťuji že s tím dá docela slušně žít. Samozřejmě trocha vzruchu do dnešního dne vnesl pouze operační systém Windows, když jsem se potřeboval podívat na svůj účet, který mám u ČSOB a tam z nějakého mě neznámého důvodu používají čtečku co lze použít v celém rozsahu pouze jen při použití IE. Možná funguje i s Mozillou, ale jak jsem pochopil a jak mi vysvětlil jeden můj znalý klient, Mozilla je příliš „bezpečná”.
V dětství jsem velmi rád četl dobrodružné knížky, konečně některé z dětství čtu dodnes. „Kniha džunglí” od Kiplinga, „Dva divoši” od Setona a ještě některé další. Například „Lovci mamutů.” Četl jsem westerny, četl jsem nejrůznější „braky” jak bylo zvykem říkat a ze všech jsem si odnesl kupodivu určitou dávku pohledu na svět. Pohled na to co, znamená být muž, odpovědný člověk atd. Byly v nich samé důležité věci jako je „Láska a spravedlnost. Odvaha pomáhat slabším, být prospěšný tam kde lze.”
Jak si tak čtu tady na abíčku některé diskuse, táhne mi hlavou ledacos. A přemýšlím o mnohém.
Přemýšlím proč si například nešiji sám boty, nepíši kupní smlouvy a nebo neopravuji PC? A odpovídám si. Z jednoduchého důvodu. Protože to neumím jako odborníci. Zcela určitě bych se to naučil kdybych měl zájem a čas. Ale oboje mi chybí .
Po dvou dnech strádání jsem opět plnohodnotně připojen. Včera mi odborník přišel zapojit wifi. Dohodil ho kamarád a tak jsem mu věřil. Nesplet sem se. Nabídl mi slušnou variantu, Air Live WL - 1120 AP zařízení, které umí dhcp a tím pádem mě zbavil „zábavy” hledání konfiguračních souborů pro cdma po netu na každý typ BSD. Tedy konečně, když jsem se naučil hledat, tak mi takhle zatrhne tipec.
Dnes ráno jsme na komunitě zpívali Dylanovu písničku o Cestách. Už dávno vím, že když přijde čas a zavoní počasí, tak se nesmím ani z okna podívat. Natož zpívat takovéhle songy.
Justýna povídala, že mi neporadí o čem psát blog. Konečně můžu jej napsat tom jak se nechce naučit psát v TeXu. Což je pro mne naprosto nepochopitelné, protože já když chci aby nějaký text hezky vypadal a udělal jsem někomu radost, tak ho napíšu především v TeXu. Lépe řečeno v LaTeXu. I když guruové radí spíš TeX a plain než LaTeX. Ale jsem naprosto línej a chci si ulevit.
V komentářích minulého blogu padla otázka, zda si připouštím,že existují u nás chudí lidé. Abych uměl odpovědět na tuto otázku, musel bych se dohodnout co si pod tím pojmem představuje tázající a co já.
V posledních desetiletích se rozmáhá přesvědčení u určité části spoluobčanů, že pokud nemají to na co si ukážou, strádají. A že nejenom strádají hmotným „nedostatkem,” také vlastně tím nepřímo naznačují, že jestli se někdo o ně nepostará poškozuje tím jejich lidská práva. Neb nejsou naplněny jejich možnosti blahobytu.
Proti widlím není třeba bojovat, widlemi není nutné ani příliš zabývat. Ukážeme si, že widlemi je uplně nejlepší se zabývat jen v rámci nutného osobního seznámení. Widle mají ekonomickou moc jen do té doby dokud si je kupujete. Stejně tak televize, reklama, politické lobování v mediich vás ovlivňují jen do té míry v jaké míře se jimi zabýváte. Politické strany mají moc jen do té doby dokud mají dost velkou voličskou základnu a zájem voličů. Populární zpěvák je populární a hvězdou do té doby dokud někoho zajímá.
Včera jsem psal o skrytých komplimentech a dnes bych s chtěl zastavit u smyslů situací. To pochází z logoterapie. Logoterapie je psychoterapeutický směr, který založil V.E. Frankl. Měl k tomu setsakramentský důvod. přežil jako vídeňský žid holocaust a po návratu pokračoval v práci psychiatra. Frankl se velmi často zabývá ve svých knihách lidským utrpení, smyslem utrpení a smyslem životních situací.
Jestli něco mám opravdu ve výuce asertivity rád, je to vysvětlení teorie a praktický nácvik komplimentů. Kompliment je stejně jako kritika jak jsem před nedávnem psal sdělený pocit, nikoliv hodnocení.Rozdíl mezi hodnocením a kritikou jsem dost podrobně popsal jinde. Kdo bude mít zájem najde si to.
Přečetl jsem si ty "hrůzné blogy" kolegy Plešingera. Prosím vás mohl by mi někdo vysvětlit podstatu té hrůzy? A v čem se liší od posledních? Žádný kvalitativní rozdíl jsem nezaznamenal. Ale možná jsem jen nechápavý. Vyčetl jsem že má zájem o Linux, a nezavrhuje Windows. Sděluje to jak umí. Což není nic moc, ale oproti některým to dělá podstaně slušnější formou. A má i smysl pro humor. Zřejmě je tu mnoho méně odolných při sdělení odlišného názoru a mají potíž z jeho následným přijetím. No snad se z toho dostanou. Budou to v životě moc a moc potřebovat.
Nadávka není argument. Nadávka je projev bezmoci a důkaz chybějících argumentů
Kdysi dávno ještě když jsem čítával různé pamflety typu: „Zenová hůl, Cesta Zenu, Umění lukostřelby, Jóga od staré Indie k dnešku, Cvičíme Jógu” a mnohé jiné, jsem s nimi měl moc a moc velké potíže. Vůbec jsem jim ze začátku nerozuměl. Mluvilo se tam takovým divným jazykem. Ty autority tam říkaly zvláštní hesla, která mě fascinovala svou tajemností, duchovností, moudrostí a především nesrozumitelností. Protože jak je něco z Východu a je to patřičně nesrozumitelné zcela zaručeně je to moudré.
Jedna z nejpalčivějších lidských otázek, kterou si lidé kladou je asi ta: „Co mě bude bavit za rok, za dva, co budu dělat, když mě přestane bavit to co dělám, co vlastně budu dělat když se stane když...? ” Je to otázka,spíše možná otázky kterým vždy rozumím jako projevu zmatku a nejistotě. A v těch se čas od času ocitne každý z nás.
V poslední době se na mě obracejí lidé, kteří mají potíže se seznamováním. Vetšinou přicházejí s představou, že se stačí naučit pár triku a budou úspěšní v životě a stanou se z nich „lovci dívčích skalpů” případně „čarodějky jejichž kouzlu neodolá naprosto žádný chlap.”
Nějak mě přestaly bavit ty svaté války, které se vedou jak na Abíčku, tak i jinde. Konečně v mém povolání toho užiji dost a dost, a jestli se mimo jiné živím tím, že někdy se snažím motivovat nemotivované, tak dělám to jedině proto, že jsem za to placen a patří to k mému povolání a k jeho etice. Na Abíčku skutečně nemusím.
Ve všech těch diskusích o Linuxu cítím touhu diskutujících „být brán vážně.” Být brán vážně je jedním z nejdůležitějších lidských požadavků Všichni máme rádi, dospělí, dospívající i malé děti, když nás ti druzí berou vážně. Homosexuálové se dožadují registrovaného partnerství z toho důvodu, že se chtějí cítit být postaveni na úroveň běžné rodiny, běžného manželství. Uživatele Škodovek nechtějí být jen těmi co mají „škodovku”, ale mají auto. Děti malující obrázky ve školce, chtějí aby táta s mámou ocenili jejich obrázky co pro ně namalovaly. Přijali je jako dárek a přijetím svého obrázku se cítí být bráni vážně.
Stále slyším a stále čtu nářky na malou kulturnost a na malou rozšířenost Linuxu na Desktopu. Osobně se domnívám, že je to dobře. Protože až to bude umět každý, budete ztraceni v davu "znalců" co budou vědět přesně jak to je, jak to máte dělat a co nemáte. A co oni by na vašem míste rozhodně udělali lépe.
Po delsim hledani se zadarilo pripojit Freebsd za pomoci CDMA k netu. Poshanel jsem to ruzne po netu a pro zajemce pripojuji konfiguraci. Zatim to chodi jak ma. Naplno. Mam FreeBSD 6.0.
Jak tak běží čas a život, ukazuje se mi tady na Abíčku jedna věc. A to ta, že jako všude tak i v tak specializované oblasti jako je IT a potažmo Linux vzniká vždy poptávka nejen po speciálním obsahu, ale i po obecnějším produktu. Lidé potřebují být spolu, aby si řekli co je nového v IT a zároveň se pobavili o politice, cestování, zájmech nesouvisejících jen zdánlivě s IT a s open source. Jestli říkám zdánlivě, myslím to zcela vážně. Nejsem sice sociolog a nehodlám jim do toho fušovat, ale myslím si že pokud to „tvrdé” jádro chce rozšířit Linux, BSD a další otevřený kód do širokého obecenstva, potřebuje k tomu přesně portál s takovýmto směrováním a obsahem.
V poslední době jak sleduji rétoriku politických stran, chování státních úředníků, mě lehce jímá úzkost kam že se to řítíme? Urážky, hodnocení, podrazy, špína. A vraždy. Stala se z nás během patnácti let „banánová” republika sice bez banánovníku ale s korupčním prostředím že takové není ani v tom nejmizernějším americkém béčkovém filmu. To vše vlastním přičiněním.
Justýna povídala, když si přečetla blog o ruksaku a botách, že by bylo dobré kdybych napsal „vědecký” článek na téma „Jak ruksak vybalit a boty zout. ” Chvíli jsem o tom přemýšlel a usoudil jsem že je to bezvadný nápad. Justýna mi obvykle do těhle věcí nemluví. Ona ví, že je zbytečné mi něco vymlouvat, když se rozhodnu, že pojedu do Norska nebo na Island.Jednoho krásného rána prostě sbalím ruksak a jedu. Taky ví, že když se rozhodnu napsat „štvavý” článek proti bolševikům, napíší jej i kdybych si měl znepřátelit kdejakou jezinku v okolí několika světelných let. Vždy když něco napíšu a neinformuji ji dřív než to uveřejním, tak jen z obavami čeká jaká že to zase bude pohroma. Ale článek o rozbalování ruksaku zatím nikdo nenapsal. Zdá se mi to jako neškodné téma. Docela vhodné na Ábíčko.
Už jsem se několikrát o tom zmiňoval. Nějak neobdivuji lidi, kteří v diskusi neustále někoho nebo něco citují. Vzpomínám si jak kdysi v televizi,blahé paměti „soudruh ” Ransdorf při jakékoliv debatě v odpověď na jakoukoliv otázku citoval to či ono, toho či onoho. Nikdy sebe. Nikdy neřekl co si myslí on. Samozřejmě není sám kdo to dělá z politiků nebo jiných „diskutujících”
Dnes zabýval mimo jiné psaním webových stranek o cestě na Nový Zéland. Bavilo mě to a těšil jsem se přitom na další cestu. Z toho důvodu jsem usoudil, že by nebylo vůbec marné dát do blogu návod, jak se balí a připravuje na víceměsíční pěší cestu ruksak a další drobnosti. Držím se ještě vzpomínek
Dnes jsem si skutečně užil. Rozhodl jsem se že si udělám čistě konsolové distro. Použil jsem k tomu jak jinak než Slackware „Slackware rulez..” Práce v konsoli mě baví neskutečně víc než v grafickém prostředí. To co potřebuji tam samozřejmě mám. Browser Links a pro jistotu jsem přidal Lynx, Mplayer, Xawtv, prohlížeč fotek ZGV i utilitku na čtení dvi souborů TMVIEW. Na psaní „štvavých a mesiášských ” blogů mi stačí VIM a MC úplně postačuje pro práci se soubory. Nevím co se Plešingerovi pořád na něm nelíbí, že se furt dožaduje Total-commanderu.
Měl jsem dobrý týden. Zdařilo se mi přijít na některé věci kolem Linuxu. Byly to zdánlivě maličkosti, ale jsou to takové důležité maličkosti. Jedna z nich je jak zachránit za pomoci Knoppixu a flashky data. To jsem se dočetl v jedné diskusi a hned jsem to vyzkoušel. Přiznám se že mě to nenapadlo, ale mám dobrý pocit z toho, že se mi dostal do rukou dobrý nástroj v případě mých experimentů s distry. Mnohokrát se mi stalo že než jsem se naučil zálohovat data, že jsem přišel o soubory, které jsem pracně psal několik dní a nakonec jsem je „mazanou ” manipulací ztratil.
Pokud z někým mluvíš, chovej se asi tak:
Omlouvám se všem co komentovali moje příspěvky v blozích, a někteří mě žádali o odpověď. Včera v poledne mi kleklo eurotelí připojení a nový modem jsem dostal až dnes večer. Pokusím se na některé dotazy kolem komunikace odpovědět souhrnným kratším blogem, kde vysvětlím své názory. Ohledně komunikace. Kdo to nebude chtít číst, ten je zcela jistě natolik schopný aby se mému příspěvku v klidu vyhnul. Pokud tak neučiní za případný flame a negativní pocity pramenící z mých asertivních odpovědí, si posléze ponese odpovědnost jen on sám. :-))
Linux mám pro zábavu. To je první a asi nejzákladnější rozdíl od skoro všech účastníku tohoto fóra. Umím si ledacos nastavit, něco občas opíši, něco vystuduji v manuálu. Přiznám se že nejvíc mě baví instalovat a konfigurovat distra. Učím se chaoticky, namátkově. Kdybych si měl ručně nastavit síť byl by to pro mne problém, leč věřím, že bych to nějak splácal. Ale je to pro mne stále jen zábava.
Mám dotaz. Chtěl bych letos v létě projít Norsko od Nord Cup až někam na jih. Kam to vyjde. Zhruba kolem 1000 km. Budu na to mít čtyři týdny a chtěl bych se nahoru na sever dostat lodí. Nějakou kabotáží. Nez začnu hledat na Googlu chci se zeptat jestli to někdo zkusil lodí na sever. Případně kde si sháněl lodní lístek a za kolik?
A potom jak to vypadá cestou dolu na jih. Jestli silnice vede podle pobřeží a jak daleko se od pobřeží vzdaluje. Provoz na silnici a možnosti kempování. Mapa všechno neukáže. Pokud to někdo prošel, projel na kole a nebo stopem jestli mi může poslat informace mailem. Rady typu "najdi na Googlu " jsou zajímavé, ale už tak činím. Mě momentálně zajímá osobní zkušenost. Tak to je všechno. Díky
Ještě že tu mám pana Plešingera. Musím říct, že bez něj by mě přišlo Ábíčko v poslední době nudný. Sice sám jsem k té nudě přispěl, když jsem tu psal povídání o komunikaci, levičáckých a muslimských vrazích, kteří zcela korektně v duchu komunistického ideálu beztřídního, spravedlivého světa,vyvraždí pár desítek milionů lidi. A zuboží tak něco málo přes miliardu lidí, takovou chudobou, jaká nebyla v Evropě ani v dobách toho tmoucího nejtemnějšího křesťanského středověku. Ale to zas tolik nebolí. Ty levičáky. Konečně mají na to poněkud modernější a tím pádem efektivnější prostředky.
V poslední části seriálu o kritice jsem slíbil, že tohle bude poslední příspěvek na téma „Komunikace”. Myslím si že skončit tím co je v asertivitě a v komunikaci to nejpříjemnější není vůbec k zahození. Komplimenty jsou asi to nejhezčí co lze v komunikaci obdržet.
Mít názor není chyba, mít chybný názor je jen omyl. Být omylný patří k lidství. A to že se mnou někdo souhlasí nebo nesouhlasí nic nevypovídá o skutečnosti. Jedna věc je svět nějak vidět, druhá se v něm nějak chovat.
Každá kultura má své priority, které si chrání. Evropská civilizace založila svoji existenci na judaisticko-křesťanské tradici. To se nemusí někomu líbit, ale je to tak. Jestliže v této zemi je většina těch, kteří to neberou na vědomí a popírají to, nedá se s tím nic dělat.
Co mi vadí?
Obávám se že mi vadí chování některých levicových proudů v Evropě, Českou republiku nevyjímaje. Vadí mi takzvaná politická korektnost, už jen proto, že mi brání vyjadřovat a nazývat věci a lidi a události jmény jež si sám zvolím. Pokud je nikomu nemilé, že nazývám spoluobčany tmavé pleti černochy, nechť mi prokáže na základě seriozního výzkumu, že jsem je poškodil, ponížil či zneuctil. Pokud mě někdo obviní z rasismu, když podotknu, že velký podíl na trestné činnosti má i romská populace, pak nechť prokáže v čem je můj výrok rasistický nebo snižující Romy jako spoluobčany. Pokud je to evidentní fakt.
Motto:
Žádné cvičení nezaručí dovednost.
Bez cvičení
není dovednost.
V minulém díle měl jeden z diskutujících docela příhodný komentář k tomu aby mě upozornil na skutečnost, že je například mnoho manželských poradců, kteří mají problémy ve svých partnerských vztazích, a nebo že je mnoho adeptů psychoterapie jejichž stav se nijak výrazně nezlepší. K tomu bych dodal, že i já znám mnoho takových kolegů či kolegyň. A rozhodně ne všichni moji klienti a pacienti se úspěšně vyrovnávají se životem se závislostí a nutností života v abstinenci aby tuto závislost zvládali. Spíše je jich méně než více. Ale jsou. Jak kolegové a kolegyně, zrovna tak jejich pacienti a klienti. Jsou to všichni ti co zvládli celý komplex dovedností, ke kterému došli pravidelnou účastí na psychoterapii a vytrvalým cvičením různých dovedností. Pak došli k tomu čemu můj učitel jógy říkal: „Lidská zralost. ” Komunikace patří mezi tyto dovednosti.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz